(12.00 hodin)
(pokračuje Krása)
Ano, je to pravda. Předkladatelé zákona se tím ani nijak netajili. Na druhé straně vláda neuvádí, že tím dojde ke snížení tlaku na místa v domovech důchodců a v ústavech sociální péče a možná i ke snížení tlaku na výstavbu nových sociálních zařízení, a tím k úspoře mnohonásobně větších prostředků.
Jen pro ilustraci. Výstavba jednoho místa v domově důchodců či ústavu sociální péče stojí 1 milion Kč. Stát vynakládá na jedno místo v těchto zařízeních asi 90 tis. Kč ročně. Podpora osoby, která pečuje o osobu blízkou, stojí ročně daňového poplatníka zhruba pouze 42 tis. Kč. A pokud má taková osoba jiný příjem, tak se příspěvek snižuje, či dokonce odebírá.
Pokud jde o věcné připomínky vlády, lze je všechny, podle mého názoru, vyvrátit. Vláda uvádí, že příspěvek bude náležet osobám s příjmy z kapitálového majetku, pronájmu apod. Především to je pravda pouze do výše 1,5násobku životního minima na osobní potřeby pečující osoby, tedy stejně jako například u rodičovského příspěvku. Kdo zná tuto problematiku, ví velmi dobře, že osoby blízké jsou spíše samostatně pečující matky apod. A že by bohatí rentiéři žádali o příspěvek při péči o osobu blízkou? Já musím říci, že tuto zkušenost nemám.
Pokud jde o výhrady vlády k navrženému ustanovení, že příspěvek nebude přiznán občanům starším 80 let pouze na doporučení ošetřujícího lékaře, ale jen na základě posudkové komise, tak jako u ostatních hendikepovaných občanů, tak tomu příliš nerozumím. Přece je správné, aby přístup k sociální pomoci byl pro všechny občany stejný. Není pravda, že každý občan starší 80 let není schopen sebeobsluhy. Je zřejmé, že dojde naopak k úspoře prostředků.
Vláda vytýká návrhu zákona, že příspěvek při péči o osobu blízkou nemohou pobírat poživatelé starobního důchodu či plného invalidního důchodu apod. Pan zpravodaj se tady o tomto problému také zmínil. Já se domnívám, že je to logické. Pokud někdo pobírá starobní důchod či plný invalidní důchod, tak má zpravidla vyšší příjem, než je příjem, který může pobírat osoba při péči o osobu blízkou. I s tím 1,5násobkem, který navrhuje zákon. Proto tato úprava je zakotvena v návrhu zákona. Já věřím, že při projednávání návrhu zákona ve druhém čtení dojdeme potom k jednotné úpravě i v této oblasti.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. O slovo požádal pan kolega Janeček, poté pan poslanec Hofman, pokud nechce pan poslanec Hofman využít svého přednostního práva. Nechce.
Poslanec Josef Janeček: Já snad, vážené paní kolegyně a kolegové, mám jenom dvě připomínky. Je tu ta otázka, zdali tento návrh zákon je či není systémový. Já se na rozdíl od vlády domnívám, že je velmi systémový z hlediska filozofie a cíle. Já se domnívám, že naším cílem je podpořit rodinu a snížit státní výdaje. Čili ten cíl je tento. A to, že vláda nedokáže zakomponovat tento cíl do ucelené normy, je její problém. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Pan kolega Hofman má slovo.
Poslanec Jiří Hofman: Vážené dámy a pánové, já ke kolegovi Krásovi jenom velmi krátce. Myslel jsem, jde o ty věci, nebo o ty osoby, které se starají o tyto těžce zdravotně postižené nebo staré lidi a starají se déle než deset let. Potom jdou do starobního důchodu a mají dostat starobní důchod na velmi nízké hranici, která v mnohých případech je pod životním minimem. A tady toto by jim velmi znepříjemnilo život. Já doufám, že se to ve druhém čtení vysvětlí a že dojdeme k rozumnému konsensu v tom, aby tito lidé měli dále srovnatelné zabezpečení před odchodem do starobního, popřípadě invalidního důchodu. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Kdo se dále hlásí? Pan kolega Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych velmi rád kolegovi Krásovi vše, co říkal, věřil. Cítím tam ale takový trošku nepříjemný pocit, takovou pachuť. Nedomnívám se, že všechno, co tady říkal, myslí zcela upřímně. V jiných souvislostech tak humánní není. Považuje totiž celý komplex sociálních ústavů a domovů důchodců za socialistické koncentráky. To pravda není.
Já si myslím, že by se ve druhém čtení spíše mělo dojít k takové vyvážené formě, jak hájit rodinnou péči, což je předmět tohoto zákona, ale také sociální ústavy. Víme přece ze zkušenosti, že není možné, aby třeba jedna pečovatelka či matka pečovala o dítě celodenně nebo 24 hodin. Tam se ty věci musí vzájemně prolínat - otázka třeba stacionářů atd. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pan poslanec Krása.
Poslanec Václav Krása: Já se velmi omlouvám, pane předsedající. Víte, že téměř nikdy nereaguji na řečníky, kteří reagují na má slova. Tentokrát musím reagovat.
Já jsem nikdy neřekl, že jsou to koncentráky. A vyhrazuji si takováto slova. Vždycky jsem hovořil o tom, že jsou to lidojemy, protože odosobňují tu péči, kterou lidé potřebují, a vytrhávají je z jejich přirozeného prostředí. Já bych si vyhradil, abych byl spojován s takovýmito výroky. Nikdy jsem takový výrok neřekl a věřím, že pan poslanec, který toto uvedl, se mi omluví. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Paní kolegyně Páralová se ještě hlásila.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi také krátce reagovat na rozpravu.
Pan zpravodaj nám vyčítá, že v našem návrhu není při pobírání příspěvku pro osobu blízkou vyloučen souběh příspěvků a starobního důchodu. Ano, je to pravda, ale v současné době není situace jiná. Lidé, kteří pobírají důchod, se na mne obracejí s dotazem, zda obdrží nějakou dávku, když se např. budou starat o svou nemohoucí sestru. Odpovídám k jejich překvapení, že nikoli. Jistě by bylo výhodnější, kdyby stát platil sestře nemohoucího člověka 2000 Kč měsíčně, než aby platil drahý pobyt v ústavu sociální péče. Tato situace se ale vyřeší až komplexní reformou sociálního systému. My se snažíme co nejméně měnit status quo a snažíme se, aby se nezvýšily náklady na pobírání tohoto příspěvku.
Také je pravda, co říkal pan zpravodaj, že osoby, které se takto starají o své postižené děti, potom mají minimální důchod. Domnívám se, že to je velká chyba našeho sociálního systému. Ovšem tento návrh si neklade za cíl reformu sociálního systému, protože bychom museli měnit i zákon o důchodovém pojištění.
A co se týká toho, co říkal pan poslanec Štrait. Já si myslím, že přece jenom, i když to, co pobírají v tuto chvíli rodiče těch tělesně postižených dětí, není v pořádku, proto se to snažíme napravit. Já ale mluvím s těmi maminkami a věřte, že ony říkají, že když chtěly být se svým postiženým dítětem doma v minulém režimu a nechtěly ho dát do ústavu, že nedostaly od státu ani korunu. Maminka byla doma a nepobírala vůbec nic.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji také. Kdo se další hlásí do rozpravy? Už nikdo. Rozpravu končím. Mám pocit, že vystoupení paní kolegyně Páralové bylo de facto závěrečným slovem navrhovatele.
Chci se zeptat pana zpravodaje, zda chce vystoupit. Ne.
Pokud se nepletu, nezazněl návrh na zamítnutí. - Pane zpravodaji, prosím, shrňte průběh rozpravy a určete další postup.
Poslanec Jiří Hofman: Protože nezazněl návrh ani na vrácení k přepracování, ani na zamítnutí, platí jenom návrh organizačního výboru, který navrhuje přikázat tento sněmovní tisk zdravotně sociálnímu výboru Parlamentu ČR.
***