(14.12 hodin)
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, hodnotit práci vlády je samozřejmě příležitost pro opozici vyjádřit své stanovisko a posoudit její činnost, samozřejmě kriticky, protože by mi bylo divné, kdyby opozice činnost vlády chválila. V tomto směru takové jsou základní vztahy v pluralitní demokracii, a když sleduji jednání sněmovny o zprávě vlády o činnosti, tak přece jenom lze tu zaznamenat i na straně opozice jistý vývoj. Pokud se nemýlím, pokud jsem dobře slyšel, ani pan poslanec Kühnl nenavrhoval letos usnesení Poslanecké sněmovně, že "tato vláda škodí zemi". Možná že to ještě přijde, to nevím, ale zatím jsem návrh takovéhoto usnesení nezaznamenal.
Hovořím o tom proto, že se mi zdá, že přece jenom při všech kritických výhradách vůči práci vlády lze zaznamenat jistý věcnější přístup. Stanoviska, která zazněla dnes, tento můj závěr nepotvrzují, ale celkově si myslím, že tomu tak je, i pokud jde o média, která na začátku působení této vlády pro ni neměla jediné uznalé slovo kromě slov despektu o "impotentní vládě neschopných starců"; dneska myslím posuzují tuto vládu jinak. A bylo docela zajímavým čtením vysvědčení, které této vládě vystavily Lidové noviny, časopis, který pro tuto vládu sympatiemi zrovna nehýří, a když bych tak sečetl výsledky, které udělily jako známky jednotlivým členům vlády, tak výsledek je lepší průměr a předseda vlády dostává dokonce čistou dvojku. Takže to z tohoto hlediska stojí za pozornost, protože to svědčí o tom, že určité výsledky vlády jsou pozitivní a jsou nepopiratelné.
Samozřejmě každá činnost jakékoliv vlády se pohybuje v určitém terénu, který je dán tím, na co vláda navazuje a v jakých vnitřních i zahraničních podmínkách může realizovat svůj program. V tomto směru každé hodnocení bývá relativní, protože absolutní soudy tu nejsou na místě.
Já jsem člen klubu, který tuto vládu podporuje, protože to je jeho vláda, takže k těm kritickým stanoviskům z opozičních stran bych jenom poznamenal, že možná méně je někdy více a méně je někdy lépe. Jestliže ta kritika je tak paušálně negativní, potom myslím, že to spíš oslabuje kritiku, než jí dává za pravdu. Ale to je samozřejmě úkol těch, kdo tady mluvili, aby to posoudili, a je to úkol i novinářů, aby z tohoto hlediska zhodnotili povahu diskuse.
Chtěl bych říci jednu věc: že se tady této vládě kladou za vinu určité věci, protože žádná vláda nemůže splnit zcela své prohlášení z řady důvodů i proto, že některé věci se ukázaly jiné než na začátku vlády vláda měla za to a musí se to posoudit v konkrétním kontextu. Tady bych chtěl reagovat na některé věci, které tu řekl kolega Zahradil, jakkoliv se možná bude trochu opakovat diskuse k jeho písemné interpelaci a odpovědi na ni.
Začnu tím, když hovořil o tom, že jeden úředník EU urazil předsedu Poslanecké sněmovny, jednoho z nejvyšších ústavních činitelů této země. Nechci tu vést polemiku o tom, nakolik komisař EU je pouhý úředník, nebo také politický činitel, protože institucionální poměry v rámci EU nejsou tak jednoznačné jako ústavy jednotlivých zemí, abychom tyto funkce, toto postavení mohli jednoznačně charakterizovat. Chci jenom říci, že EU, její předseda a jednotliví komisaři, kteří představují jednotlivé členské země EU v Evropské komisi, pouhými úředníky nejsou. Ale to je věc, kterou nepovažuji za podstatnou.
Za podstatné považuji to - omlouvám se kolegům, že se budu opakovat. Byl jsem přítomen jednání právní komise Evropského parlamentu, kde komisař Verheugen ve velmi podrobném věcném úvodu charakterizoval celkovou situaci spojenou s rozšiřováním, problémy, které jsou na straně členských zemí EU a komise a které jsou na straně jednotlivých států. Charakterizoval i činnosti některých dřívějších významných politiků v rámci EU, kteří hodně mluvili o rozšiřování a málo pro ně dělali, a v této souvislosti se zmínil - a zdůrazňuji sloveso "zmínil" - o Václavu Klausovi. Čili dávat tomu takový význam a takový charakter, jak to učinil pan poslanec Zahradil a jak to činila i média, je naprosto nepřiměřené.
Jiná otázka je nakolik stanoviska předsedy Poslanecké sněmovny a někdejšího předsedy vlády usnadňují pozici České republiky při jednání o vstup do EU. To je druhá otázka.
Kolega Zahradil často hovořil o tom, že tato vláda vlastně nemá žádnou koncepci zahraniční politiky, že má submisivní vztah ve vztahu k EU. Já si myslím - a samozřejmě mohu být obviněn z předpojatosti a v tomto směru nemohu říci, že jsem objektivní - ale pohybuji se v české nebo v československé politice po listopadu 1989 a troufám si říci, že ministr zahraničí této vlády je nelepším ministrem zahraničí vlád, které Česká republika měla. To neznamená, že budu nekriticky posuzovat všechny činy, které tento ministr dělal, ale posuzuji-li základní politiku, tak na svém stanovisku budu trvat. Co je submisivní a co není submisivní, to je samozřejmě otázka k posouzení. Mně se jenom zdá, že je naprosto nepřiměřené, jestliže bychom chtěli pro Českou republiku žádat takové postavení, jaké má Velká Británie ve vztahu ke Spojeným státům severoamerickým.
***