(9.50 hodin)
(pokračuje Špidla)
Ta řada těch, kteří jsou tímto způsobem financováni, je dlouhá. Je to proto z hlediska výnosu systému nevýhodné.
Výnosy provozované v systémech neziskových se dají velmi dobře posoudit z Nizozemska, Spojených států, Velké Británie, Švýcarska, Dánska, Itálie, Belgie, Austrálie a Švédska, ale i řady jiných zemí. Uvedl jsem tento stručný výčet z toho důvodu, že vidíte, že tyto neziskové penzijní fondy se uplatňují v zemích, které mají odlišné ekonomické struktury, odlišné zvyklosti, ale všechny patří z hlediska kvality trhu, ekonomiky a demokracie k něčemu, co bych nazval první ligou. Dokládají to mezinárodní analýzy prováděné uznávanými odborníky i renomovanými institucemi včetně Světové banky, z jejíchž závěrů vyplývá, že provozní náklady zaměstnaneckých penzijních fondů jsou zhruba dvakrát nižší než provozní náklady obchodních společností poskytujících penze individuálním občanům. Dvakrát nižší!
Chtěl bych proto zdůraznit, že jsou to především tyto ekonomické důvody, spočívající ve vyšším výnosu pro účastníky, které stojí za mnohaletými úspěchy zaměstnaneckých penzijních fondů, a naopak že ideologické důvody jako například teze o svobodném a individuálním rozhodování či o volbě jednotlivce ve stále více liberalizovaném tržním prostředí jsou používány ve snaze prosazovat individuální formy poskytování penzí zejména v posledních deseti letech, přes jasný ekonomické handicap, který je s provozováním těchto forem spojen. Přitom na příkladu amerických zaměstnaneckých penzijních fondů, ale i dalších lze doložit, že v kolektivně zřízeném a provozovaném soukromém důchodovém systému lze umožnit účastníku penzijního připojištění individuální volbu investování jeho příspěvků, zajistit snadnou přenositelnost jeho nároků a příspěvku při změně zaměstnavatele i potřebnou ochranu při jeho zániku.
Bankroty zaměstnavatelů jsou všedním jevem i ve vyspělých ekonomikách a přirozenou součástí působení trhu. Bankroty zaměstnaneckých penzijních fondů nikoliv s ohledem na naprosté oddělení těchto fondů od zaměstnavatelů, kteří je založili, i od provozních investičních správců.
V evropském prostředí, např. v Nizozemí či Švýcarsku, existuje řada silných zaměstnaneckých penzijních fondů v podmínkách, kdy zanikl příslušný zaměstnavatel, popř. celé odvětví v rámci strukturálních změn. Oddělené prostředky v penzijním fondu jsou však bez jakékoliv újmy spravovány dále a penze budou účastníkům přiznávány a vypláceny ještě dlouhou dobu, do úmrtí posledního účastníka takovéhoto penzijního fondu.
Nechci vést k předloženému návrhu nějakou zvláště rozsáhlou ideologickou debatu, ale musím reagovat na nejčastější připomínky a vznášenou kritiku, která má ideologickou povahu a která zazněla i při diskusi o tomto návrhu v dočasné komisi Poslanecké sněmovny pro důchodovou reformu.
Snad nejvíc vadila a vadí oponentům návrhu skutečnost, že zaměstnanecké penzijní připojištění je utvářeno jako uzavřený a kolektivní systém, v němž mohou určitou roli hrát i zástupci zaměstnanců včetně odborů. Když ponechám stranou nesporné ekonomické výhody i organizační jednoduchost takovéhoto uspořádání, průkazně ověřené mnohaletou zkušeností, o níž byla řeč, jde o prvek, který je logickým důsledkem nepopiratelné skutečnosti, že vedle individuálního zájmu jednotlivce - občana - existují v moderní společnosti také kolektivní zájmy zaměstnanců a dalších skupin. Jejich výrazem je kolektivní vyjednávání zaměstnanců a zaměstnavatelů o mzdách, do nichž patří i jednání o příspěvcích odváděných zaměstnavateli do penzijních fondů a o důchodech, které zaměstnanci z této odložené části mzdy získají. V civilizovaném světě existuje podnikový, odvětvový sociální dialog a existuje i evropský sociální dialog prováděný sociálními partnery v rámci Evropské unie, v němž problematika zaměstnaneckých penzí zaujímá významné místo. Zaměstnanecké penzijní fondy mají nejen v těchto zemích své pevné místo v podnikových sociálních programech úspěšných společností, v nichž posilují pocity firemní sounáležitosti.
Odmítání zaměstnaneckých penzijních fondů z důvodu odmítání existence těchto institucí a forem života společnosti, které patří k základním pilířům moderního světového vývoje, je tak ve skutečnosti projevem odmítání moderny jako takové, odmítáním principů evropského rozvoje a zpochybňováním našich snah o přijetí České republiky za člena Evropské unie.
Současná i připravovaná legislativa Evropy přitom usiluje o vytváření rovných podmínek pro všechny formy doplňkových důchodových systémů včetně zaměstnaneckých penzijních fondů a je nesporné, že v případě naše členství se bude moci v důsledku uvedené evropské legislativy část našich zaměstnanců do zaměstnaneckých penzijních fondů z členských zemí Evropské unie zapojit. Shrnuto: Pokud vstoupíme do Evropské unie, budou naši zaměstnanci zapojeni do řady zaměstnaneckých fondů a tyto fondy budou působit na území České republiky. Bude jenom určitou nevýhodou pro naše zaměstnavatele, že v konkurenčním boji nebudou moci na základě našeho práva a vlastních systémů uplatnit určitou možnost posílení svého vlivu a posílení své schopnosti motivovat své zaměstnance. Odmítání zaměstnaneckého důchodového systému za předpokladu, že vstoupíme do Evropské unie, je bojem na ztracené vartě, je anachronické a není schopné přinést žádný prospěch, pouze nevýhodu našim zaměstnavatelům.
Navrhované řešení, které předkládám, vychází z ověřených zkušeností zaměstnaneckých důchodových systémů v zemích Evropské unie, kde působí po dlouhá desetiletí velmi mnoho zaměstnaneckých penzijních fondů.
Předložený návrh zákona o zaměstnaneckém penzijním připojištění nechce nahradit penzijní připojištění se státním příspěvkem. Nechce nahradit penzijní připojištění se státním příspěvkem! Ale chce rozšířit možnosti volby pro veřejnost o systém, který nabízí řadu ověřených předností, které dosavadní nabídka tržních produktů v důchodové oblasti využít nemůže, a nemá přitom v sobě zakomponované nedostatky, popř. i chyby současného systému.
Prioritou jsou v předkládaném zákoně o zaměstnaneckém penzijním připojištění potřeby a zájmy účastníků, jejichž výnosy nemohou být snižovány o zisk připadající vlastníkům akciové společnosti. Ta byla nahrazena, jak je pro penzijní fondy ve světě obvyklé, neziskovou právnickou osobou, v níž bude své nezastupitelné místo mít účastnická demokracie zaměstnanců, kteří jsou vlastníky a správci důchodových úspor. Tato podstatná změna vylučuje, aby se samy zaměstnanecké fondy staly zbožím. Ani účastník, ani penzijní fond nebude moci být koupen. Zaměstnanecký penzijní fond není obchodním produktem, nýbrž sociální službou zřízenou zaměstnavatelem pro jeho zaměstnance, na níž se zaměstnanci mohou prostřednictvím svých zástupců významně podílet.
Chtěl bych v této souvislosti vyzdvihnout kladná stanoviska našich sociálních partnerů, a to zaměstnavatelů i odborů, při projednávání návrhu zákona o zaměstnaneckém penzijním připojištění v Radě hospodářské a sociální dohody, která vnímám jako jejich výzvu k přijetí tohoto zákona.
Předložený zákon zavádí povinné externí využívání profesionálních správců portfolia. To povede nejen k vyšší konkurenci investičních správců, ale zejména k větší odbornosti a kvalitě prováděné investiční správy, a tedy i k větší bezpečnosti spojené se zajišťováním této mimořádně obtížné a specializované činnosti.
***