(10.30 hodin)
(pokračuje Sokol)
Ještě závažnější jsou prezidentská jmenování, kde je jistě třeba vyslechnout názory zkušenějších.
Žil jsem v různých vrstvách této společnosti a rozumím jí nejen jako vnější pozorovatel. Nejsem od života odtržený akademik, jak si mě možná někteří představujete. Právě pestrá životní zkušenost mě naučila, že rozhovor může předejít mnoha chybám. Otevřenost ovšem neznamená slabost, nebo dokonce názorovou nepevnost. Jsem křesťan, ale zároveň rozhodný odpůrce politického klerikalismu a vždy jsem zastával názor, že církve by se měly od státu férovým způsobem oddělit.
Důkladnou diskusi vyžaduje zejména zahraniční politika státu, která pro nás bude stále významnější. V hospodářství, kultuře, ve školství i ve vědě. Doufejme, že ne tolik v oblasti vojenské. Zahraniční politika České republiky musí být pro naše partnery čitelná a přesvědčivá. Proto v ní není místo pro sólové kroky. První prioritou je pro mne evropská integrace, a to především z důvodů politických a bezpečnostních. Naše hospodářství se krok za krokem integruje a politika by neměla zůstávat pozadu. Nesmíme se ocitnout za plotem tak mohutného útvaru a musíme si v něm naopak vydobýt přiměřené postavení, nejlépe ve spolupráci se zeměmi, jež mají s námi podobné zájmy.
Moje generace si ovšem také pamatuje, za co vděčí Evropa Spojeným státům. Záleží nám na tom, aby se Evropa s Amerikou nerozešla, nýbrž abychom se navzájem doplňovali, případně korigovali. A o to se můžeme a musíme přičiňovat i my.
Skutečným zájmům naší země neprospívají silácké výroky, ale pevné a důvěryhodné postoje, plnění našich mezinárodních závazků, dodržování lidských práv i daného slova. Náš úspěch na mezinárodním poli závisí ovšem také na tom, abychom se zbavovali strachu ze všeho, co je jiné a cizí. Ani menší evropské národy se v současné globalizaci světa nerozplynuly a neztratily svoji svébytnost. Proč bychom se toho měli bát my? Můžeme navíc navázat na zkušenost předválečného Československa, které v mírové mezinárodní soutěži tak dobře obstálo. Proč bychom se měli bát dnes, kdy nám žádné vojenské napadení nehrozí? Máme se o co opřít, máme své dějiny s velkými postavami, krásnou zemi, nadané a pracovité lidi. Jistě si časem dokážeme poradit i s tím, co nás dosud tíží a zdržuje.
Svět se udržuje naživu dechem školních dětí, říkají talmudští učenci. Pomáhat mladým lidem na cestě k občanské samostatnosti pokládám za prvotní zájem národa i státu. Vzdělaná mládež je dnes i pro hospodářství možná důležitější dlouhodobý předpoklad úspěchu než suroviny nebo kapitál. I ekonomicky myslící lidé a ekonomické instituce se o vzdělávání zajímají daleko více než dříve a dobře vědí proč.
Vážení poslanci, vážení senátoři, přijetí kandidatury jsem si rozmýšlel ne proto, že bych o tento úřad nestál, ale protože si uvědomuji jeho náročnost. Každý další český prezident bude pochopitelně srovnáván s Václavem Havlem a jeho úspěchy, zejména v zahraničí. Budeme jej však srovnávat i se zakladatelem Československé republiky T. G. Masarykem. Z jeho bohatého odkazu bych rád připomněl slovo velice prosté, nepatetické a vždycky aktuální: Nebát se a nekrást. Neříkám je vůbec se zdviženým prstem, ale jako přání do své vlastní budoucí činnost, pokud mne prezidentem zvolíte.
Mohu vám dnes slíbit jen tolik, že bych se této funkci věnoval podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, že bych udělal všechno pro to, aby rostla důvěra občanů v Českou republiku jako svobodný právní stát i v její - to je naši společnou - budoucnost.
Dámy a pánové, děkuji vám za vaši pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu Sokolovi. Písemně se přihlásil o slovo také kandidát Václav Klaus. Prosím pana poslance, aby se také ujal slova.
Poslanec Václav Klaus: Dámy a pánové, vážení kolegové, před toto vážené shromáždění předstupuji již potřetí. Ve svých dvou minulých vystoupeních jsem deklaroval - doufám - zcela jasně, že se o prezidentskou funkci ucházím se vší vážností, a vysvětlil jsem, jak si představuji její vykonávání. Vyjádřil jsem i to, že jsem si vědom vaší obtížné a zodpovědné úlohy a že netrpělivost v této věci není na místě. K tomu nemám co zásadního dodat. Pokusím se proto o něco jiného. Připadám si trochu jako v pohádce. Kdo v ní chce uspět, kdo chce zvítězit, obvykle musí splnit tři úkoly, jejichž obtížnost narůstá. Tak vidím svůj dnešní úkol.
Chci se s vámi podělit o svou vizi předpokladů dobré budoucnosti českého státu, o kterou bych se, budu-li vámi zvolen, snažil zasazovat. Nikoliv vstupováním do pravomocí vlády a Parlamentu, ale svými autentickými postoji, svým vlastním jednáním, projevy a argumenty v nich a uvážlivým vstupováním do veřejné diskuse.
V naší vlasti, v této přirozené a trvalé základně našich životů, má svůj domov deset milionů občanů odlišných věkových a sociálních skupin, s nejrůznějšími zájmy, pohledy na svět, nadějemi i starostmi. Výhodu máme v tom, že jsme občany svobodnými a že jsme díky tomu suverénními tvůrci jak svých vlastních životů, tak i našich společných osudů. Je to dar, o kterém jsme dlouho snili, dar, který musíme pečlivě střežit, rozvíjet a nedotčený předat dalším generacím.
Budujme stát založený na úctě k lidským právům a jejich dodržování a chtějme od něj, aby naše individuální práva a svobody bránil a garantoval se vší důsledností a účinností. Nejsme organizovaným jednolitým kolektivem bezhlavě sloužícím nějaké národní či státní ideji, ale na druhé straně náš stát není jen aritmetickým součtem v něm žijících jednotlivců. Je nezpochybnitelným a svébytným celkem a je na nás, jak s ním budeme zacházet.
Máme na čem stavět. Máme mnoho společného, máme společné životní zážitky, máme společný jazyk, máme společně obývané území i společnou historii. K té se obracejme ve vážných chvílích a hledejme v ní poučení a inspiraci pro časy budoucí. Nepokoušejme se ji však napravovat či odčiňovat. Nezatěžujme se také v podstatě nesebevědomým hledáním našich přínosů světové či evropské civilizaci. Jsou-li, přihlásí se samy. Naši specifičnost nehledejme v silných a patetických slovech, ale v odvážných činech, v kvalitě života samého.
Ač našich deset milionů znamená jen asi patnáct setin procenta počtu obyvatel naší planety, nejsme malým národem. Po světě se směle rozhlížejme a buďme mu co nejotevřenější.
***