(10.50 hodin)
(pokračuje Payne)
Vzdáváme se části naší suverenity rozhodovat o penězích v našem rozpočtu České republiky a svěřujeme tuto pravomoc zahraničnímu partnerovi za to, že si od něj koupíme nějaké výrobky. To je podstata offsetového programu. Každý podnikatel vám řekne, že s takovým vstupním kapitálem do podnikání není problém dosáhnout výsledků, které si dokáže partner sám vymyslet.
Shrnuto se dá říci, že offsetový program je za naše peníze vytvořená mlha, která má vytvořit příznivější klima pro to, abychom byli ochotni obětovat 10 % našeho ročního státního rozpočtu na projekt, který si vymyslela jedna politická strana. Jedná se o solitérní rozhodnutí vytržené z kontextu obranného plánování, o solitérní rozhodnutí jedné politické strany, která si sice na poslední chvíli sjednává podporu v parlamentu, ale nebyla schopna dosáhnout konsensu českých politických stran na podporu tohoto projektu.
Včera v zahraničním výboru také zaznělo jakési obvinění, že politici, kteří odmítají podpořit variantu nákupu letounů Gripen, jsou snad v zajetí nějakých jiných alternativ nákupů letounů odjinud. Chtěl bych zdůraznit, že důležité je, že kdybychom prošli systémem plánování tak, jak po nás chce NATO, také bychom možná došli k závěru, že nakoupíme gripeny, ale měli bychom v tom jasno a měli bychom konsensus. Tento způsob, který vláda zvolila, je nešťastný v tom směru, že rozděluje českou veřejnost, je nešťastný v tom, že pojem Gripen se stává v českých hospodách symbolickým označením politických rozporů na české politické scéně, takže se čeští občané dělí na příznivce a odpůrce gripenů podle toho, jaké mají politické názory. To je přesně to, co nemá nastat v oblasti obrany.
Není ve své podstatě důležité, jaké letouny nakoupíme. Je samozřejmě důležité zvažovat, v kterém čase je máme nakoupit. Že je potřebujeme, je poměrně zřetelné. Jsou sice zastánci alternativy, že je nepotřebujeme vůbec nikdy, ale ve své podstatě všichni, kdo rozumějí věci, se shodují v tom, že v nějakém časovém horizontu potřebujeme stíhací letouny. Lišíme se v názoru, kdy je potřebujeme, jakou mají prioritu, lišíme se v názoru, které to jsou, lišíme se v názoru na to, zda stačí to, co předvedla sociálně demokratická vláda, nebo zda má být dodržen systém plánování obrany, který nás přivede k rozhodnutí, které bude tím nejlepším pro Českou republiku.
Vláda nezhodnotila žádné alternativy, vybrala pouze jednoho partnera, protože si vypsala taková výběrová řízení, na která žádný jiný partner nedokázal odpovědět, a tím ani neví, jaké jsou jiné možnosti, jak dosáhnout těch cílů, které by nám národní bezpečnostní strategie, kdybychom nějakou měli, stanovila.
Ministr nám včera potvrdil, že nemá žádné informace o tom, kolik by stál nákup 24 strojů typu Gripen, kdybychom je požadovali bez offsetu. O této variantě se nejednalo a neuvažovalo.
Z těchto důvodů a také z důvodu mezinárodních souvislostí - možná jsme příliš zaměřeni na problémy sudetoněmeckých dekretů, jsme možná příliš zaměřeni na problémy České republiky, jsme možná příliš zaměřeni na naši předvolební situaci, než abychom vnímali, jaký je mezinárodně politický kontext, ve kterém toto rozhodnutí činíme - připomenu několik faktů.
USA už deklarovaly, že podpoří na pražském summitu NATO robustní rozšíření Severoatlantické aliance. Hovoří se o tom, že bude přizváno sedm nových členů. Stane-li se to, že členem NATO bude každý ve střední Evropě, a stane-li se to, co je druhým bodem programu Severoatlantické aliance, to je prohloubení vztahů s dalšími státy mimo alianci, zejména s Ruskem, mění se charakter a podstata Severoatlantické aliance. Přestává to být aliance, která je aliancí založenou na kolektivní obraně členských států, tzn. všichni za jednoho a jeden za všechny, a mění se to na organizaci typu kolektivní bezpečnosti. NATO na pražském summitu bude dost možná přetransformováno do organizace kolektivní bezpečnosti, ve které je kde kdo, dokonce i Čína uvažuje o tom, že by zavedla nějaké konzultační mechanismy s NATO, ale stává se také organizací, která neposkytuje žádné bezpečnostní záruky členským státům. To je proces, který se odehrává před našima očima, který se odehrává v důsledku politiky EU, je to proces osudný pro evropský kontinent. A je na české zahraniční politice, abychom se rozhodli, zda chceme tento proces urychlovat, nebo brzdit. Bohužel, o této věci u nás neproběhla debata ani na zahraničním výboru, ani v médiích, ani jinde na veřejnosti. Možná se ocitáme ve velmi kritické fázi evropských dějin, která může dopadnout také velmi špatně, a nebylo by to nic překvapivého.
Mám za to, že tyto zahraničněpolitické aspekty projektu, který nám vláda předkládá, nebyly dostatečně zváženy. Neříkám, jak by taková debata měla skončit, sám nevím, sám jsem ve stadiu, kdy hledám cesty, jak posílit integritu NATO, jak zachovat soudržnost aliance, jak zachovat původní smysl, to je obranný charakter aliance, aby se nestala konzultačním politickým fórem členských států a nečlenských států, ale aby zůstala vojenskou aliancí, která poskytuje bezpečnostní garance. Odvolám se na projev, který už zazněl v americkém Kongresu, že USA by měly transformovat NATO na organizaci typu OBSE, že USA by nadále už neměly spoléhat na alianční partnery, protože ve své podstatě ani technologicky, ani politicky se neshodují s USA, že USA nadále budou vytvářet koalice ad hoc, jako je tomu v Afghánistánu, kde si přizvou státy, s nimiž chtějí spolupracovat. NATO v podstatě ztrácí smysl a změna v NATO by měla být nazvána transformací. Ke svému zděšení jsem našel v oficiálních materiálech NATO doklady o tom, že se už hovoří o tom, že pražský summit bude transformačním summitem. Paradoxně český prezident zrušil Varšavskou smlouvu a paradoxně možná jeho posledním politickým krokem bude také konec Severoatlantické aliance.
Vážení přátelé, s ohledem na to, co jsem zde uvedl, musím navrhnout, abychom zamítli předložený návrh české vlády. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Paynovi. Jako třetí je přihlášen do rozpravy pan poslanec Patočka, připraví se pan poslanec Kühnl.
Poslanec Jiří Patočka: Jako zpravodaj rozpočtového výboru jsem přednesl oponentní zprávu. Považuji za dobré, abych řekl několik vět k celkové tematice.
Projednáváme tady žádost vlády o úvěr, který je na vlastní pořízení nákupu gripenů, jehož výše činí 58,5 mld. Kč; další požadovaný úvěr na výzbroj ve výši 7,2 mld. Kč; čili celkový objem úvěru je 65,7 mld. Kč. K tomu je příslušenství, což je úroková služba, která činí 21,3 mld. Kč. Celková částka budoucích výdajů ze státního rozpočtu činí 87 mld. Kč. Připomínám to jen pro jasný pohled na tuto věc.
Potvrzuji, že rozpočtový výbor nedostal ke svému projednání včas žádné další korektní materiály, které by dokumentovaly zejména smluvní podmínky.
***