(17.10 hodin)
(pokračuje Matějů)
Nejvyšší adresná dávka 1800 Kč měsíčně, o které se za chvíli zmíním, snižuje životní náklady nejchudších studentů vlastně jen o 450 Kč, to přiznávám. Pokud ovšem nepočítáme stipendia od škol, která jsou v tomto návrhu zákona rovněž zavedena.
Musím říci, že ve světle před několika dny schváleného návrhu na plošné vyplácení přídavků na děti, které povede k rozdělení zhruba čtyř a půl miliardy navíc těm, kteří to nepotřebují, byla zkrátka naše úzkostlivost zcela zbytečná. Kdybychom se zmocnili jen poloviny této částky, to znamená zhruba dvou miliard, a vyplatili je formou adresné podpory studentům vysokých škol, je velmi pravděpodobné, že by sociální nerovnosti v přístupu k vysokoškolskému vzdělání u nás konečně klesly. A i toto se pokusím za chvíli vyčíslit velmi přesně.
Návrh se tedy postupně vyvíjel v podobě, která v sobě prolíná oba nejznámější modely, které ve světě dnes fungují. Model, který se nazývá "školné a půjčky", tj. klasický investiční model, a model, který se nazývá "absolventská daň", tedy splácení školám z budoucího příjmu formou daně. To je totiž naše odložené školné.
Školné navrhujeme jako diferencované, a to v přísně stanoveném rozpětí, ve kterém se pohybuje škola. Není tedy pravda, jak se záhy nepochybně dovíme od oponentů, že školné může kdykoliv uletět za jakoukoliv hranici. Důležité je, že vybrané školné nesnižuje dotaci vysokým školám. Je totiž příjmem vysoké školy a škola si s ním nakládá dle svého uvážení.
Návrh nepředpokládá bezúročné ani státem garantované půjčky, jak tvrdošíjně opakují média i oponenti. Nežádáme garantování půjček, klademe pouze limity úroku za půjčky. Trváme na tom, aby část vybraného školného šla na stipendia, tak jako na nejvýznamnějších univerzitách na světě. Plošné dotace provozu kolejí a menz, prostřednictvím kterých, jak jsem řekl, se dotují všichni, se transformují na adresnou sociální pomoc studentům z rodin s nízkými příjmy.
Splácení půjček je takzvaně kontingenční, to znamená, je to vždycky jenom procento ze skutečného příjmu, nikoli klasický hypoteční způsob. Státu se přitom vůbec nekladou žádné meze v poskytování studijních grantů či pomoci při splácení půjček u absolventů oborů, u kterých lze očekávat jisté riziko, že nebudou schopni splácet půjčky ani prakticky před dosažením důchodového věku, např. učitelé.
Myslím, že jsem poměrně jasně řekl, kam zákon, který předkládám, míří.
Nevím, kolik z vás si ten zákon opravdu přečetlo, proto si dovolím základní parametry navrhovaného zákona v krátkosti zopakovat.
Školné. Základem pro stanovení školného je částka odpovídající 25 % průměrných neinvestičních výdajů na jednoho studenta. To zní velmi magicky a je to příliš dlouhé vyjádření. Je to v podstatě průměrný normativ. 25 % tohoto normativu se stává základem pro stanovení školného. Minimální a maximální školné bude určeno povoleným rozpětím. Toto rozpětí se bude první tři roky měnit. V prvním roce by za daných podmínek, tedy za dnešní dotace, mohlo být přibližně 6,5 až 19,5 tisíce. Ve druhém a třetím roce se horní hranice zvýší zhruba na 26 tisíc, dolní hranice zůstane stejná. Všichni studenti jedné školy nebo fakulty budou platit stejně. Myslím, že lze logicky očekávat, že obory které nevedou záhy po absolvování školy k vysokým výdělkům, tzn. učitelské obory, historie, sociální práce a řada dalších humanitních oborů, ty budou mít zřejmě tendenci nastavit školné co nejníž, tedy k té hranici okolo 6,5 až 7 tisíc. Je pochopitelné, že školy, které produkují na trh práce absolventy, kteří velmi rychle začínají vydělávat poměrně vysoké částky, budou logicky mířit k vyšší hranici školného.
Chtěl bych jenom zdůraznit pro ty, kteří by se případně divili, co bude se školným, když někdo přeruší nebo ukončí studia. Ujišťuji, že při přerušení studia se školné vrací. A to nejpodstatnější. Z hlediska protestů, které jsme slyšeli minulé dny - současných studentů se školné netýká. Budou je od roku 2003 platit jen studenti, kteří vstoupili do prvních ročníků studijních programů po nabytí účinnosti zákona. Děláme to proto, aby alespoň dva roky si mohly všechny subjekty, které budou na tento systém muset si zvykat, si na něj mohly zvyknout.
Použití školného. Často slýchávám námitku, že školné povede ke snížení dotací. My v našem zákonu dáváme jasně najevo, že školné je příjmem vysoké školy. O tom, jak bude školné použito, bude tedy rozhodovat samotná škola. Zákon pouze stanovuje, že minimálně 10 % vybraného školného musí jít do stipendijního fondu. Je to proto, že chceme, aby školy mohly podporovat studium nadaných dětí pocházejících ze sociálně slabších rodin.
Půjčky. Půjčovat může každý. Pan ministr nedávno prohlásil, že omezujeme možnost půjčovat pouze na banky. To není pravda. Pouze zavádíme kategorii studentských půjček, které jsou přesně definovány zákonem. Ty budou poskytovat banky. Maximální možný úrok z půjčky bude stanoven jako 2,3násobek diskontní sazby, která dnes činí 3,25, tj. dnes by mohl maximálně dosáhnout úrok 7,5 %. Banky budou samozřejmě podléhat konkurenčnímu boji a lze očekávat, že půjdou i níže. Splácet se půjčky budou až po překročení průměrného příjmu. To je onen princip kontingenčních splátek. Pokud příjem klesne dlouhodobě pod průměr, bude mít absolvent právo požádat o přerušení splátek do doby, kdy opět dosáhne průměrného příjmu. Pokud banka někomu nepůjčí, bude mu placení školného prakticky odloženo. A i odložené školné se bude splácet až po dosažení průměrného příjmu. Odložené školné bude pouze registrováno Správou odloženého školného, což je jediná nová instituce, která se tímto zákonem zavádí. A důležité je, že tyto peníze prakticky budou školy postrádat. Ony je nedostanou. Bude to závazek studenta vůči škole. Odložené školné bude úročeno zhruba nebo i přesně 2,8násobkem diskontní sazby. A důležité je, že úroky budou odečitatelnou položkou ze základu daně. Přispívat na ně může i zaměstnavatel, který si příspěvky tohoto druhu může započítat do svých výdajů.
Studentské přídavky, což je věc, na kterou se záměrně velmi často zapomíná. Půjde o příspěvek na stravování, ubytování a na dopravu. Systém studentských přídavků je přesně naroubován na existující systém přídavků na děti. Je to proto, aby náklady na zavedení tohoto systému byly minimální. Proto výtky, že náš zákon, zejména díky studentským přídavkům, podstatně zvýší byrokracii a bude nákladný svým zavedením, je naprosto nesmyslný argument. Za chvíli ukážu, jak to bude fungovat v praxi.
***