(14.20 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Ta opravdu může z důvodů historických, politických mluvit o zvláštních vztazích. A svého času pro Velkou Británii bylo důležitější mít dobré vztahy s USA než s evropským kontinentem. Ale to si není pozice České republiky, ať už toho můžeme litovat, nebo ať už to budeme oceňovat jako pozitivum. To je jiná stránka věci. Česká republika je relativně malý stát v rámci střední Evropy a představa, že může mít nějaké zvláštní vztahy k USA, je podle mého soudu naivní. My nejsme v tomto směru pro Spojené státy žádným zvláštním partnerem, čímž vůbec netvrdím, že nemáme mít zájem o dobré vztahy s USA - to musíme - a že máme podceňovat význam našeho členství v NATO, protože zatím vzhledem k daným poměrům evropského uspořádání je NATO nezbytným faktorem pro udržování evropské bezpečnosti.
Ale kolegy Zahradila - a je to řečnická otázka, takže nežádám, aby mi na ni odpověděl - bych se zeptal na jinou věc. Jestliže on hovoří o tom, že postoj této vlády a ministra zahraničí ve vztahu k NATO nebo k USA oslabuje naše dobré vztahy, naši pozici v rámci NATO, že jsme tím nejslabším článkem NATO, že nejsme důvěryhodní, pak si myslím - a já to neříkám vůbec kriticky - že to byli i představitelé ODS a byl to i předseda sněmovny, který vyslovoval své vážené výhrady k válce, kterou vedlo NATO proti Jugoslávii.
V tomto směru já jsem pro stanovisko předsedy sněmovny měl pochopení, protože ani já si nemyslím, že tato válka měla humánní a morální charakter, jak to tvrdil náš prezident jako jeden z předních obdivovatelů této akce. Ale byl jsem si vědom toho, že jako člen NATO, jako země, která se na poslední chvíli stala členem NATO, si v této souvislosti asi nemůžeme dovolit to, co bychom si mohli dovolit, kdybychom byli členy NATO od začátku. Takže tady jde o určité relace těchto věcí, které při správném posuzování bychom neměli přehlížet.
V tomto směru i naše členství v NATO, jakož i budoucí členství v Evropské unii není bezrozporný problém. A já si nemyslím, že je na místě kritizovat předsedu vlády nebo ministra zahraničí, že na fórech Evropské unie, kde vystupují jako představitelé kandidátských zemí, se přihlásili k určité představě budoucí Evropy. Bylo by divné, kdyby tak neučinili, a to, že zastupovali menšinovou vládu, v této souvislosti vůbec není podstatné, protože to o nich všichni vědí, koho představují, takže oni tam představovali sociálně demokratickou koncepci, která také není dostatečně určitá. Samozřejmě nejsou stejné představy, které má Tony Blair, které má Jospin nebo Gerhard Schröder o koncepci Evropské unie, ale prostě v rámci základních politických a ideových proudů, které v Evropské unii existují, je tu určitý proud sociálně demokratický. Bylo by divné, kdyby Miloš Zeman, když o těchto otázkách mluvil, se k tomuto proudu nepřihlásil, nebo vyjádřil postoj zcela jiný, nebo řekl "já žádný postoj nemám, nemohu ho vyjádřit, já jsem jenom předseda menšinové vlády". To přece tak není, tak tyto vztahy neběží. A i základní konsens, který má být mezi parlamentními stranami, pokud jde o základní orientaci zahraniční politiky, neznamená, že tyto rozdíly mizí. I v rámci Evropského parlamentu přece existují skupiny politických stran. I naše strany, až se staneme členy Evropské unie, budou patřit do těchto velkých evropských stran, které mají své frakce v Evropském parlamentu, a budou tam postupovat, aniž tím budou rušit ten základní konsens o tom, co je Česká republika a jaké je její postavení v rámci Evropské unie.
Když kolega Zahradil mluvit o poškozování vztahů s Rakouskem a činil za to odpovědnou českou vládu, pak myslím, že to je ztráta dimenzí. Tady nepochybně, pokud jde o atomovou energii, to víme dobře a říkají to sami nezávislí rakouští novináři, že protiatomová nálada je v Rakousku oficiálně státním náboženstvím a nikdo proti tomu nevystoupí, aby nebyl exkomunikován se všemi důsledky, které z toho plynou. To, že se Česká republika, resp. česká vláda přihlásila k tomu postoji Evropské unie vůči nové vládě za účasti Haiderových Svobodných, to samozřejmě může být předmětem diskusí, předmětem sporů, ale nebyl to důvod, který by způsobil ono zhoršení vztahů - pokud existuje. V tomto směru si nemyslím, že by za něj byla odpovědná česká vláda. A neměli bychom tady podléhat nějakému zvláštnímu flagelantství. I když kolega Zahradil jinak k tomu, pokud jde o ochranu českých zájmů, na rozdíl od některých jiných politiků sklony nemá, to já u něj pozitivně oceňuji.
Když se zmínil o problematice česko-německých vztahů, že tu žádné problémy nejsou, vzhledem k dřívějšímu prohlášení, já myslím, že to tak není. A byli jsme tady i v době, kdy se ono prohlášení projednávalo a kdy s ním parlament vyslovil souhlas. Myslím, že jsme nikdo nezapomněl, že tehdejší kancléř Spolkové republiky Německo ihned po podpisu tohoto prohlášení se také vyjádřil v tom smyslu, že majetkové nároky německých občanů v České republice trvají.
Takže z tohoto hlediska prohlášení kancléře Německé spolkové republiky Gerharda Schrödera a premiéra české vlády Miloše Zemana o tom, že tu žádné nároky nejsou, že tyto věci jsou uzavřeny, a pokud jde o ty staré problémy spojené s dekrety prezidenta republiky, ty že se považují za vyhaslé - užívám tady této volné formulace - já je považuji za pozitivní, za významný krok v zlepšujících se česko-německých vztazích. A obávám se, pokud sleduji německou politiku, že kdyby se v příštích volbách vládní koalice v německé Spolkové republice změnila a nastoupil tam současný premiér bavorské vlády, že bychom se mohli opět setkat s oživením různých nároků, které dnes považujeme za překonané. V tomto směru některé věci v politice nejsou zcela definitivně ze světa a je třeba vidět každý pozitivní krok, který nastane při řešení takovýchto složitých historických relací.
Kolega Zahradil mluvil také o tom, že ministr zahraničí, nebo na ministerstvu zahraničí se provádí špatná kádrová politika. Jenom bych chtěl říci, že i ministr Kavan zdědil úřad, který dlouho spravoval bývalý ministr Josef Zieleniec, tehdy člen ODS, a v tomto směru personální politika za tohoto ministra rozhodně nebyla optimální. A když se tu uváděly některé příklady, já bych chtěl i kolegovi Zahradilovi připomenout naše kolegy z Federálního shromáždění - z jeho strany - kteří se potom dostali do různých diplomatických funkcí, a nemyslím si, že by jejich činnost tam - a nebudu se tím zabývat, je to už dávno - že by to bylo něco, čím by se Česká republika mohla chlubit, a myslím, že se tím nebude chlubit ani ODS.
To jsou jednotlivosti, které se stávají, ale je třeba mít smysl pro míru a vidět relace věcí. A pokud jde o tu personální politiku, na každém ministerstvu každý ministr, který tam přišel, zdědil úřad v té personální skladbě, která tam byla. Jeho možnosti změny jsou omezené. To se týká i třeba právních oddělení. I řada právních předpisů, které tato vláda připravovala, které narazily třeba už v legislativní radě a nebyly legislativní radou doporučeny, tak to nepovažuji za neúspěch této vlády. To považuji za zlepšení práce na legislativním úseku, protože tu funguje orgán, který klade jistý filtr neodborné práci, kterou byrokratické aparáty vyvíjejí. A i kdyby se vláda změnila v příštím roce, což doufám, že se nestane, nemyslím si, že by to v tomto směru znamenalo nějaký radikální obrat v kvalitě aparátu, protože byrokratické aparáty se budují po dlouhá léta.
***