(Jednání pokračovalo v 17.00 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zahajuji nyní blok odpovědí členů vlády na interpelace poslanců. Je 17 hodin.
15.
Ústní interpelace
Jako první vylosovaný byl pan poslanec Jaroslav Gongol, kterého vyzývám, aby přednesl interpelaci na ministra životního prostředí Libora Ambrozka ve věci poplatků za obaly vybíraných na hranicích. Bohužel nevím, zda se mýlím, ale rozhlížím se a pana ministra zatím nevidím. Neomlouval se ze své nepřítomnosti, tudíž se vás ptám, zda chcete za těchto okolností přednést svou interpelaci s tím, že odpověď na ni dostanete písemně do 30 dnů.
Poslanec Jaroslav Gongol: Paní předsedající, já to vysvětlím. Já jsem po rozhovoru s panem ministrem stáhl svoji interpelaci, takže proto on sem nepřišel. Pro pořádek bych chtěl říci, že jsem měl v úmyslu interpelovat pana ministra životního prostředí ve věci problému, který mají dovozci zboží. Celnice totiž sdružují zboží na hranicích a vyžadují od dovozců potvrzení o zaplacení poplatků za likvidaci obalů. Opatření způsobuje chaos na hranicích, což způsobuje problémy oběma stranám, to je celníkům, ale zejména dovozcům.
Já jsem se dohodl s panem ministrem, že tato záležitost bude řešena novelou zákona o obalech, a proto svoji interpelaci stahuji a proto vysvětluji i nepřítomnost pana ministra zde.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám za vysvětlení, pane poslanče. Nyní bych ráda uvedla, že podle informace, kterou mám teď od pana poslance Jaromíra Kohlíčka, byly staženy interpelace, které byly uvedeny pod č. 2 a 4, jeho interpelace, s tím, že se s příslušným panem ministrem dohodl. Zbývá nám pouze jedna jediná interpelace, která byla uvedena pod č. 3, je to interpelace pana poslance Jaromíra Kohlíčka na pana ministra Jiřího Rusnoka ve věci restrukturalizace našeho ocelářství.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Milá kolegyně, vážení kolegové, milí hosté, dovolte mi, abych přednesl svoji ústní interpelaci na nepřítomného pana ministra průmyslu a obchodu Rusnoka.
Restrukturalizace ocelářství České republiky je jedním z velkých problémů jednání našich vyjednavačů se zástupci Evropské unie. Není jistě divu, že je tato otázka bedlivě sledována naší veřejností. Jistě existuje řada možných postupů, jak dospět k požadované redukci. Některé z nich mohou redukovat ocelářskou výrobu jako celek, jiné se mohou zabývat redukcí tonáže výrobků s nižší a vyšší přidanou hodnotou zvlášť. Už dnes u některých komodit válcovaných výrobků totiž dovážíme více než 80 % tuzemské spotřeby.
Jednou z možností je nastavení parametrů v dané oblasti podnikání tak, aby ekonomickým tlakem došlo k redukci sektoru. S takovým postupem se v poslední době setkáváme a je zjevné, že výsledkem mimo jiné je i tunelování podniků, a to nejen tohoto sektoru. Schéma je jasné. Vlastník při celém procesu převádí prostředky mimo systém, Konsolidační agentura vytváří balíky pohledávek, tunelář odkupuje pohledávky jím na počátku cyklu vzniklé jako dluhy za cenu zlomku původní hodnoty, a ztráty platí stát z daní námi všemi placených. Tento stav mě ovšem nenechává nijak klidným.
Ptám se vás proto, vážený pane nepřítomný ministře, za prvé, jaký způsob redukce našeho ocelářství byl zvolen. Za druhé - jak hodlá Ministerstvo průmyslu a obchodu podpořit výroby s vyšší přidanou hodnotou v tomto sektoru. Za třetí - jaké opatření přijme ministr průmyslu a obchodu k tomu, aby se schéma tunelování nemohlo dále reprodukovat. Za čtvrté - vypracuje Ministerstvo průmyslu a obchodu plán konsolidace sektoru železářské výroby, včetně doporučení pro postup správců konkursní podstaty?
Věřím, že v zákonné lhůtě dostanu uspokojivou odpověď. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji i já vám, pane poslanče. Pan ministr právě přichází, takže jeho avizovaná nepřítomnost se změnila v přítomnost a věřím, že bude schopen okamžitě vám vyhovět a odpovědět na vaši interpelaci.
Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Rusnok: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče, paní poslankyně, páni poslanci, pokusím se získat dech a budu se snažit i věcně uspokojit pana poslance Kohlíčka. Máme tady několik otázek. Já se budu bez větší přípravy snažit reagovat rovnou na ně.
Pokud jde o způsob redukce kapacity, chci říci, že v rámci procesu restrukturalizace byla od roku 1990 do současnosti utlumena výroba oceli v České republice zhruba z úrovně 10,5 milionu tun na 6 milionů tun v loňském roce, a to zejména uzavíráním neefektivních kapacit. Restrukturalizační program, který vychází z usnesení vlády z 29. srpna minulého roku, a s ním související dokumenty byly předány Evropské komisi v souvislosti se žádostí o prodloužení pětileté výjimky k poskytnutí veřejné podpory na ocelářské výrobky z důvodu restrukturalizace. Tyto dokumenty kvantifikují uzavírání neefektivních kapacit a výši případné státní pomoci nutné k udržení konkurenceschopnosti naší ocelářské produkce.
Tento proces není v žádném případě plošný, nýbrž je selektivní, je orientován na konkrétní provozy a konkrétní výrobní sortiment. Současné uzavírání kapacit však již nebude znamenat a nemělo by znamenat - tímto směrem orientujeme naše úsilí - výrazné snižování výroby oceli. V podstatě ona úroveň okolo 6 milionů tun je, jak se domníváme, akceptovatelná pro Evropskou unii a je to úroveň, která by měla být schopna i efektivně obstát na domácím, ale i světovém trhu.
Pomocí nových investic do moderních ocelářských technologií s vyšším stupněm zpracování, s vyšším stupněm produktivity, a tedy i konkurenceschopnosti dochází postupně k nahrazování hutních provozů, které byly v tomto směru mnohem problematičtější.
Koncepce našeho ocelářství vychází z předpokladu zajistit potřebu tuzemského zpracovatelského průmyslu a relevantního trhu ocelí a tomu odpovídá zhruba výroba oněch 6 milionů tun, ta domácí spotřeba se pohybuje mírně pod 5 miliony tun.
Dominantní ocelářské společnosti zajišťují cca 90 % produkce a jsou umístěny naprosto zásadně v regionu Moravskoslezského kraje.
Pokud jde o druhou otázku, jak hodlá Ministerstvo průmyslu a obchodu podpořit výroby s vyšší přidanou hodnotou, musíme si uvědomit určitou genezi. Český ocelářský průmysl byl součástí československé výrobní kapacity budované postupně v období minulých 70 let a po rozdělení federativní republiky jsme ztratili významnou část produkce plochých výrobků, a tudíž spotřeba tuzemského trhu, zejména potřeba automobilového průmyslu, je dnes zajišťována z velké části dovozem, a to ve výrazné většině i dovozem ze Slovenské republiky. Sortiment plochých výrobků je segment, který má obecně vyšší realizační cenu na ocelářských trzích, a proto bylo v polovině 90. let rozhodnuto o výstavbě nové kapacity, tzv. minihutě na výrobu plochých výrobků a s ní spojených technologických celků na Ostravsku.
Výroba touto moderní technologií začala v podstatě v loňském roce naplňovat postupně projektované parametry s určitými obtížemi, nicméně zdá se, že už v letošním roce se těmto parametrům výrazně přiblíží, resp. je i dosáhne, a cílem je dosáhnout v tomto segmentu výrobu cca 1 milionu tun ocelářských výrobků.
***