(10.30 hodin)
(pokračuje Nečas)
Druhé dvě alternativy neřeší přímý kapitálový vstup vůbec.
Mimochodem v tolikrát zmiňované otázce offsetů se dopis podepsaný státem zřizovanými organizacemi, tedy Českou konsolidační agenturou a akciovou společností Letka, zmiňuje. Cituji: "Finanční objem nabízených offsetů je významně jiný od částky offsetů nabízených British Aerospace Systems a SAAB dopisem z 22. října 2001. Tento dopis z října pracuje s rozsahem prací pro Aero od konsorcia ve výši 642 milionů dolarů." Sám za sebe dodávám, velmi zajímavá nabídka. "V současné době," pokračuji v citaci, "nabídka konsorcia na převedení prací do Aera se pohybuje v úrovni dvou až tří procent původně nabízené finanční sumy."
Dámy a pánové, pokud se nejedná o překlep, že by tam bylo napsáno dvacet až třicet procent, i to by bylo skandální, tak je tady uvedeno dvou až tří procent původně nabízené hodnoty. Kdo chce dále pokračovat v bájení o nových pověstech českých včetně nejmodernější pověsti o tzv. průmyslových offsetech, prosím, může tady klidně po mně pokračovat, ale tady je dopis podepsaný představiteli státem zřizované organizace. Dvě až tři procenta původně nabízené hodnoty. Možná to dopadne lépe, já si to přeji, možná dosáhneme skvělého výsledku, možná to nebudou dvě nebo tři procenta, možná to budou čtyři, pět, nebo dokonce šest procent původně nabídnuté hodnoty. Ale v každém případě si myslím, že tento dopis mluví za mnohé.
Chci jenom podotknout, že zde uváděná a nabízená suma, tak bombasticky sdělovaná i našim médiím, na údajnou podporu exportu letounu L-159, suma deset milionů amerických dolarů, dámy a pánové, když si to přepočítáte, činí všeho všudy jednu pětinu ceny jednoho jediného letounu Gripen. Čili největší konkurent Aero Vodochody, výrobce letounu Hawk, získá za jednu pětinu ceny jediného letounu Gripen kontrolu nad exportními aktivitami největší české zbrojovky. Z pohledu British Aerospace Systems a firmy SAAB - no nekupte to. Nekupte to, když to český stát nabízí a ještě to bombasticky argumentuje ve sdělovacích prostředcích jako naše velké vítězství. To, co oni dávají, je jedna pětina jednoho jediného letounu Gripen, protože když si to přepočítáte, tak vám vyjde cena jednoho letounu Gripen v částce zhruba téměř 50 milionů amerických dolarů. Z tohoto pohledu si myslím, že tato věc vypadá trochu jinak.
Nechci tady debatovat o právních podmínkách vyjednaných ve smlouvách. Otevřeně říkám, že v časovém horizontu pouze dvou nebo tří týdnů, po které člověk měl možnost se s tím seznámit, měl možnost zadat si expertizy, měl možnost aspoň na některé z nich si počkat, aspoň některé z nich si přečíst, tak se nechci pouštět do detailní debaty, protože by to bylo velmi nekorektní. V každém případě ale se znalostí věci bych doporučoval velkou střízlivost vůči bombasticky ohlašovaným smluvně zavedeným sankcím a zádržným, protože to jsou všechno věci, které se při podobných projektech naprosto běžně dostavují, jsou ošetřeny systémem komerčních pojištění na placení podobných sankcí, jsou pojištěny velkou zkušeností těchto firem v mezinárodních arbitrážních řízeních, ve kterých tyto firmy dovedou velmi účinně podobné částky vymáhat od státu, který případně zadrží tyto platby, a myslím si, že Česká republika by v tomto měla mít velmi střízlivé pozice, abychom dopředu nevytvářeli podmínky pro případnou další arbitráž s obrovskými miliardovými náklady.
Nemáme totiž proti sobě, a to nás myslím nikoho nepřekvapuje, žádnou filantropickou organizaci. Máme proti sobě špičkového zahraničního výrobce zbrojního materiálu. Především firma British Aerospace Systems patří mezi absolutní světovou špičku, patří mezi vůbec tři největší zbrojařské firmy na této planetě. Její roční obrat převyšuje více než 30 miliard amerických dolarů. Dámy a pánové, když si to přepočítáte, tak zjistíte, že tato částka je o jednu třetinu vyšší než státní rozpočet České republiky. Jinými slovy, ten, kdo stojí proti nám na druhé straně vyjednávacího stolu, je zemí se silnější ekonomikou, než jsme my. Čili nemáme proti sobě žádné prosťáčky. Já bych velmi prosil, aby tady trochu oslabila vlna sebevědomí, která zaznívá někdy z projevů našich vládních činitelů, jak jsme je takzvaně skřípli, jak je takzvaně držíme pod krkem apod. Já si myslím, že tyto věci je třeba brát s velkou rezervou a s velkým nadhledem, protože něco jiného je dlouhodobá zkušenost s dojednáváním podobných kontraktů, s nadsazováním požadavků a ústupem do předem připravených pozic. Něco jiného je naopak nezkušenost s dojednáváním podobných kontraktů ze strany takové země, jako je Česká republika, mimochodem znovu opakuji, partnera, který je finančně slabší, než je toto konsorcium, které stojí na druhé straně. A v každém případě bychom se měli vyvarovat jakýchkoliv cest, které by vedly do loterijního systému mezinárodních arbitráží.
Dámy a pánové, pokud bude tento návrh zákona případně schválen oběma komorami, tak budeme svědky příběhu o absolutně nejúspěšnějším lobbingu v dějinách České republiky. Znovu opakuji, to není nic proti dodavateli. Ten dělá svou práci a já jako pravicově orientovaný politik oceňuji, když někdo dělá byznys, umí dělat tento byznys a je v něm úspěšný. Problém je, jestli náhodou z druhé strany tato věc není brána, možná u někoho, také jako byznys, ať již politický, nebo skutečně ekonomický. Já bych chtěl jenom věřit tomu, že základním zájmem z druhé strany u všech zúčastněných vždycky v prvé řadě je zájem českého daňového poplatníka.
Myslím, dámy a pánové, a tady se blížím k závěru svého vystoupení, že vlastně konsorciu firem British Aerospace Systems a SAAB můžeme být vděčni. Můžeme být vděčni, že přišly s nabídkou na nákup nových nadzvukových letounů. Také mohly klidně přijít s nabídkou na nákup atomové ponorky nebo letadlové lodi. A když by tato nabídka byla doprovázena 150procentními offsety, tak tato vláda by byla schopna letadlovou loď nebo atomovou ponorku klidně koupit. Mimochodem tutéž letadlovou loď, tutéž atomovou ponorku, která je v tuto chvíli pro naši armádu asi stejnou prioritou jako nové nadzvukové letouny.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Nečasovi. Jako druhý poslanec Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane předsedo.
Hovoříme-li o ozbrojených silách České republiky, potýkáme se s jedním hlavním problémem a to je plánování obrany. Vyplývá to jak z našich rozhovorů, které máme v NATO, které máme s našimi aliančními partnery, vyplývá to i z hodnotících zpráv, které se dotýkají České republiky.
Pro plánování obrany nutno přiznat, že nám chybí sto, možná dvě stě pracovníků vysokoškolsky vzdělaných, s akademickým vzděláním nevojenského typu. Nemáme žádnou takovou školu a máme nanejvýš pár jedinců, kteří by této věci rozuměli. To se dá říci na omluvu toho, že děláme v oblasti obrany České republiky jednu chybu za druhou. Přesto se domnívám, že po dvanácti letech už bychom se měli naučit, jak se plánování obrany dělá správně.
Prvním dokumentem, který má sloužit k tomu, abychom věděli, co děláme, je národní bezpečnostní strategie. Ta má stanovit hlavní cíle, hlavní důrazy, hlavní rizika. Musím ovšem konstatovat, že nemáme národní bezpečnostní strategii, která by byla schválena pozitivním usnesením Parlamentu, která by měla zásadní podporu politických stran v České republice.
***