(16.00 hodin)
(pokračuje Fišer)
Tento zákon pouze stanoví, že se ze zdravotního pojištění hradí zdravotní péče poskytnutá pojištěnci s cílem zachovat nebo zlepšit jeho zdravotní stav, že se některá zdravotní péče hradí jen se souhlasem revizního lékaře, a výslovně pak vyjmenovává zdravotní výkony, které se nehradí.
Zákon stanoví rovněž podíl pojištěnce na úhradě léčivých prostředků a přípravků a zdravotnických prostředků.
Pokud by mělo být přijato navrhované znění, mělo by to následující důsledky. Prosím o pozornost.
Za prvé. Mohla by být požadována úhrada za zdravotní péči nehrazenou ze zdravotního pojištění např. proto, že její úhradu neodsouhlasil revizní lékař z toho důvodu, že jde o neúčelnou zdravotní péči, jejíž druh a rozsah neodpovídají zdravotnímu stavu pacienta. Pokud by ošetřující lékař interpretoval negativní stanovisko revizního lékaře tak, že zdravotní pojišťovna tuto péči neuhradí proto, že je nákladná, avšak že by si ji pacient mohl uhradit sám, mohlo by někdy jít i o poskytnutí zdravotní péče, která by nemusela být ke zdravotnímu prospěchu pacienta.
Za druhé. Přestože zákon o veřejném zdravotním pojištění neobsahuje bližší vymezení hrazené a nehrazené zdravotní péče, pokud jde o způsob jejího provedení a použití konkrétních léčiv a zdravotnických prostředků, ani neexistuje žádný právní předpis, který by stanovil, co je hrazeno a na co by si měl pojištěnec připlatit, lékař by sám svým subjektivním názorem rozhodoval o tom, co hrazeno je a co není.
Za třetí. Právě proto, že zákon neobsahuje vymezení jednotlivých provedení zdravotní péče, není ani možné stanovit takové zdravotní péči její cenu. Je-li navrhováno, že pojištěnec musí být prokazatelně informován o výši úhrady této tzv. nehrazené zdravotní péče, bylo by opět jen na lékaři, jakou cenu takto poskytnuté zdravotní péči určí on sám.
V závěru bych chtěl ještě říci, že dosavadní znění § 11 odst. 1 písm. d) zákona 48 o veřejném zdravotním pojištění znamená, že předmětné ustanovení je nutno chápat tak, že za vše, co je hrazeno zdravotním pojištěním, nelze přijmout od pojištěnce žádné poplatky či doplatky.
Lékař může přijmout od pojištěnce úhradu v případě, že jde o zdravotní péči, příp. o další služby, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění a svým rozsahem - např. tzv. hotelové služby, překračující rámec technických a věcných požadavků na provoz zdravotnických zařízení stanovený příslušnou právní normou a zvyšující komfort pojištěnce při čerpání zdravotní péče - přesáhnou rámec péče hrazené zdravotním pojištěním podle tohoto zákona a nejsou nezbytné z hlediska zdravotního stavu pojištěnce a jsou poskytnuty na základě svobodné volby a výslovného přání pojištěnce.
Z uvedeného vyplývá, že přijetí úhrady za takovýchto okolností není důvodem pro sankce ze strany zdravotních pojišťoven nebo orgánů státní správy - a to chci zdůraznit v závěru svého vystoupení.
Ještě jednou poslední věta na závěr: Nedoporučuji přijetí senátní verze a doporučuji přijetí verze tak, jak ji přijala Poslanecká sněmovna. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Ano. Táži se pana poslance Cabrnocha, zda se chce vyjádřit jako zpravodaj k pozměňovacím návrhům Senátu.
Poslanec Milan Cabrnoch: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, paní senátorko, kolegyně a kolegové, moje vyjádření jako zpravodaje k návrhu zákona bude velmi stručné. Plně podporuji senátní návrh, s kterým se zákon vrací do sněmovny, a žádám vás také o podporu. Ještě vystoupím v diskusi se svým názorem. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Já prosím pana poslance Kühnla, pana poslance Zahradila, Bendu, Kupčovou a další, aby se posadili a nerušili. Ano?
Nyní zahajuji rozpravu. Jako první vystoupí paní senátorka Roithová.
Senátorka Zuzana Roithová: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, paní poslankyně, páni poslanci, jsem překvapena, že ministr zdravotnictví nechce podpořit vrácenou novelu zákona v takovém znění, jakou přijal Senát. Překvapuje mě to proto, protože důvod, pro který tato novela byla Poslanecké sněmovně a Senátu předložena, to je důvod souladu našeho práva s právem Evropské unie, nebyl naplněn.
Pozměňovací návrhy, které přijal Senát, jsou tři. Dva se týkají toho původního účelu, pro který tento návrh zákona byl vůbec do Parlamentu postoupen.
Cílem vládní předlohy byla, jak jsem již řekla, harmonizace zákona s komunitárním právem. Konkrétně měly být vyčleněny potraviny pro zvláštní lékařské účely ze seznamu léčivých látek. Důvodem je nutnost nového třídění medicínských výrobků hrazených z veřejného pojištění. Změna se týká legislativně naprosto nedopracovaného, a tím i chybného řešení požadovaného vyčlenění potravin pro zvláštní lékařské účely ze seznamu léčivých přípravků. V návrhu zákona je sice v § 13 paradoxně sděleno, že se tyto potraviny vyčleňují, ale v jiné části zákona, kde je taxativní výčet léčivých nebo medicínských přípravků, k žádnému vyčlenění nedošlo. To je smyslem navrhované změny, kterou Senát posílá k vám do Poslanecké sněmovny.
Důvodem, proč patrně pan ministr především nesouhlasí se senátní předlohou návrhu zákona, je totiž fakt, že se opětovně vrací na stůl zákonodárců problematický § 11, tzv. paragraf paní poslankyně Fischerové. Tento populární paragraf nám v roce 1997 přinesl poměrně zvláštní právní stav. Senátní návrh odstraňuje tedy legislativně i věcně problematický zákaz přijmout úhradu za služby poskytnuté - a jde o ono slůvko - "v souvislosti s poskytnutím zdravotní péče". A dále současně říká, za jakých podmínek zdravotnické zařízení úhradu za takové služby může přijmout.
Předseda PSP Václav Klaus: Paní senátorko, já vidím, že se díváte doprava, na svoje čtyřkoaliční kolegy, kteří vás vědomě ruší, ale já s vámi v tuto chvíli soucítím.
Senátorka Zuzana Roithová:
Děkuji vám za tuto laskavost a své kolegy prosím o soustředěnou pozornost.Bude to možné, pokud tento návrh zákona přijmete v této podobě, za splnění tří podmínek. Za prvé - pokud pojištěnec o poskytnutí takové služby prokazatelně požádal. Za druhé - pokud byl prokazatelně informován o výši její úhrady. Za třetí - pokud byl prokazatelně informován o možnostech poskytnutí jiné, jeho zdravotnímu stavu odpovídající zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění.
A co je podstatné? V návrhu zákona zůstává, že při porušení těchto povinností je oprávněn příslušný orgán státní správy odejmout oprávnění k poskytování zdravotní péče nebo uložit pokutu. A ze stejných důvodu je příslušná zdravotní pojišťovna oprávněna vypovědět smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče. Je to tedy ustanovení, které má sankci, což nebývá zvykem v našem zákonodárství, a zpřísňuje tedy využívání tohoto paragrafu.
Zákaz byl do zákona prosazen, jak jsem již řekla, tady v Poslanecké sněmovně v roce 1997 a reagoval tak na přijímání plateb za nadstandardní zdravotní a jiné služby nehrazené ze zdravotního pojištění. Namísto upřesnění podmínek, za kterých je úhrada legálně přijímána, bylo ve druhém čtení navrženo a schváleno, v naprosté rychlosti, z hlediska výkladu neuchopitelné ustanovení, které říká, že nelze přijmout úhradu ani v souvislosti s poskytnutím péče. - Ani v souvislosti. Nikdo neumí toto slůvko vysvětlit. Žádný právník, žádný legislativec. A přesto toto slůvko zásadním způsobem změnilo mravy a způsoby ve zdravotním systému. Ono totiž omezilo nezadatelné právo pacienta legálně si zaplatit i za další služby, které nejsou ze zdravotního pojištění zaplaceny, ale které je schopno zdravotnické zařízení zajistit.
***