(15.20 hodin)
(pokračuje Krejčí)
I tento úkol byl splněn nebo se plní. V předloňském roce byla naše republika přijata do obranného systému Severoatlantické aliance. V současnosti nedokážeme tento nesporný úspěch z různých úhlů pohledu docenit. NATO a Evropská unie se postupně stávají dominantními faktory naší politiky. Jsem přesvědčen o tom, že jen díky stabilnímu prostředí v naší republice mohl být uskutečněn náš vstup do NATO. Díky stabilnímu prostředí můžeme jednat o vstupu do Evropské unie a je správné konstatovat, že naše vyjednávání je úspěšné.
Doufám, že hospodářský i politický vývoj v naší zemi nebude v blízké budoucnosti příliš dramatický, že politické strany a občané budou mít dost času a prozíravosti připravit se na řádné budoucí volby, po nichž snad už nebude nutno uzavírat opoziční smlouvu, podepisovat toleranční patent, uzavírat jinou podobnou smlouvu, i když ani tuto variantu řešení nelze vyloučit, a to proto, že se nepodařilo změnit základní parametry volebního systému.
Myslím si, že jsem uvedl řadu důvodů pro konstatování, že všechny vlády od roku 1990 se snažily o nápravu, o změnu politického systému, který byl v naší zemi od roku 1948 do roku 1989. Je to úkol náročný - vracíme se postupně na cestu demokracie a tržního hospodářství.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude paní kolegyně Miroslava Němcová, připraví se Petr Matějů.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, pánové poslanci, nevím, jak opravdu mám začít svou řeč na téma zpráva vlády o plnění vládního prohlášení.
Pro mě je tato zpráva závažným dokumentem, beru ji nesmírně vážně, protože zcela vážně beru také vládu České republiky. Je to vláda, která byla zvolena našimi občany, a nedomnívám se, že by kdokoliv z nás měl mandát k tomu, aby tuto skutečnost nerespektoval. Proto velmi vážně přistupuji k tomu, co jednak vláda slíbila, a za druhé, co vláda splnila.
Vždycky je snadné sliby dávat a horší je později plnit. Přesto se chci zabývat tím, co vláda slíbila na poli kultury. V tuto chvíli musím říci, že opravdu postrádám přítomnost pana ministra Dostála, byť je řádně omluven. Chci tedy požádat některého z jeho kolegů, některého z pánů ministrů, zda by se pro tuto chvíli stal jakýmsi kulturním guru sociální demokracie, zda by byl tak laskav a poslouchal mě, a pokud to uzná za vhodné, má slova později interpretoval panu ministru Dostálovi. Předem za tuto snahu vnímat má slova pozorně děkuji.
Pan premiér v úvodu, kdy jsme začali tuto zprávu projednávat, řekl, že zpráva o stavu naší společnosti, o tom, jak vláda plní své sliby, by neměla obsahovat pouze chválu, ale měla by být také dokumentem, který bude hodnotit i kritická místa během fungování této vlády. Mám dojem, že v oblasti kultury se to ne zcela povedlo. Vláda říká, že v souladu se svým programovým prohlášením soustředila svou pozornost na několik aspektů. Prvním je vícezdrojové financování kultury, novelizace některých zákonů, které to vyžadovaly, a příprava jiných, sladění naší legislativy s normami Evropské unie, vyřešení vztahu státu a církví. Musím říci, že vláda nestavěla kulturu jako svou vlastní prioritu, a z toho možná i plyne její finanční podpora pro tento resort.
Dovolím si jakoby pod čarou říci, že Ministerstvo kultury - a to je informace, která by neměla zapadnout - disponuje ročně zhruba stejným obnosem peněz jako Česká televize. Výše 5 miliard se blíží rozpočtu České televize a touto výší disponuje Ministerstvo kultury na veškeré své aktivity na celém území České republiky.
Dvě stránky věnované kultuře jsou ve zprávě vlády precizním seznamem legislativních kroků vlády v této oblasti. Ovšem vláda se nesnažila pojmout tuto zprávu trochu seriózněji a říci nám, že tyto legislativní kroky byly v podstatě kroky, které velmi významným způsobem musela přepracovat právě Poslanecká sněmovna. Vzpomeneme-li si na všechny zákony, které nám byly předloženy Ministerstvem kultury, zejména mediální zákony, všichni uznáme, že to byly potom poslanecké návrhy, komplexní pozměňovací návrhy nebo nakonec zcela přepracované původní návrhy, které teprve byly sněmovnou akceptovány a mohly být přijaty. Podotýkám, že Ministerstvo kultury vytvářelo nebo vyvíjelo snahu, aby tyto zákony předkládalo sněmovně ve verzi, která by byla prostupná. Ale tato snaha byla předem odsouzena k zániku, neboť komise, které k tomu účelu pan ministr kultury vytvářel, a různé skupiny, které se měly k zákonu vyjadřovat, nakonec vedly pouze k tomu, že během dvouleté diskuse například o zákonu o rozhlasovém a televizním vysílání vzniklo bezpočet verzí, aby potom všechny tyto verze byly zamítnuty a byl přijat sněmovnou návrh poslanecký. To je potřeba změnit, bavíme-li se o legislativních krocích Ministerstva kultury.
Pokud se týká oblasti vztahu státu a církve, tak jak slibuje vláda ve svém programovém prohlášení, tak k této zprávě - chtěla bych být velmi lapidární a velmi stručná - řeknu, že by se tento odstavec dal číselně nazvat takto: tři - dva - jedna. Tři roky vládnutí, dvě komise, které vznikly, a jeden jediný zákon. Tento zákon nám byl předložen nedávno. Je pouze prvním krokem ze série zákonů, které bude potřeba přijmout k tomu, aby opravdu byl vyřešen vztah státu a církví, a v žádném případě nemůže být učiněn krok k tomu, jak hovoří vláda ve své zprávě, krok k vyřešení způsobu financování církví působících v České republice. V tomto ohledu zpráva vlády není realistická.
Pokud se jedná o vícezdrojové financování kultury, tady mi dovolte, abych citovala ze zprávy vlády následující věty - cituji: "Základním vkladem vlády do vícezdrojového financování kultury je soubor zákonů týkajících se reformy veřejné správy. Fungující kraje budou podle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, kulturu podporovat ze svých, tedy nestátních prostředků." Je to velmi odvážné tvrzení ve chvíli, kdy zatím víme (?), z jakých prostředků kraje a jakou měrou financovány budou. Netušíme, jakou sumu peněz vláda hodlá na kraje přesunout, jakou moc jim tudíž zejména v oblasti kultury poskytne. A jestliže do zprávy dá, že vyřešila vícezdrojové financování tím, že budou moci tyto prostředky věnovat kraje, mám pocit, že hovoří k lidem, kteří si neumějí tuto větu přeložit do normálního lidského jazyka. Ono zde o více zdrojů nejde, jde pouze o zdroj jediný, a tím jsou daně. Tyto daně nepřijdou přímo do státního rozpočtu, nebude s nimi disponovat vláda, ale nějak je předisponuje na kraje - zatím nevíme jak, ale půjde pořád o jeden jediný zdroj těchto prostředků.
Vláda ve svém vládním prohlášení uvedla, že bude podporovat živé umění ve všech jeho formách, což je jistě vhodné. Domnívám se, že se tak i v mnoha oblastech dělo, nechci být v žádném případě nespravedlivá. Měla bych zde dvě otázky, na které bych potřebovala, aby pan ministr reagoval. Neumím si vysvětlit, co to je za podporu živého umění, existuje-li program Ministerstva kultury, který se jmenuje Podpora regionálních divadel, podpora symfonických orchestrů.
***