(15.00 hodin)
(pokračuje Filip)
A podruhé kvůli skutečné ústavní potřebě takové kontroly související se vznikem krajů. Kraje přece nehospodaří se státními prostředky. Kraje hospodaří s veřejnými prostředky a kontrolu vynakládání těchto prostředků nemá nikdo, kromě snad kontrolního výboru kraje, který je koncipován často řekl bych jako jakási komise, která předkládá možná zprávu plénu krajského zastupitelstva.
A teď mi odpusťte tu zkratku, kterou jsem použil, protože samozřejmě vím, jak je to funkčně v zákoně uděláno. Ale i tak je možné ten konkrétní výkon zákonných pravomocí řešit.
Myslím si, že pokud bychom zamítli návrh zákona v prvém čtení, tak bychom se zbavili možnosti řekl bych zhodnotit - a podotýkám pozitivní - práci ústavní komise Senátu a zároveň se i negativně vyjádřit k těm krokům, které považujeme za rozporné se současným postavením ústavních institucí.
Já jsem několikrát vyjádřil své přesvědčení, že je potřeba změnit samotné postavení Ústavního soudu. A nejde jen o zákon o Ústavním soudu, ale i o vymezení postavení této tzv. třetí zákonodárné komory v našem ústavním systému. Dovolil bych si navrhnout, aby to bylo například tématem nikoli ústavní komise Senátu, ale společné komise obou komor, pokud někdy dospějeme do ústavou předpokládaného stadia, že bude zákon o styku obou komor českého Parlamentu.
Pokud jde o omezení některých návrhů, toto je také velmi kontroverzní. Já chápu řekl bych ekonomiku času, ale pokud se shodneme na tom, že nikoli jeden poslanec, ale pouze jen skupina poslanců může předložit návrh zákona, pak se ptám, jakým způsobem si představuje sněmovna v podstatě zákonodárnou iniciativu v České republice. Jestli chceme vůbec budovat občanskou společnost a přiblížit rozhodování a jednání orgánů státu občanům této republiky. A tady zase narážím možná z jiného pohledu, než který tady řekl pan místopředseda Langer, na to, jakým způsobem si představuji chod českého Parlamentu. Ano, můžeme z pohledu ekonomiky říci, že poslanců je moc, že je to pro státní rozpočet moc drahé a že je to potřeba omezit. Jak se tedy ale vypořádáme s ústavním principem účasti občanů na rozhodování v tomto státě? Schválí za těchto okolností Senát Parlamentu České republiky zákon o referendu, i když v té omezené formě, jak jsme ho tady schválili minulý týden? Bude moci občan vůbec vyjádřit nějakým relevantním způsobem svůj názor?
Podotýkám, že nesouhlasím zcela zásadně s některými principy obsaženého návrhu, ale odmítám o tomto návrhu nediskutovat. Děkuji vám.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Paní poslankyně Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedo, páni ministři, dámy a pánové, máme před sebou tisk, který významným způsobem mění ústavní pořádek v České republice. Je to tisk, který předkládají senátoři, členové Senátu České republiky. Před časem jsme v Poslanecké sněmovně projednávali, jak již vzpomínal pan místopředseda Langer, poslaneckou iniciativu, která řešila řadu otázek podobných a některé dokonce velmi podobně. Pan předkladatel, resp. zástupce předkladatelů, se dokonce přiznal k tomu, že byli při tvorbě svého senátního tisku touto předlohou inspirováni.
Předkladatelé, mezi něž jsem tehdy s panem místopředsedou patřila, si nepřáli v té době nic jiného než diskusi, diskusi, o které mluvil pan zpravodaj, diskusi o některých ústavněprávních aspektech dělby moci v České republice. Jediné, čeho tedy dosáhli, byl zběsilý, médii podporovaný útok stran čtyřkoalice, které návrh označovaly nejhoršími přívlastky. Považovaly jej za zlovůli, zpupnost, ba dokonce i drzost. Zároveň zástupci těchto stran tvrdili, že ke změně ústavy je možno přistoupit pouze za předpokladu širokého konsensu všech politických stran a po celospolečenské diskusi.
Já se teď ptám: existuje teď široký konsensus politických stran? Prošli jsme širokou celospolečenskou diskusí? Nic takového se nestalo. Po prvním projednávání ústavních změn na půdě Parlamentu České republiky vznikla z iniciativy vlády jakási ústavní komise, do které vyslali zástupci všech parlamentních stran své zástupce, zástupce jak z dolní, tak z horní komory Parlamentu. Vláda k diskusi politických stran tehdy navrhla velmi široké spektrum otázek, které považovala za vhodné řešit, které považovala za diskusehodné a o kterých chtěla tedy vésti jednání se zástupci politických stran. Po několika - nemýlím-li se, třech či čtyřech - schůzkách se ukázalo, že při tomto rozložení politického spektra v České republice není možné dosáhnout jakékoliv shody o jakémkoliv širším zásahu do ústavního uspořádání České republiky.
Jsem proto hluboce přesvědčena o tom, stejně jako pan místopředseda Langer, že je zapotřebí, aby někdo - někdo, kdo má dostatečnou oporu v Parlamentu, někdo, kdo vzešel z nových svobodných voleb - předstoupil před novou sněmovnu, nový Parlament se zásadní reformou. Podporuji proto zcela jeho návrh na zamítnutí senátního tisku. Tento senátní tisk považuji za pošetilou snahu posílit pravomoci toho tělesa, který návrh předkládá, a to ještě návrhem, který je částečně vykradeným.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni Dundáčkové za její slova. Prosím pana poslance Cyrila Svobodu.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, já zase považuji to, co řekla paní kolegyně Dundáčková za nejslabší část toho návrhu, za jeho přednost. Myslím si totiž, že to, co potřebuje náš systém, je, aby zákony získávaly co nejširší možnou podporu všech politických stran. Systém, který máme, totiž systém dvoukomorový, jasně říká, že z matematického pohledu na věc zákonitě musí dojít k tomu, že politické složení jedné komory neodpovídá politickému složení komory druhé. Tedy že není možné, aby v dějinách státu nahodilost většiny jedné komory ovlivňovala zásadním způsobem chování společnosti dlouhodobě, ať jsou to volební zákony, nebo zákony ústavní a některé další zákony. Z tohoto důvodu si myslím, že posílení role Senátu je na místě. Jestli to má jít tou cestou, která je v návrhu, kde se za prvé prodlužují lhůty Senátu k vyjádření, kdy je kvalifikované kvorum zvýšeno u Poslanecké sněmovny, o tom je potřeba vést debatu. Nicméně obecně bychom měli mít odvahu k tomu, abychom našim občanům dali jistotu, že zákony budou muset být projednávány tak, že u nich bude vždycky širší vůle ke shodě, než je jenom nahodilá skutečnost většiny v té či jiné komoře, která trvá jenom po dobu čtyř let. Takže z tohoto důvodu si myslím, že tento krok je krok správným směrem.
Stejně tak si myslím, že nově uchopená role a postavení ústavních soudců je také v pořádku. Takže si osobně myslím, že to má být námět k debatě.
Já si také nedělám iluzi, že tento zákon bude asi schválen v této podobě. A navíc jsme před volbami a tento zákon budou muset schválit obě dvě komory Parlamentu, to znamená, že Poslanecká sněmovna a Senát jej budou znovu projednávat a asi dojde ke změnám. Takže ta debata bude širší, ale určitě je to iniciace, která vychází z celého tělesa horní komory našeho Parlamentu - Senátu.
***