(14.50 hodin)
(pokračuje Býček)
A bohužel toto vedení ani včera na mimořádném zasedání zastupitelstva Brna nebylo schopno přijmout míru odpovědnosti za krach této aktivity.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Dobře, to byla faktická poznámka. Nyní prosím k řečništi - ještě faktická poznámka, pan poslanec Teplík.
Poslanec Tomáš Teplík: Já se omlouvám, vážené dámy, vážení pánové, že zdržuji i já svou faktickou poznámkou, ale reagoval bych na faktickou poznámku, která se vztahovala k mému projevu.
Samozřejmě že je možné zvažovat jednotlivou účast jednotlivých politiků na celé této záležitosti, ale já jsem měl především na mysli známé prohlášení premiéra České republiky v minulém funkčním období, kdy on zcela výslovně prohlásil do všech elektronických médií - mám na mysli všechny tři televize - že projekt Flextronics je naprosto příkladný program investičních pobídek, tak jak je realizuje vláda ČSSD. Toto jsem měl především na mysli.
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Ještě jedna faktická poznámka. Prosím, pan poslanec Mencl.
Poslanec Václav Mencl: Omlouvám se, že reaguji, ale jako brněnský poslanec musím jednoznačně konstatovat, že Flextronics do Brna přivedla vláda, resp. její organizace CzechInvest, a brněnská radnice s primátorem z ODS v čele udělala všechno pro to, aby Flextronics v Brně byl úspěšný. Rozhodně není jeho vinou a vinou vedení této radnice, že z Brna odešel. Prosím, aby v této věci bylo jasno. Ale nechci zde řešit věci, které se řeší na zastupitelstvu, pouze reaguji.
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Děkuji. Doufám, že to byla poslední faktická poznámka. Nyní už má slovo pan poslanec Exner, připraví se pan poslanec Zahradil.
Poslanec Václav Exner: Děkuji. Paní místopředsedkyně, členové vlády, dámy a pánové, zdá se, že v kauze Flextronics si ruce smočilo hodně zástupců různých politických stran.
Pokud jde o žádost vlády o důvěru, předkládá nám k této žádosti vláda vládní prohlášení, ve kterém není bohužel konkretizován ani rozvoj České republiky v jejím funkčním období, ani není nějak konkrétně uvedeno zlepšení pozice České republiky mezi státy, nemluví se o odstranění konkrétních vleklých problémů ani o zvýšení životní úrovně obyvatel a o celkovém zlepšení nebo zkvalitnění podmínek jejich života.
O všech těchto otázkách se ovšem ve vládním prohlášení mnohokrát mluví. Vláda se zde drží představy, že Evropská unie to zařídí, resp. že náš vstup do Evropské unie bude snad jaksi automaticky znamenat vyřešení těchto věcí a zlepšení pozice České republiky.
Pokud jde právě o Evropskou unii, dává se zcela jednoznačně přednost rychlosti vstupu před tzv. optimálními podmínkami. I když musím připustit, že v posledním období také několik představitelů bývalé i současné vlády vystoupilo přece jenom s poněkud racionálnějšími názory k dílčím otázkám. Vytváří se ale prostor pro to, aby vyjednané podmínky byly těmi optimálními, a jak před chvilkou řekl kolega Teplík, musím se bohužel připojit k tomu, že optimalita není v tomto vládním prohlášení - a obávám se, že ani v jiných dokumentech - nějak konkrétně určena. Zároveň se jinde mluví o sjednání maximálně výhodných podmínek a musím konstatovat jako fyzik a matematik, že rozdíl mezi optimálními podmínkami a maximálními podmínkami je dosti výrazný.
Vůbec k problematice Severoatlantické aliance a Evropské unie se vláda v tomto materiálu hlásí na celé řadě míst, a především Evropskou unii vidí v jakémsi zbožštělém představení. Uvádí například, že jde o unikátní evropské dílo, nebo že jde o nejvyspělejší integrační seskupení. Hlásí se ke strategickému cíli Evropské unie, jak byl vyhlášen na lisabonském jednání v roce 2000, který zní, že Evropská unie chce být nejdynamičtějším a nejkonkurenceschopnějším světovým činitelem.
Musím ale bohužel konstatovat, že v této souvislosti Česká republika v současné době, ale ani podle záměru vlády, nepřispívá k tomuto cíli a může se stát, že pro Evropskou unii v tomto smyslu budeme spíše zátěží. Mluví se také o tom, že Evropská unie představuje nositele poctivé soutěže, ale musím zde připomenout, že i tady v Parlamentu se už většina současných koaličních a opozičních stran přihlásila k myšlence, že např. naše dohoda o přidružení, tzv. Evropská dohoda, je dohodou velmi nevyváženou a pro nás nevýhodnou, a o žádném nositeli poctivé soutěže například ve smyslu této dohody nemůže být ani řeč.
Hovoří se, že v Evropské unii se dosahuje optimální využívání lidských i materiálových zdrojů, ale připomenu, že například pokud jde o lidské zdroje, soutěžíme z měsíce na měsíc s průměrem Evropské unie v tom, kde je více nezaměstnaných, a ty odlišnosti jsou maximálně v řádu 1,5 %, tu v prospěch náš, tu v prospěch Evropské unie.
V této souvislosti je potřeba říci, že vítám, že se vláda hlásí k plné efektivní zaměstnanosti jako konkrétnímu dlouhodobému cíli a k dosud uplatňovaným legislativním a exekutivním nástrojům aktivní politiky zaměstnanosti, ale již několikrát zde mí předřečníci v této důležité otázce připomněli, že dosud jsou tyto nástroje neúčinné, resp. neřeší problém tak, jak by rozhodně bylo potřeba.
Myslím si, že je potřeba připomenout, že minulá vláda na svém začátečním období předpokládala rychlý růst nezaměstnanosti v České republice až přes 12 % a že naštěstí se tato černá prognóza nevyplnila. Nicméně k výraznému zhoršení nezaměstnanosti došlo a přes několikeré oznamování, že dochází ke zlepšení, ani současná aktuální čísla na nic takového za období posledních minimálně dvou let ve svém dlouhodobějším průměru neukazují.
Mám určitou obavu, že podobně jako Národní program zaměstnanosti a jeho roční aktualizované akční plány může dopadnout i nově ohlašovaný Národní akční plán boje s chudobou a sociálním vyloučením. Myslím si, že zde je potřeba konstatovat, že mnohdy uděláme hodně plánů, ale bohužel se nám nedaří vyřešit základní problém.
Další otázka, o které bych se chtěl zmínit, je to, že vláda ve svém vládním prohlášení slibuje zpracování nebo novelizaci mnoha nových dokumentů. Byl bych rád, kdyby pan předseda vlády nebo jiní představitelé mohli říci, jak si představují projednání těchto dokumentů v Parlamentu, speciálně v naší Poslanecké sněmovně. Jde například o Sociální doktrínu České republiky, novou Státní koncepci rodinné politiky, Národní program podpory rodin s dětmi, Komplexní plán revitalizace regionů, novelizovanou Dlouhodobou energetickou koncepci nebo novelizovanou Bezpečnostní strategii či Koncepci zahraniční politiky.
Já jsem toho názoru, že je správné, jestliže vláda takovéto dokumenty připraví a projedná s veřejností, ale že by z hlediska toho, aby to byly skutečně dlouhodobější a koncepčnější dokumenty, bylo také třeba, aby požádala Parlament, speciálně Poslaneckou sněmovnu, aby se k těmto dokumentům vyjádřil Parlament nebo sněmovna svým usnesením.
***