(12.20 hodin)
(pokračuje Chytka)
Jediné, co je na celé věci trochu zarážející, aspoň pro mě, je stanovisko vlády, které je nesouhlasné, a toto nesouhlasné stanovisko přijala vláda na základě doporučení Ministerstva financí. Tady si ale každý z nás klade otázku, proč zrovna Ministerstvo financí nechce, aby v této chvíli se zvětšil počet auditorů, který by mohl začít pracovat.
K samotnému odstavci, který doplňuje přechodná a závěrečná ustanovení, se domnívám, že bychom mohli najít i lepší formulace, ale protože jde opravdu pouze o jeden odstavec, myslím, že na to bude dosti času ve výboru, kam doufám, že sněmovna tento poslanecký návrh propustí. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou přihlášku. Proto rozpravu končím.
Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání rozpočtovému výboru. Má někdo jiný návrh? Nemá. Rozhodneme o tomto návrhu.
Zahájil jsem hlasování číslo 113. Ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem na přikázání. Kdo je proti?
Z přítomných 131 pro návrh 90, proti nikdo. Návrh byl přijat.
Končím prvé čtení tohoto návrhu.
Dalším bodem je bod číslo
59.
Návrh poslanců Vlastimila Aubrechta, Oldřicha Vojíře a dalších
na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb.,
o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon)
/sněmovní tisk 1057/ - prvé čtení
Upozorňuji, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení. Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1057/1 a já prosím, aby předložený návrh za navrhovatele uvedl poslanec Vlastimil Aubrecht.
Poslanec Vlastimil Aubrecht: Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, je vám předložena jednoduchá technická novela zákona č. 44, takzvaného horního zákona. Většina důvodů je již uvedena v důvodové zprávě, přesto mi dovolte pár slov ještě pronést.
Jedinou a hlavní snahou předkladatele je postavit na stejnou úroveň před tímto zákonem a tímto paragrafem jak staré hlubinné doly, tak povrchové doly. Vyhlášky báňského úřadu i ostatní právní předpisy platí obdobně jak pro povrchové, tak hlubinné doly. Pouze právě v tomto paragrafu si Ministerstvo životního prostředí udělalo právní názor, že tento paragraf platí pouze pro hlubinné doly. Jistě si mnozí vzpomínáte, jak jsme schvalovali rozpočet na letošní rok, kde jsem inicioval přesun určitých finančních prostředků právě na likvidaci podle tohoto paragrafu. Po devíti měsících dohadování s Ministerstvem životního prostředí nebylo možné sanovat povrchový důl, přestože zde vznikla velká škoda jak občanům, tak investorovi, nejen škoda materiální, ale zejména morální. Myslím, že obdobný případ by se v budoucnosti neměl opakovat.
Chápeme samozřejmě, že důlních škod je mnoho, i takovýchto starých, a že není možné všechny sanovat. Z tohoto důvodu jsme vsunuli odst. 6, který množství možných sanací značně zvyšuje. Již v předkládací zprávě jsem však uvedl, že podmínky odst. 6, a to pouze částečně, by splnila za rok 2001 pouze jedna akce, a to podle nového propočtu v hodnotě 15 mil. Kč. Víme, jak už jsem uvedl, že škod je daleko více a že nebude moci být sanováno všechno. Chápeme tedy, že se bude sanovat pouze to, na co budou peníze. Ostatně to je soudobá praxe, kdy i škod na hlubinných dolech je daleko více a sanuje se jen to nezbytné.
Tuto úpravu předkládáme hlavně proto, aby do budoucna nemohl nastat problém, že budeme vědět o důlní škodě, kdy hrozí ohrožení života, zdraví, popř. majetku občanů, seženou se peníze, ale zákon nám neumožní toto provést.
Dovolte mi ještě pár slov ke stanovisku vlády. Nechci tvrdit ani o vládě, ani o panu ministrovi, že neví, o čem mluví, ale ze stanoviska vlády je zřejmé, že úředníci nepředložili panu ministrovi věrohodné a fundované podklady. Třeba obecné zájmy: je velmi těžké definovat, co je veřejný nebo obecný zájem, ale domnívám se, že územní plán vyššího územního celku představuje podstatně významnější obecný zájem než názor nějakého ministerského úředníka v Praze. Taktéž jsem přesvědčen, že dohoda tří ministerstev je dostatečným veřejným nebo obecným zájmem. Poslední větu prvního odstavce pak pokládám za naprostou lež. Mám zkušenost z konkrétního případu, kdy Ministerstvo životního prostředí odmítlo provést sanaci s odvoláním na horní zákon, přestože stavební řízení proběhlo a byly k dispozici i finanční prostředky.
Ke stanovisku, že řešení přes Státní fond životního prostředí je nesystémové. Z mého pohledu je naopak finanční jištění sanací ze Státního fondu životního prostředí krok systémový. Nemalým příjmem Státního fondu životního prostředí je poplatek za ovzduší. Značný podíl na těchto poplatcích mají tepelné elektrárny. Na provoz těchto elektráren je potřeba uhlí. Uhlí se někde musí těžit, a tudíž se mi zdá logické, aby aspoň malá část toho, co platí průmysl, bylo vráceno na úhradu škod průmyslem způsobeným.
Na kritiku, že státní fond je určen převážně pro komunální sféru, je třeba dodat, že největším problémem starých důlních děl je problém obcí a měst, neboť to jsou díla, kde není znám majitel. To znamená, že padá celý problém a brání tento problém rozvoji obcí.
Chci věřit, že vláda potřebné údaje k dispozici má a že je pouhou chybou zpracovatele, že vládě předložil nesprávné údaje o různých druzích škod. Samozřejmě odhad důlních škod je asi 15 mld. Ale chci znovu zdůraznit, že v tomto odhadu jsou zahrnuty veškeré škody, to znamená i škody, které jsou dosud v majetku důlních společností. Znovu tedy upozorňuji, že náš návrh se týká pouze škod mimo důlní společnosti a ještě je vázán pojistkou v odstavci 6.
***