(11.50 hodin)
(pokračuje Páralová)
Znám maminku, která umí několik jazyků a mohla by po večerech překládat nebo dávat hodiny. Mohla by si vydělat třeba tisíc korun měsíčně. Kdyby se chtěla takto realizovat, ztratila by těch 3700 korun měsíčně, takže ji stávající systém odsuzuje k nevolnictví. Když dítě jede na 14 dní na ozdravný pobyt, krátí se mamince dávka na polovinu. A z čeho má pak žít? Nebo jiný příklad. Rodina se rozpadla a maminka žije se dvěma dětmi, z nichž jedno je postižené, v třípokojovém bytě. Ráda by jednu místnost pronajala studentce, a nemůže. Nesmí mít další příjem.
V materiálu zpracovaném Parlamentním institutem se můžeme dočíst, že tento návrh zákona se věcně dotýká problematiky, kterou právo Evropských společenství přímo neupravuje. Návrh zákona proto není v rozporu s předpisy Evropské unie.
Pokud tento návrh zákona bude přijat, bude to pouze malý krůček ke zlepšení života rodin s postiženými dětmi, bude to skutečné plnění smyslu existující sociální politiky státu. Bude to znamenat zlepšení životní úrovně hlavně pro maminky, které se obětavě starají o své postižené děti. A právě za rodiče postižených dětí, kteří nemají sílu jako jiné lobbistické skupiny, se teď na vás obracím se zdvořilou žádostí, abyste návrh propustili do druhého čtení.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji paní kolegyni Páralové. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení kolega Jiří Hofman.
Poslanec Jiří Hofman: Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, usnesením organizačního výboru jsem byl stanoven jako zpravodaj sněmovního tisku 1048 kolegyně Páralové, Krásy a Josefa Janečka. Je to jedna z novel, která se snaží svým způsobem zlepšit situaci v poskytování příspěvku o osobu blízkou a jinou, ale má několik úskalí, na která si dovolím upozornit. Doufám, že tato úskalí a tyto nesrovnalosti případně vyřešíme ve druhém čtení.
Za prvé je to to, že dikce - a podle mého názoru správně - povoluje určitý souběh výdělečné činnosti, případně možnost třeba učitelce odučit nějaké hodiny na základní, střední nebo vysoké škole, aby neztratila kvalifikaci, a zároveň pobírat tento příspěvek a pečovat o osobu těžce zdravotně postiženou nebo starší 80 let. Tohle je v pořádku, ale možná se omylem vloudilo do této novely zákona to, že zároveň není tento příspěvek poskytován osobě, která pobírá starobní důchod, případně invalidní důchod, a pečuje o osobu blízkou nebo starší 80 let. Toto zakládá výraznou nerovnost mezi těmito dvěma skupinami lidí, protože tento příspěvek je dán na péči o osobu blízkou, to znamená, tento příspěvek je dán na to, aby tato osoba, která pečuje o tuto osobu, byla řádně zabezpečena a pečovala o tuto osobu, jak nejlépe umí, v souladu s poskytovaným příspěvkem. Doufám, že tady tento problém vyřešíme ve druhém čtení.
Další problém, kterého se předkladatelé bohužel nedotkli, je problém lidí nebo občanů, kteří pečují o své občany starší 80 let nebo bezmocné občany a dovrší hranici starobního důchodu. Ale do starobního důchodu jdou jenom s minimálním důchodem a tento příspěvek se jim nezapočítává jako výpočet pro stanovení starobního důchodu. Pak se dostanou do sociální pasti, kdy mají starobní důchod vypočtený v minimální míře, ač státu ušetřili obrovské peníze na tom, že se starali o své bližní, že se starali o své děti, že tito nemuseli být umístěni v ústavech sociální péče nebo v jiných ústavech, tak na to nakonec ve své podstatě doplatí tím, že mají stáří velmi - s dovolením si dovolím říci - mizerně zajištěno. Tady platí "za dobrotu na žebrotu".
Doufám, že tyto věci odstraníme ve druhém čtení a že tato novela po určité korekci bude svým způsobem prospěšná pro lidi, kteří dělají tak obětavou činnost, jakou je péče o staré nebo bezmocné lidi. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otevírám rozpravu, do které mám dvě přihlášky. Nejprve pana poslance Štraita, poté pana poslance Krásy. Prvnímu jmenovanému uděluji slovo.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, velmi rád bych podobný návrh na zkvalitnění péče o sociálně potřebné občany, ať jsou to děti nebo ať jsou to senioři, viděl ve sněmovně častěji. Stejně jako většina rodin jsme se vždy snažili doma řešit péči o prarodiče, praprarodiče, a to vlastními silami. Bylo to tak lepší. Stejně tak chápu snahu rodin pečovat o postižené děti. Podobné věci bude muset společnost za čas řešit a řešit je ještě velkoryseji.
Čekání na zákon o sociální pomoci, podtrhuji na vyvážený zákon o sociální pomoci, je až příliš dlouhé. Současně však vím, že v dnešní době každý takový návrh je atakem na státní kasu. Přiznám se, že velkorysý přístup si dnes nemohou dovolit ani státy, které třeba mají velké příjmy z ropy, jako dnes například Norsko.
Klub KSČM nebude tento zákon v prvním čtení negovat. Jde o velmi vážnou věc, jde o humánní krok. Ve druhém čtení je však potřeba se nad rozsahem navrhovaných finančních kompenzací zamyslet.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan kolega Krása.
Poslanec Václav Krása: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte, abych řekl pár slov k předloženému návrhu zákona. Dosavadní postavení osob, které pečují o osoby blízké, je - možná řeknu příliš silné slovo, ale přesto je použiji - je až ostudné. Tito občané, kteří s velkým entuziasmem vykonávají velmi těžkou službu, která je poskytována 24 hodin denně, jsou dosavadním systémem dávek sociální péče uměle udržováni na hranici bídy, protože příjem nesmějí mít vyšší než životní minimum na osobní potřeby pečující osoby.
Proč je tomu tak? Je tomu tak proto, že již řadu let se připravuje zákon o sociální pomoci, který by měl transformovat poskytování sociálních služeb a dát konečně lidem, kteří potřebují pomoc při sebeobsluze, kompetence, aby si sami mohli zvolit druh služby, její rozsah a poskytovatele této sociální služby.
Bohužel musím říci, že ani současná vláda neudělala v této oblasti žádný pokrok. Proto předkladatelé zákona přicházejí s iniciativou alespoň částečně zlepšit sociální situaci těch občanů, kteří se dobrovolně rozhodli sloužit těm, kteří nejsou schopni se sami o sebe postarat. Předkladatelé návrhu zákona jsou si vědomi toho, že navrhovaný zákon není systémovým řešením tohoto vážného problému, ale že je to jenom dočasné řešení, které má zlepšit současný neudržitelný stav.
Musím říci, že mě překvapilo stanovisko vlády, která nesouhlasí s návrhem zákona. Vláda k podpoře svého nesouhlasného stanoviska uvádí, že dojde k vyšším výdajům na péči o osobu blízkou.
***