(14.30 hodin)
(pokračuje Stodůlka)
Dámy a pánové, na samotný závěr již jen několik slov.
Představy o optimálním tvaru ústavního a politického systému se mohou lišit a také se liší. Přesto mě překvapuje, že vláda kritizující již v citované zprávě o stavu české společnosti jistou nerovnováhu ústavního systému, přijme negativní stanovisko k návrhu novelizace ústavy tuto nerovnováhu umenšujícímu. Tím spíše, že konkrétní výtky nejsou právě přesvědčivé.
Vládě například nevadí kategorie organických zákonů, ale pojem "organické zákony". Obává se prodlužování zákonodárného procesu, jakkoliv jsem již naznačil, že fakultativní prodloužení 30denní lhůty může díky efektivnějšímu využívání institutu nezabývání se návrhem zákona zákonodárný proces dokonce zkrátit. Toutéž obavou podmalovává svou kritiku nové úpravy překonání veta prezidenta republiky, jako kdyby jedinou kvalitou zákonodárství byla pouze rychlost, a nikoliv také kvalita a konsensuálnost.
Orgány moci výkonné nezávislé na vládě upravujeme právě proto, abychom vyjádřili jejich nezávislost na vládě prolamující zásadu završení výkonné moci vládou. Mluvit ve vládním stanovisku o tom, že v případě třeba Úřadu pro ochranu osobních údajů (jde?) o zvláštní úřady svého druhu, z čehož autorům zřejmě vyplývá, že nemusí být zachyceny ústavou, je ryzím nepochopením celé konstrukce a samotné povahy ústavy. Kritika našich úprav imunity poukazem na statut Mezinárodního trestního soudu opomíjí nejen fakt, že statut nebyl dosud ratifikován, ale i kompatibilitu vládou navrženého čl. 112 a) s naším návrhem.
S ohledem na vše řečené si vás dovoluji požádat nikoli o schválení návrhu, ale i o vyslovení souhlasu s jeho projednáním ve druhém čtení. Jen tak bude možno převést často vzrušenou debatu z médií do jednacích sálů, kde jedině si můžeme ujasnit, v jaké podobě chceme vidět českou ústavu vstupovat do druhého desetiletí její účinnosti.
Děkuji vám.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu senátorovi. Prosím zpravodaje Poslanecké sněmovny pro první čtení pana poslance Jičínského.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, vážené shromáždění, pan senátor Stodůlka tu poměrně podrobně odůvodnil senátní návrh na dosti komplexní změnu ústavy, a tento návrh je nepochybně závažný a měli bychom mu věnovat příslušnou pozornost.
Samozřejmě není úplně normální, jestliže o tak závažné změně ústavy máme jednat v období relativně krátkém před volbami do Poslanecké sněmovny. Říkám to proto, že jsem si vědom toho - a v této souvislosti chápu i negativní stanovisko vlády k tomuto návrhu - že nepředpokládám, že by Poslanecká sněmovna v době, která jí zbývá do voleb, i po projednávání tohoto návrhu s tím návrhem vyslovila souhlas tak, aby ústava ve smyslu senátního návrhu byla změněna. I při této výhradě však chci doporučit Poslanecké sněmovně, aby návrh postoupila do druhého čtení, a to proto, že senátní návrh tu nastoluje řadu závažných otázek, o kterých bychom měli diskutovat v rámci komplexního přístupu a komplexních úvah o ústavě a o případné potřebě její změny, aby to nebyly jenom změny relativně nahodilé, byť z populistických důvodů velmi řekl bych populární, jako je třeba přímá volba prezidenta republiky bez jakýchkoli dalších souvislostí.
Myslím, že jsme po těch třech a půl letech, kdy tu ve sněmovně spolupracujeme, projednávali různé ústavní návrhy, na některých jsme se shodli většinově ve sněmovně, ale nebylo dosaženo potřebné shody v Senátu, na některých jsme se neshodli, ale přitom jsme si vědomi toho, že do budoucna ústava změnu vyžaduje a že například skutečnost, že v roce 2003 bude třeba měnit složení Ústavního soudu, vyžaduje řešení otázky, zda dosavadní úprava je dostatečná, anebo zda nějakou změnu nevyžaduje.
Opakuji znovu, že pan senátor tady poměrně podrobně vyložil jednotlivá ustanovení ústavní změny a důvody, které Senát vedly k tomu, že ji navrhuje tak, jak ji navrhuje. I já bych ve shodě s ním chtěl doporučil členům sněmovny, aby si prostudovali poměrně důkladnou důvodovou zprávu k tomuto návrhu, i když jsem si vědom toho, že v této věci neplatí žádné absolutní argumenty. A jak už jsme o tom nejednou hovořili, existují země parlamentní demokracie s dvoukomorovým parlamentem, existují země s jednokomorovým parlamentem, a nelze bez dalšího říci, že ten či onen systém parlamentní struktury je výhodnější než druhý. Měli bychom se zamýšlet i nad tím, jakými cestami došli v Dánsku a ve Švédsku k tomu, že dvoukomorový parlament posléze změnili v parlament jednokomorový, a to proto, že i u nás, myslím, se nesplnily některé představy, které s dvoukomorovou strukturou parlamentu byly spojeny. Ale teď ústavní systém je takový, že máme dvoukomorový parlament, a musíme tedy uvažovat o tom, zda tento dvoukomorový parlament, tak jak jej ústava koncipuje, je koncipován vhodně, anebo jsme dospěli k tomu, že bychom dosavadní stav měli měnit.
Senát přišel k určitým návrhům a já tu chci upozornit ještě na druhou stránku věci, která, myslím, i veřejnost někdy také zneklidňuje. Senát a Poslanecká sněmovna jsou dvě komory jednoho parlamentu v systému parlamentní demokracie založeném na politických stranách. A vzniká tu otázka, jak je možné, nebo je-li to normální, jestliže představitelé jedné a téže politické strany mají jeden názor na řešení určitých otázek v Poslanecké sněmovně a jiný názor v Senátu. Samozřejmě, z ústavně právního hlediska v tom není nic zvláštního, prostě senátoři jsou volenými představiteli lidu, odpovídajícími svému vědomí a svědomí, takže z ústavně právního hlediska tomu jistě nelze nic vytýkat, ale z hlediska ústavně politického nepochybně to otázky vzbuzuje. Je-li to zcela normální, jestliže politická strana má určité představy o řešení některých problémů a poslanci hlasují jedním způsobem a senátoři hlasují jiným způsobem.
To je jeden z důvodů, proč si myslím, že by bylo vhodné, abychom v období, které nám do voleb zbývá, se tímto návrhem vážně zabývali. Nepochybně by se jím měl zabývat ústavně právní výbor, ale možná že by se jím měly zabývat vzhledem k závažnosti věci i výbory další a že by poslanecké klubu si v této věci měly zhodnotit svá stanoviska k řešení těchto otázek, protože v době volební kampaně nepochybně občané i na tyto otázky budou chtít odpověď. A volby do Poslanecké sněmovny a do třetiny uvolněných senátorských míst nejsou časově tak odlišné, abychom si mohli dovolit dávat na tyto otázky rozdílné odpovědi podle toho, jestli půjde o volby do Poslanecké sněmovny, anebo půjde o volby do Senátu.
***