Začátek společné schůze Senátu a Poslanecké sněmovny
15. ledna 2003 v 10.02 hodin
Přítomno: 81 senátorů a 200 poslanců
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážené paní senátorky, paní poslankyně, vážení páni senátoři a páni poslanci, vážení členové vlády, milí hosté, zahajuji první společnou schůzi obou komor Parlamentu v tomto volebním období a všechny vás vítám tady ve Španělském sále Pražského hradu.
Tuto schůzi jsem svolal k volbě prezidenta republiky. Pozvánka vám byla odeslána ve středu 18. prosince.
(Znějí fanfáry, do sálu vstupuje prezident republiky. Poslanci vstávají.)
Vítám mezi námi prezidenta republiky pana Václava Havla. Pan prezident mě požádal o slovo, které mu nyní uděluji. Prosím, pane prezidente.
Prezident České republiky Václav Havel: Pane předsedo, paní poslankyně a paní senátorky, páni poslanci a páni senátoři, vítám vás co nejsrdečněji na Pražském hradě na společné schůzi obou komor Parlamentu České republiky.
Tato schůze bude v souladu s ústavou volit prezidenta republiky, což je v historii našeho státu vždycky významný okamžik a což bude - dík souhře různých okolností - obzvlášť důležité právě teď. Přeji vám i nám všem věcný a důstojný průběh volby a pevně věřím, že se vám podaří zvolit prezidenta už v první volbě a že ten, koho zvolíte, bude dobrou hlavou státu.
Přihlásil jsem se ke slovu z důvodu, který zajisté tušíte. Rád bych využil této vzácné příležitosti k tomu, abych vám a všem vašim předchůdcům, kteří jste mne dvakrát zvolili do této funkce, poděkoval za důvěru a abych se s vámi jako prezident rozloučil. Dělal jsem, co jsem uměl. Asi se mi leccos povedlo a asi jsem i leccos zkazil. Ať tak či onak, není mým úkolem své působení hodnotit. To je a bude věcí veřejnosti, politiků, novinářů a samozřejmě politologů a historiků. Možná se k tomu i já sám ještě vrátím, ale rozhodně až s odstupem času, kdy budu mít, jak doufám, určitý nadhled a nebudu už svou funkcí svazován k příliš opatrné a příliš diplomatické reflexi různých událostí i své vlastní práce.
Jako občan našeho státu, který nikdy, když šlo o zásadní témata našeho společenského života, nedokázal mlčet, nechci a ani bych neuměl veřejný prostor zcela opustit. Nemohu ho opustit jak pro své založení, tak proto, že různé úkoly či aspoň otázky z domova i ze zahraničí budou ke mně směřovat i v budoucnosti a já jich nemohu pyšně nedbat. Nicméně předepsal jsem si z dobrých důvodů aspoň v první době značnou zdrženlivost.
Vážený Parlamente, jednou ze zvláštních okolností této volby prezidenta je, že souběžně či v týchž dnech budete rozhodovat o velmi zásadních věcech souvisejících s naší účastí v obraně lidstva před jednou velmi nebezpečnou hrozbou. Vaše rozhodování nebude jednoduché, a dokonce nesmí být jednoduché, aspoň v tom ohledu, že nesmí být ani populistické, ani nekvalifikované. Věřím a doufám, že poslední slovo ve vašem uvažování bude mít autorita nejvyšší, ta, na niž jste se odvolali ve svém slibu, totiž vaše svědomí, a tudíž váš pocit odpovědnosti.
Dámy a pánové, skutečně: nejde vůbec o to, zda budeme zítra pochváleni nebo pohaněni v novinách či v průzkumech veřejného mínění. Do svých funkcí jsme přece nebyli - já kdysi a nedávno vy všichni - zvoleni proto, abychom se všem neustále líbili! Byli jsme do nich zvoleni v naději, že budeme dělat to, co je podle našich vědomostí a podle našeho upřímného přesvědčení v dlouhodobém zájmu lidského společenství jako celku, co je v zájmu svobody, bezpečnosti a důstojnosti nás všech, co je v zájmu našeho života v míru a prosperitě.
Vážení přítomní, děkuji vám za pozornost a přeji vám všechno dobré! (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pane prezidente, dovolte mi ještě. Děkuji vám za vaše vystoupení a dovolte mi, abych také připomenul, že jste dnes promluvil k českému Parlamentu zřejmě naposled a naposled zde také zněly fanfáry na vaši počest. A proto mi dovolte, abych v této chvíli řekl, že v této zemi má funkce prezidenta od dob Tomáše Garrigua Masaryka dobrou pověst. Možná v něčem i větší prestiž, než je obvyklé v jiných okolních zemích. Říkám to proto, že jsem přesvědčen, že vy jste dokázal této pověsti dostát. Unesl jste tuto roli a splnil její nároky. Stal jste se ve své funkci mluvčím celého středoevropského regionu a také proto nedávný summit NATO proběhl zde v Praze.
***