(17.20 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Klasik by řekl "neuspokojil jste mě", ale já zde nejsem od toho, abyste mě uspokojoval - je to role pana interpelujícího poslance Beneše, který má možnost položit doplňující otázku.
Poslanec Miroslav Beneš: Vážený pane předsedající, děkuji vám, že mi neberete právo na doplňující dotaz.
Pan ministr na mou otázku "uvědomujete si, že vaše kroky vedou k diskreditaci ochrany životního prostředí?" neodpověděl. Rozuměl bych tomu, kdyby řekl "ano, jsem si vědom, že některé dopady jsou velmi diskutabilní, obzvláště z hlediska vnímání v regionu".
Nicméně řekl mi, že ze šesti vleků je čtyřem povolen provoz. Je vidět, že pan ministr asi spíš jezdí na běžkách než na sjezdovkách, protože jinak by věděl, že lyžařský areál sjezdový, kdy ze šesti sjezdovek se stanou čtyři, přestává být lyžařským areálem a stává se vcelku bezvýznamnou lokalitou.
Nicméně, vážený pane ministře, já bych svoji otázku rozšířil. Protože jsem se zeptal na to, zda jste si uvědomil, že vaše kroky vedou k diskreditaci ochrany životního prostředí v České republice, dovolte, abych svoji otázku rozšířil: Uvědomujete si, že během vašeho ministrování podíl investic na hrubém domácím produktu, který jde do oblasti životního prostředí, poklesl ze 2,5 na 1,5 %, zatímco v minulých letech do roku 1998 to narůstalo - jste prvním ministrem životního prostředí v porevolučních vládách, za jehož působení došlo k tak dramatickému poklesu - a že vy jste osobně odpovědný za tento pokles o 40 %?
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Prosím všechny interpelující, aby se pokusili respektovat čas vymezený pro doplňující dotaz. Já vždy nechám interpelujícího dokončit větu. Je to tedy návod pro ty, kteří hodlají dobu překročit, aby hovořili v co možná nejdelších souvětích.
Ministr životního prostředí ČR Miloš Kužvart: Děkuji, pane předsedající. Mám pocit, že ten limit byl překročen proto, že interpelující poslanec si odpověděl za mne, což pochopitelně je hluboké nedorozumění.
Měl bych odpovídat já, a já jasně říkám, že nikoli - to znamená, že kroky, které činí Ministerstvo životního prostředí, nesnižují vážnost ochrany přírody. Řekl bych, že tomu je přesně naopak, a dovolte mi pro mé tvrzení použít několika údajů, které jsou například opřeny o průzkumy veřejného mínění. Pochopitelně můžeme s těmi čísly nesouhlasit, můžeme s nimi polemizovat, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat, jak říkával Jára da Cimrman.
Je zajímavé, že pokud v posledních třech letech - a na ně právě směřovala otázka pana poslance - si dáme do jakési časové řady čísla, která se týkají spokojenosti či nespokojenosti občanů se stavem životního prostředí v jejich nejbližším okolí, tak v těch posledních třech letech to nejbližší okolí spoluobčanů je jimi individuálně hodnoceno čím dále tím kladněji. Když tato otázka v minulých třech letech byla doplněna druhou otázkou, jak občan České republiky hodnotí životní prostředí v celé České republice, zůstávalo hodnocení spokojenosti a nespokojenosti zhruba na stejné úrovni, zhruba půl na půl. Tolik k určité zpětné vazbě, kterou také můžeme použít pro hodnocení toho, jakým způsobem ten který ministr pracuje, jakým způsobem je práce toho kterého úřadu vnímána, jakým způsobem se to projevuje na životě každého z nás.
Já bych se ale vrátil do druhého čtení zákona o obalech. Tehdy jsem zmínil, že v té době, kdy se naše republika stala místem jakéhosi experimentu toho trhu bez přívlastků, se - a to je skutečnost - ta procenta HDP tolik investovala do životního prostředí a v té době se ale naše země pomalu stávala popelnicí střední Evropy. Já bych chtěl upozornit na několik základních momentů.
Za prvé - to, že se dařilo v letech, kdy to bylo všechno tak moc v pořádku, dovážet do naší republiky odpady pod pláštíkem, že jsou to druhotné suroviny, je neskutečnou hanbou tehdejších orgánů. To, že dnes se s tím potýkají starostové - dneska i kraje - a shánějí peníze na tyto naprosto neuvěřitelné staré zátěže, pro které nejsou zdroje v žádném z veřejných fondů, že přemýšlejí, jak toto sanovat, to je tvrdá skutečnost. Ptejte se svých starostů v regionech.
To, co tu zaznělo, že se snižovaly investice do životního prostředí, má řadu důvodů. Například ten, že program odsíření severočeských elektráren, který stál ČEZ, a. s., 47 mld. korun, byl programem, který na jednu stranu přinesl velmi výrazné zlepšení stavu ovzduší právě v těch nejproblematičtějších regionech, ale velmi dobře víme, že poté, co se řekne A, má zaznít také B. To znamená, že tyto projekty byly realizovány většinou se zahraniční technologií a tyto peníze, tato procenta hrubého domácího produktu plynula rovnou ven. Toto bych chtěl zdůraznit jako bod 2.
A ten třetí bod - a mám pocit, že to je také důležité - je, že není ani tak důležité, jakým způsobem přepočítáváme investice do životního prostředí. Vtip je totiž v tom, jestli například vůči láhvím, které se válejí po lesích všude po České republice, najdete řešení, aniž musíte sáhnout do veřejných zdrojů. Tady totiž na základě dobrovolné dohody, a to je princip standardní v zemích Evropské unie, nakonec ti, kteří uvádějí na trh nevratné obaly, sami začnou platit do společného fondu a zajišťují pro obce systém tříděného sběru a recyklace těchto odpadů. V tom je ten vtip. Není vtip - a tady bych parafrázoval slova předsedy této vlády - být dobrým ministrem a mít dostatek peněz. To dokáže být ministrem i cvičený foxteriér. Tady je vtip v tom, přijít do funkcí v situaci, v jaké byla ekonomika této země, a dokázat to, co i tato vláda za poslední tři roky v této věci dokázala, přijímat zákony, které jsou plně kompatibilní s Evropskou unií.
Já skutečně si myslím, že tady se míjíme s interpelujícím poslancem v časoprostoru, naprosto je to pro mne problém se s tím vyrovnat, protože ten stav, kdy se řekne, že životní prostředí si můžeme třeba sehnat, koupit apod., je chybný. Není tomu tak. Legislativa, kterou tady máme od počátku 90. let, je velmi kvalitní a skutečně nejnebezpečnější útoky na tuto legislativu ve vztahu k ochraně přírody a krajiny směřují právě ze strany Občanské demokratické strany. Chtěl bych říci, že právě tento moment je pro mne politicky velmi, velmi důležitý.
Každopádně děkuji sněmovně, paní poslankyni a pánům poslancům za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane ministře, vy se s panem poslancem Benešem nemíjíte v časoprostoru, vy jste spadl na tuto zemi z nějaké jiné planety, protože míra demagogie ve vašem vystoupení byla neskutečná. Omlouvám se. (K protestům tří ministrů.) Nepoučujte mě prosím o jednacím řádu. Myslím, že jste veřejnosti v tuto chvíli ve svém vystoupení lhal. V tom, kdo zaváděl určitý systém, vy jste v žádném případě nebyl, byli to vaši předchůdci.
Dalším interpelujícím bych měl být já. Nicméně vzhledem k tomu, že řídím interpelace, interpelovat pana ministra Grosse nemohu, což je mu určitě velmi líto. (Ministr Gross: Jsem hluboce zklamán.)
Dalším interpelujícím je pan poslanec Tomáš Kvapil a interpelovaným ministrem je ministr financí Rusnok, a to ve věci lékárny č. 503 v Olomouci. Pan ministr Gross má ale ještě dvě další interpelace, na které možná vyjde čas.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, musím konstatovat, že mě samozřejmě mrzí, že pan ministr Rusnok není přítomen, protože to je doba vyhrazená na interpelace. Předal mi písemný podklad jako odpověď, ke kterému se vyjádřím.
Chtěl bych konstatovat, že už je to čtvrtá interpelace ve stejné věci. V městské památkové rezervaci města Olomouce se na jednom z nejživějších nároží nachází lékárna, bývalá lékárna č. 503. Je to zcela prázdný objekt, který již léta čeká na dokončení zacházené(?) rekonstrukce.
***