(14.40 hodin)
(pokračuje Jičínský)
To říkám úvodem. Dále pokud jde o jednotlivá ustanovení.
V senátním návrhu jsou některé změny, na kterých jsme se i v Poslanecké sněmovně dříve dohodli. Mám na mysli např. poslanecký návrh změny ústavy, pokud jde o omezení poslanecké imunity trestní. Jenom poukazuji na to, že Senát se vyhýbá problematice přestupkové exempce, problému, který jsme řešili už minulý týden - byť způsobem, který osobně mě neuspokojil. Je tam zahrnut i problém dalšího důvodu pro ztrátu mandátu. Je řešen způsobem, který svého času jsme už v Poslanecké sněmovně schválili, ale nestal se součástí ústavy, protože Senát onen celkový návrh změny ústavy nepřijal, totiž je-li poslanec odsouzen pro úmyslný trestný čin - říkám to trochu zjednodušeně - je to důvod pro to, aby ztratil mandát. Ale nechci zacházet tady do podrobností. Myslím, že na těchto věcech bychom se shodli.
Senát v tomto směru vzal na vědomí určité procesy, které, pokud jde o vývoj ústavně právního myšlení, jsou v běhu, které Poslanecká sněmovna také sama jistým způsobem se pokusila řešit. Tady je celá řada věcí, na kterých se asi s návrhem Senátu můžeme shodnout.
Samozřejmě kámen sporu je v tom, že senátní návrh dost výrazně mění vztahy obou komor, výrazně posiluje postavení Senátu. Já zde nebudu říkat svůj osobní názor na tuto věc. Je věcí politických stran, politických klubů v Poslanecké sněmovně, aby si na tuto otázku svůj názor vyjasnily, abychom o tom mohli vážně jednat, protože do budoucna v příštím volebním období nepochybně tyto věci na pořad jednání Poslanecké sněmovny přijdou.
Rovněž tak souhlasím s tím, že je třeba nově upravit postavení NKÚ, je třeba nově upravit - něco jsme už učinili - postavení České národní banky, problémy jmenování členů direktoria.
Stejně je třeba zabývat se problémem Ústavního soudu. K tomu, co říkal pan senátor Stodůlka o revoluci v Maďarsku, když se tam složení Ústavního soudu zcela změnilo, chci říci, že i složení Ústavního soudu Slovenské republiky se zcela změnilo a žádné katastrofální důsledky to nemělo. Takže i tyto zkušenosti jsou různé a musíme je hodnotit v jejich konkrétním obsahu.
Na závěr chci říci, že doporučuji sněmovně, aby propustila tento návrh do druhého čtení, jakkoli jsem přesvědčen o tom, že do voleb se na této celkové úpravě nemůže dohodnout. Ale myslím si, že by bylo správné, abychom se touto věcí vážně zabývali.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan místopředseda Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, pane senátore, kolegyně a kolegové, velmi pečlivě jsem si prostudoval předložený návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon České národní rady 1/1993 Sb., Ústava České republiky, velmi pečlivě jsem také vyslechl jak vystoupení pana senátora coby zástupce předkladatele, tak i pana zpravodaje. Musím předem avizovat, že můj pohled na tento sněmovní tisk je zcela odlišný, než v těchto dvou vystoupeních zaznělo.
V souvislosti s avizovaným mým rozdílným pohledem bych se chtěl vyjádřit nejprve v rámci procedurálních výhrad, které mám k tomuto tisku, v druhé části potom bych chtěl přednést celou řadu věcných výhrad, ať již obecných, nebo konkrétních.
Pokud jde o procedurální výhradu, zde sdílím zcela jednoznačné stanovisko pana zpravodaje kolegy Jičínského, nicméně se zcela odlišným závěrem. Sdílené stanovisko zní - myslím, že na tak zásadní normu, jako je novela ústavy, je čtyři měsíce před koncem volebního období pozdě, a že tudíž by taková zásadní norma neměla zde být projednávána. Proto si také myslím, že bychom se v tomto smyslu k této normě měli z tohoto formálního pohledu postavit.
Věcná výhrada obecného charakteru myslím začíná od samotné úvahy nad existencí či neexistencí Senátu. Pokud už se smíříme s myšlenkou existence dvoukomorového Parlamentu, měli bychom tak činit na základě rozdělení rolí a úkolů jednotlivých komor, aby byly jasné, srozumitelné a čitelné. Považuji za nesmyslné, aby komory byly svým vlastním zrcadlovým obrazem, aby byly - lidově řečeno - přepsány jejich kompetence takříkajíc přes kopírák.
Domnívám se, že Senát coby horní komora Parlamentu České republiky svoji roli, kterou má v rámci dvoukomorového Parlamentu, pochopil jinak, než bylo zamýšleno při psaní platné Ústavy České republiky. V důsledku toho se na místo působení coby garant jistoty, pilíř jistoty, garant ústavnosti sám proměnil v místo, kde probíhá něco, co nazývám - aniž bych to chtěl bagatelizovat a zesměšňovat - čtvrté čtení zákonů. Proměnil se v místo, kde se probírají jednotlivé dílčí detaily zákonů, které schválila Poslanecká sněmovna, namísto toho, aby se zabýval konceptem zákona jako takovým, aby si vybíral pouze některé zákony, které považuje za skutečně klíčové, aby se zabýval jejich vztahem k ústavnímu pořádku České republiky. I z tohoto pomýlení Senátu plyne tento návrh, který máme v tuto chvíli před sebou.
Pokud jde o konkrétní výhrady, které mám k předloženému tisku. Senátoři a Senát coby předkladatel se nechali částečně inspirovat návrhem změny ústavy, kterou zpracovala skupina poslanců, které schválila Poslanecká sněmovna, a začlenili je do svého návrhu tohoto ústavního zákona. Jde o onu problematiku zániku mandátu z důvodu spáchání úmyslného trestného činu, jde o zánik mandátu ze zákona v případě odsouzení k výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Současně se nechali také kolegové ze Senátu inspirovat řešením problematiky omezení imunity, a to pouze na dobu výkonu funkce poslaneckého, resp. senátorského mandátu.
Vše ostatní ale podle mého přesvědčení není zkvalitněním ústavy na základě její desetileté existence a na základě deseti let zkušeností, které s platnou ústavou máme. Zejména si myslím, že tento návrh není reakcí na konkrétní problémy, které deset let existence této ústavy přineslo. Podle mne zcela absentuje, resp. je nedostatečně řešen problém principu posílení veřejné kontroly některých rozhodovacích procesů. Vzpomeňte si prosím na koncept, který byl obsažen v poslaneckém návrhu novely ústavy, pokud se týkalo jmenování členů bankovní rady. Šlo nám tehdy přece o to, abychom věděli nejen my, ale zejména česká veřejnost, kdo je navrhován do tak významné funkce, proč je navrhován a zda je vůbec způsobilý k tomu, aby takovouto funkci zastával.
Myslím, že zcela chybí reakce na konkrétní problém, kterému jsme v minulosti čelili, za doby platnosti Ústavy České republiky, a to je problém sestavování vlády a problém, který se několikrát zde objevil, problém, který by se dal popsat jednoduchým příměrem: co je rozhodující pro sestavení vlády - zda to, co probíhá ve volbách, zda rozhodování občana ve svobodných volbách, nebo zda to, co probíhá až po volbách, a to za přímé a velmi silné účasti prezidenta.
***