(17.20 hodin)
(pokračuje Rychetský)
Musím říci, že možná ještě kritičtější situace byla způsobena před necelými třemi měsíci nálezem Ústavního soudu, kterým byla zrušena podstatná část zákona o soudech a soudcích. Zákona o soudech a soudcích, který byl v této komoře Parlamentu přijat 178 hlasy pro a jedním hlasem proti, na kterém tedy byla vzácná politická shoda napříč politickým spektrem, leč Ústavní soud jej zrušil. Část derogačních ustanovení v nálezu Ústavního soudu má odloženou účinnost, leč pouze do 1. července, resp. 30. června příštího roku. Do té doby tedy musí být přijat buďto nový zákon o soudech a soudcích, nebo jeho novela a publikována ve Sbírce zákonů. A všichni víme, že s ohledem na legislativní lhůty to znamená, že začít jeho projednávání musíme nejpozději v listopadu nebo v prosinci. Přitom vůbec není jasné, jaká bude většinová reakce, zase opět obou komor Parlamentu, na nález Ústavního soudu.
Teoreticky jsou možné dvě varianty. Kdybychom chtěli - a z nálezu Ústavního soudu, resp. jeho odůvodnění se dá lehko vyčíst - vyjít vstříc Ústavnímu soudu a naplnit jeho představy o organizaci soudní moci v demokratickém státě, nemuseli bychom činit mnoho práce. Stačilo by předložit to, co v minulém volebním období předložila vláda a její ministr Motejl včetně změny ústavy. Musím ovšem říci, že nechci být pošetilý a pamatuji se, jak vehementně Poslanecká sněmovna tyto návrhy včetně návrhů na změnu ústavy odmítla.
Zrovna tak bych mohl, teoreticky vzato, přistoupit s takovou mírou despektu k Ústavnímu soudu, že bych předložil Parlamentu znovu to, co Ústavní soud zrušil, přesunuto do polohy ústavního zákona, takže by to již nemohl Ústavní soud zrušit, a těch 178 hlasů by mně mohlo dávat jakoby jistou záruku, že vůle Parlamentu se nemění ani volbami.
Ani jedno z těchto chování bych nepovažoval za korektní. Myslím si, že opravdu musíme rychle v horizontu dvou, maximálně tří měsíců v pracovní skupině, které slibuji jménem vlády veškeré zabezpečení a odborný servis, najít politickou shodu na tom, jaký model organizace soudnictví přijmeme, tak abychom učinili zadost nálezu Ústavního soudu, jehož lhůta je nepřekročitelná.
Třetí skutečnost, kterou jsem chtěl zmínit, je skutečnost, která je vynucená nikoli tak alarmujícím momentem, jako je nález Ústavního soudu nebo absence referenda v našem ústavním pořádku, která si ale v každém případě zaslouží opět pozornost všech politických stran, a prosil bych, aby všechny politické strany se jí zúčastnily.
Myslím si, že je vhodný čas na to, aby dnes, po deseti letech existence České republiky, se vytvořila komise složená ze zástupců všech politických frakcí a vedla, naštěstí nikoli v horizontu měsíců, ale třeba i jednoho nebo dvou let, diskusi o tom, zda se nalezne společná vůle k některým úpravám ústavy. V dnes předloženém programovém prohlášení vlády nabízíme taková témata. Je to přímá volba prezidenta republiky, je to posílení kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu ve vztahu ke krajským samosprávám a hospodaření se státními prostředky. Je to ovšem i otázka poslanecké imunity.
Většina z nás se shodne na tom, že věta, kterou jsme převzali z ústavní listiny Republiky Československé z roku 1920, že pokud sněmovna nebo některá z komor Parlamentu odmítne vydat svého člena k trestnímu stíhání, je jeho trestní stíhání vyloučeno navěky, je věta, která nedělá České republice dobré jméno a kterou nenajdeme v žádné ústavě na světě. Myslím si, že jsou tedy témata, o kterých bychom měli spolu vést plodný dialog poté, co tato země bude mít vládu s důvěrou - netajím se tím, že bych byl rád, kdyby to byla vláda, které dnes předkládá programové prohlášení - a že bychom měli poté zapomenout i na invektivy, které dnes padly, a aspoň o těchto podstatných věcech velmi rychle zahájit rozumný pracovní dialog a najít, anebo alespoň se pokusit nalézt, společná východiska.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Děkuji panu vicepremiérovi Rychetskému. Nyní se ještě o slovo přihlásil pan poslanec Stanislav Křeček. Nemám žádné další přihlášky do obecné rozpravy.
Poslanec Stanislav Křeček: Vážená paní předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové. Přiznám se, že ani já jako mnozí z vás jsem nestrávil hodiny diskusí nad programovým prohlášením vlády v této sněmovně, ale byl jsem informován, že paní poslankyně Němcová se zmínila ve svém vystoupení o mých údajných legislativních návrzích, které jsou v rozporu s ústavním pořádkem této republiky, a byla tím vláda ucházející se o vaši důvěru tlučena po hlavě.
Rád bych proto ujistil tuto sněmovnu, stejně jako jsem ujistil svůj poslanecký klub, že jsem nikdy nepřipravoval, nepřipravuji ani připravit nehodlám žádný zákon, který by zajistil nebo umožnil obsazování, násilné obsazování bytů nájemci, byť jsem se v posledním čísle časopisu Týden dočetl, že již takový zákon mám připraven. Nic takového není pravda, o nic takového neusiluji, nepřipravoval jsem to a byl bych velmi rád, kdyby si mnozí poslanci této sněmovny, počítaje v to i paní místopředsedkyni Němcovou, uvědomili, že ne vše, co se píše v novinách, je pravda, ať se tam píše o ČSSD, o ODS nebo o jiných politických stranách.
Prosím, aby tato vláda a její programové prohlášení bylo hodnoceno z toho, co je předloženo, a ne z toho, co píší sdělovací prostředky, vycházející často z toho, co je jen velmi málo pravděpodobné. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Děkuji panu poslanci Křečkovi. Nyní se táži, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Hlásí se pan poslanec Miloslav Kučera.
Poslanec Miloslav Kučera: Paní předsedající, dámy a pánové, po přečtení programového prohlášení jsem dospěl k názoru, že nad tímto textem diskutovat nebudu, že není hoden projednávání v Poslanecké sněmovně, protože je prázdný, a že tedy vystupovat vůbec nebudu. Ale pan ministr spravedlnosti mě k tomu nepřímo vyzval, protože zde hovořil o korektní diskusi nad tímto materiálem.
Dámy a pánové, materiál, který jsme dostali, je nazván Programové prohlášení vlády České republiky. Ale každý, kdo si jej opravdu přečetl, zjistí, že to je pouhých 50 stran prázdného textu. Padesát stran textu, který nenaznačuje konkrétní řešení problematiky naší společnosti. A proto jsem se teď momentálně okamžitě rozhodl zde vystoupit.
Když jsem si poprvé přečetl to, čím tady pan ministr spravedlnosti manipuluje, tak jsem si toho nevšiml, a sice, že vláda věří, že tato diskuse dále pomůže přesněji pojmenovat problémy, před kterými naše společnost stojí, i nalézat cesty, které přispějí k jejich překonání.
Do této doby jsem se zabýval, proč je toto vládní prohlášení tak prázdné.
***