(15.10 hodin)
(pokračuje Krejčí)
Velká část ho však byla vynaložena na změnu politického systému, který se snažil vykořenit tradice, křesťanskou morálku - ta napomáhala k udržování sebekázně jednotlivců i morálky společnosti - na změnu vlastnictví, které se stalo všech a nikoho.
Jak jsme vůbec žili materiálně i duchovně? Pamatujete si to ještě? Že pravda byla ta, skutečná, o které jsme hovořili doma či mezi svými nejbližšími přáteli, a jiná, ta socialistická, ve škole či zaměstnání, kterou jsme museli poslouchat - ti nejohebnější i šířit - když jsme chtěli žít v klidu? Bylo třeba chovat se a hovořit tak, jak si přála strana a vláda, abychom mohli mít práci, odpovídající vzdělání, aby naše děti vzdělání mohly získat, abychom mohli - alespoň ti prověření - vycestovat do zahraničí. Ti statečnější, kteří odmítli žít a myslet dvojaký život, se ocitli na okraji společnosti, někteří byli perzekvováni a řada schopných a čestných lidí odešla na Západ. Dnes nám tu chybí.
Vzpomenete si, jak nám byla prezentována kapitalistická cizina a naopak nekriticky vychvalován náš přítel a vzor Sovětský svaz? Jak nám komunisté lhali - Černobyl, čistota vod, ovzduší? Jak psaly noviny, že číst bylo možné jen sportovní zpravodajství, a to jenom částečně? Socialistická architektura uniformních panelových sídlišť, nenávratně poničený kolorit českého a moravského venkova, rozpadlé zemědělské usedlosti, v pohraničí neudržované a likvidované historické památky. To vše nás bude provázet ještě dlouhá desetiletí.
Před rokem 1989 jsme si jen vyprávěli o tom, jak je zásoben trh v západních zemích, a jen ve filmech a prodejních katalozích západních obchodních domů jsme mohli vidět rozsah druhů potravin a spotřebního zboží, stavebních materiálů, nářadí. Ano, i u nás bylo možné koupit lepší zboží - v Tuzexu, za bony od veksláků. I automobilisté si mohli vybrat z řady aut východních značek, zapsat se do pořadníků a čekat. A pak už je čekaly fronty u benzinových pump, servisů a v prodejenách náhradních dílů.
Měl jsem možnost číst si v zápisech z jednání městské rady jednoho patnáctitisícového města těsně před rokem 1989. Existují zde materiály s názvem "Zhodnocení plnění úkolů organizací obchodu potravinářského průmyslu a organizací zabezpečujících služby na období letní turistické sezóny, senoseče a žní". Stojí za to některé pasáže si ocitovat. Podobné elaboráty a hodnocení si můžete přečíst na úřadech ve svých obcích nebo okresních archivech. Co všechno bylo přiznáváno v těchto zprávách? Zkuste naslouchat. Zajímavý je i sloh těchto zpráv.
"Dodávky obuvi byly sice řešeny dovozem z Čínské lidové republiky, ale tato obuv nebyla vždy kvalitní. Věc se promítla ve vytváření velkých front před prodejnou po přejímce zboží... Byl nedostatek filmových materiálů, jako jsou fotopřístroje, filmy apod... Průzkumem byl zjištěn nedostatek bavlněného prádla, a to jak dámského, pánského a dětského, dále pak teplákových souprav... Stále je nedostatek tak žádaného oblečení z tzv. denimu (džínsoviny)... Stále však zůstává neuspokojivá situace v oblasti chladniček, mrazniček, barevných televizorů, automatických praček, jízdních kol, dárkového sortimentu ze skla, porcelánu a keramiky... Nedostatky se projevují u dílčích druhů, jako jsou např. konzervované okurky, kečup, ovesné vločky. Částečně budou kráceny dodávky těstovin, rýže, cukrovinek, drobného trvanlivého pečiva a koření... Jsou kráceny požadavky u některých druhů zboží, a to na vybrané druhy nápojů včetně minerálních vod, koření, šumivých vín a zápalek... Zlepšení se očekává u zubních past a toaletního papíru."
Na ukázku to stačí. Přál bych všem spoluobčanům, aby si podobnými zprávami osvěžili svoji paměť. Stojí to za to. Všechny ty nedostatky neznamenají, že by u nás lidé nepracovali nebo že by všechno to, co jsme vyrobili, bylo nekvalitní a špatné. Ale výrobní prostředky postupně zastarávaly, na nové většinou nebylo, protože značná část produktů putovala na východ, do té černé díry, kterou byl především Sovětský svaz a ostatní státy RVHP, a to většinou pod cenou, na dluh nebo jakousi směnou za velmi nekvalitní výrobky států RVHP.
Použijeme-li dnešní terminologie, byla naše republika tunelována. Z Čech zmizela uranová ruda v hodnotě několik ročních hrubých domácích produktů i další suroviny. Rovnostářství a nekompromisní ideologie vyhnala ze země desetitisíce vzdělaných lidí, jejich místa byla suplována prověřenými, nikoli však přesvědčenými, kteří neměli motivaci. Ti svoji odbornost museli podřídit požadavkům socialistického hospodářství.
V roce 1989 byla naše země v žalostném stavu po stránce materiální a především duchovní, srovnáme-li ji s vyspělými evropskými státy či USA. Tam po celá poválečná léta lidé pracovali v demokratických poměrech, v tržním hospodářství, kde soukromé vlastnictví je silnou motivací k práci i k účelnému hospodaření s výsledky vynaloženého úsilí. Postupně budovali sociální program společnosti a zákonodárství se průběžně přizpůsobovalo potřebám hospodářství i stavu společnosti.
Vrátíme-li se do roku 1990, stála naše celá společnost před úkolem překročit a dohnat období více než 40 let a vrátit zemi na cestu demokracie a tržního hospodářství. Dnes je velmi kritizována cesta, která byla zvolena. Někdy je zpochybňována i malá privatizace, uváděna pomalost či naopak překotnost velké privatizace. Uvědomme si však, že vše, co se zde dělo, bylo nutné provést, jinak by se stav nemohoucnosti dále prohluboval. Restituce a převod státního majetku do rukou jednotlivců by musela provést každá vláda. A je diskutabilní, zda by jiný časový harmonogram a způsob změn přinesl méně chyb. Kádr lidí, který tu byl a má potřebný kredit vést společnost, není neomezený. Přes všechny chyby a nedostatky provedl zásadní hrubé změny. Jsou tu podniky, které byly zprivatizovány kuponovou metodou, restrukturalizovány a prosperují. V řadě podniků je zahraniční kapitál. Je tu demokratický, byť nedokonalý právní systém. Ačkoliv ve zdravotnictví jsou problémy, možnosti péče o občany jsou daleko větší v technické i medikamentální oblasti.
Život našich občanů se blíží životu lidí v západních zemích. Od roku 1990 přibylo na silnicích v České republice několik milionů automobilů. Kvalita aut našeho podniku Škoda Auto, a. s., je srovnatelná s ostatními automobilkami světa. Mobilní telefon má u nás nyní více než čtyři miliony obyvatel, pevných telefonních linek je 3,7 milionu. Když si vzpomenu na situaci na začátku 90. let, kdy mě nejprve jako předsedu městského národního výboru a pak jako starostu města intervenovaly desítky obyvatel kvůli nedostatku telefonních linek, jedná se o nesmírnou změnu, jedná se o nesmírnou změnu k lepšímu.
Občané obcí žijí úplně jinak. Stačí si vzpomenout na rekonstruované domy, nové kanalizační a vodovodní sítě, čistší řeky, čistší ovzduší, obchody s kvalitním zbožím a materiály, kvalitní stavební prvky atd. Podobně ve školství je spousta nevyřešených zásadních problémů, ale vznikly podmínky pro intenzivnější a širší výuku těch schopnějších, kteří v budoucnu budou rozhodující pro stav naší země. Bude úkolem především nastupující mladé generace, aby provedla korekci a zdokonalení dosud provedené práce. Z hlediska potřeby času bude tato etapa přesné a detailní práce možná i dvojnásobně delší než ta, kterou máme za sebou.
Jedním z nejdůležitějších úkolů předchozích i současné vlády byla příprava pro začlenění do mezinárodních struktur, což je nezbytné pro bezpečnost státu a pro mezinárodní návaznost hospodářství.
***