(11.40 hodin)
(pokračuje Krása)
Podle navrhované směrnice zveřejněné Evropskou komisí v červenci t. r. se napříště nebudou smět příslušné experimenty považovat za porušení patentových práv.
Dovolte, abych na závěr shrnul fakta. Za prvé - přijetí našeho návrhu je v našem národním zájmu, který můžeme v tomto případě prosadit, aniž tím porušíme naše současné mezinárodní závazky. Za druhé - přijetí našeho návrhu je zároveň krokem stejným směrem, jakým se ubírá Evropská unie v zájmu posílení své konkurenceschopnosti a finanční stability systému zdravotní péče.
Dámy a pánové, věřím, že předložený návrh zákona propustíte do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Pavel Hojda.
Poslanec Pavel Hojda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, skupina poslanců pod vedením pana poslance Václava Krásy předkládá návrh zákona, který je poměrně jednoduchý, ale já se domnívám, že je to návrh zákona, který bude mít poměrně značný dopad do konkurenceschopnosti našich výrobců léků.
Pan poslanec Krása přednesl zprávu, ve které zdůvodnil návrh skupiny poslanců. Já k tomuto zdůvodnění nemám prakticky co dodat. Jsem rád, že reagoval i na stanovisko vlády, které je zamítavé. Připojuji se k hodnocení poslance Václava Krásy. Domnívám se, že důvody, které uvádí vláda, nejsou tak zcela opodstatněné a že vývoj v tomto směru směřuje k tomu, co v podstatě navrhuje skupina poslanců. To je vše k mé zpravodajské zprávě.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu. Pan kolega Janeček se do ní hlásí. Prosím.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, já bych také chtěl vyjádřit podivení nad stanoviskem vlády, protože pokud si sečtu ty důvody, tak předložený návrh zákona znamená podporu domácího průmyslu, větší dostupnost léků pro naše pacienty a přibližování se cílům, které zřejmě zvítězí v Evropské unii. Nerozumím tedy tomu, proč vláda nevyslovila souhlas s tímto návrhem zákona.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím. Předpokládám, že pan kolega Krása jako navrhovatel asi nemá co sdělit v závěrečném slově, pan poslanec Hojda jako zpravodaj také ne.
Návrh na zamítnutí nebo vrácení nepadl. Budeme se zabývat návrhem na přikázání. Organizační výbor navrhl přikázat návrh k projednání hospodářskému výboru. Má někdo jiný návrh? Nemá. Budeme o něm hlasovat.
Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami, neboť jsem vás odhlásil.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 110 a ptám se, kdo souhlasí s přikázáním návrhu k projednání hospodářskému výboru. Kdo je proti?
Z přítomných 105 pro návrh 99, proti jeden. Návrh byl přijat. Konstatuji, že tento návrh byl postoupen do dalšího čtení.
Dalším bodem je
56.
Návrh poslanců Aleny Páralové, Václava Krásy a Josefa Janečka
na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 100/1988 Sb.,
o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 1048/ - prvé čtení
Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1048, stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 1048/1. Prosím, aby předložený návrh uvedla paní kolegyně Alena Páralová.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámila s návrhem novely zákona číslo 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
Nejprve bych ráda vysvětlila důvody, které nás vedly k předložení novely, která se pokouší napravit jednu velkou křivdu. O co jde? Když se narodí postižené dítě, stojí rodina před nesmírně těžkým a bolestným rozhodnutím - před rozhodnutím, zda dát dítě do ústavu sociální péče, nebo si dítě ponechat v rodině ve vlastní péči. Pokud se rodina rozhodne nechat si dítě doma ve vlastní péči, znamená to zejména pro maminku velké duševní a fyzické vypětí. Znám několik desítek takových maminek, které se dobrovolně vzdaly své profese a plně se věnují svému těžce postiženému dítěti. Jsou mezi nimi i vysokoškolsky vzdělané ženy. Rodina s postiženým dítětem je pod velkým tlakem a často se stává, že se rozpadá. Maminka pak zůstává s postiženým dítětem sama, celodenně se o ně stará.
Jak se k člověku, který se v zájmu postiženého dítěte vzdá vlastní profesní kariéry, chová naše společnost? Maminky, které se celodenně starají o postižené dítě, pobírají tzv. příspěvek při péči o osobu blízkou ve výši 1,6násobku částky životního minima. Je to částka určená na výživu a ostatní základní potřeby. Takové maminky pobírají měsíčně asi 3700 Kč. Přitom nesmějí mít žádný jiný příjem, aby o tuto dávku nepřišly.
Novela zákona, kterou předkládáme, téměř nic nemění, pouze umožňuje, aby si ten, kdo pečuje o postižené dítě a pobírá od státu příspěvek při péči o osobu blízkou, mohl přivydělat malou, omezenou finanční částku. Tato částka by byla omezena 1,5násobkem částky životního minima určené na výživu. Pokud budu mluvit v číslech, pak maminka, která se stará o postižené dítě a v současné době pobírá částku asi 3700 Kč, si k tomu bude moci přivydělat částku asi 3400 Kč měsíčně. Stejnou částku si totiž v současné době může přivydělat rodič, který pobírá rodičovský příspěvek, to je rodič, který se stará o dítě do čtyř let věku, resp. v případě nemocného dítěte do sedmi let věku.
Vláda nám ve svém stanovisku vyčítá, že novela představuje zásadní systémovou změnu dávky. Dosud je totiž tato sociální dávka konstruována jako zajištění základních životních potřeb pečující osoby. Cítíte asociálnost toho zákona? Znovu opakuji - zajištění základních životních potřeb pečující osoby. Maminka se stará o postižené dítě, šetří tím státu nemalé finanční prostředky, desetitisíce korun, a my jí za to připlácíme na základní životní potřeby.
V novele je tato sociální dávka konstruována jako náhrada příjmu, který maminka nemá, protože nemůže celodenně chodit do zaměstnání. Přitom výše dávky se oproti současnému stavu nemění. My jen chceme, aby každá tímto způsobem se obětující maminka trochu zvedla hlavu, chceme jí dát šanci cítit se jako každý jiný člověk a maličko se v produktivním věku realizovat.
***