(17.10 hodin)
(pokračuje Gross)
A v případě, kdy se ukáže, že nebyl spáchán trestný čin, ale byla porušena přísaha příslušníka Policie České republiky, tak budou následovat příslušné sankce, které v případě porušení přísahy podle námi uplatňovaného výkladu povedou k rozvázání služebního poměru s těmito konkrétními příslušníky Policie České republiky. Ale nechtěl bych v tuto chvíli ještě definitivně předbíhat závěrům, protože, tak jak pan místopředseda Langer správně podotkl, zde platí presumpce neviny a tady bych chtěl vyčkat i šetření ve vztahu k policejní přísaze.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji místopředsedovi vlády a ministru vnitra Stanislavu Grossovi a táži se pana místopředsedy - ano, chce položit doplňující otázku. Prosím, máte slovo, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní místopředsedkyně. Na tomto místě bych vyslovil souhlas s postojem pana ministra vnitra, že je potřeba ocenit práci policistů, záchranářů, hasičů, nicméně i souhlas s tím, že tento případ je spíše případem ojedinělým než masově rozšířeným. Ale pokud by byl pravdivý, potom je třeba k němu přestupovat velmi razantně, neboť skupina několika málo jedinců by svým jednáním skutečně poškozovala dobré jméno policie jako celku. Vlastně by skupina pěti policistů znehodnocovala dobrou práci svých ostatních kolegů. Jsem rád, že pan ministr nahlíží na ten případ z toho titulu, že i kdyby byl kvůli výši škody, možné způsobené škody, tento čin kvalifikován jako přestupek, v případě policisty by to byl úmyslný čin, který by ho podle mého hlubokého přesvědčení jednou provždy diskvalifikoval pro jeho další práci v policii. Takže doufám, že pan ministr dohlédne na to, aby ten případ byl velmi jasně a přesvědčivě uzavřen.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo má místopředseda vlády a ministr vnitra Stanislav Gross.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, v tomto směru se nepochybně shodneme. Myslím si, že z toho, co jsem zde řekl, jasně vyplývá, že budeme tyto případy velmi bedlivě sledovat, protože skutečně nemám sebemenší zájem na tom, aby kvůli selhání jedince byla shozena práce tisícovek lidí, která byla v minulých týdnech odvedena na špičkové úrovni. Takže určitě tato věc bude sledována.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní dávám slovo panu poslanci Miroslavu Benešovi, který byl vylosován na druhém místě k přednesení ústní interpelace na ministra kultury Pavla Dostála. Připraví se pan poslanec Jaromír Kohlíček.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Beneš: Paní předsedající, pane ministře, nepochybně si vzpomínáte, jak jsme se seznámili. Seznámili jsme se tak, že já jsem tehdy zastupoval město České Budějovice a žádal jsem vás o prodloužení nájemní smlouvy - tuším, že to bylo o osm nebo o šest let. Nakonec jsme napsali smlouvu, prodloužili jsme o čtyři roky a vy jste mezitím dal určovací žalobu, neboť jistě si vzpomínáte, že jsem zastával názor, že točna není majetkem města, ale že je majetkem státu, což se ukázalo na základě soudního rozhodnutí jako pravdivé.
No a pak plynula voda ve Vltavě, někdy rychleji, někdy pomaleji. A dnes tedy jsme paradoxně ve velmi podobné situaci. To znamená existence točny jako takové na základě smluvních vztahů končí a vy jste začátkem srpna rozhodl o převodu točny na Národní divadlo, které by mělo v budoucnu po nějakou omezenou dobu točnu provozovat a připravit nějaké vymístění otáčivého hlediště, resp. nalezení nějaké nové konstrukce. To, že jihočeští radní s tím nesouhlasí, je asi logické. Přece jenom ona centrální instituce je poněkud dále od Českého Krumlova a od Českých Budějovic a já přece jenom mám pocit, že to tak úplně jednoduše nejde.
A proto na vás mám dotaz, protože je to státní majetek, státní majetek ve správě Okresního úřadu Český Krumlov, a nejde jen tak říkat, že někdo jiný bude, takže můj dotaz k vám směřující v tuto chvíli je, zda budete předkládat ministrovi financí nebo případně do vlády návrh na převedení správy k tomuto majetku, tedy ke krumlovské točně, z Okresního úřadu Český Krumlov na Ministerstvo kultury, případně na Národní divadlo.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo má ministr kultury Pavel Dostál.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, domníval jsem se do této doby, že o krumlovské točně bylo řečeno vše, že byla vyčerpána všechna možná řešení, ale jak vidím, některé otazníky pořád existují, a proto má odpověď bude trochu delší, aby byla přímo vyčerpávající. Budu se snažit seřadit vývoj kolem točny, tak jak šel v časovém harmonogramu.
Začneme pátým zářím 1988, kdy Městský národní výbor Český Krumlov vydal ve sloučeném územním řízení a stavebním řízení stavební povolení na rekonstrukci otáčivého hlediště v zámecké zahradě v Českém Krumlově. Prosím, ale to zcela nezákonně, v rozporu s ustanovením § 14 odst. 4 zákona č. 20/1987, o státní památkové péči, neboť nerozhodl v souladu se závazným stanoviskem tehdejšího Okresního národního výboru Český Krumlov. Toto závazné stanovisko totiž vůbec neexistovalo a nikdo o ně nepožádal. Šlo o takové typické rozhodnutí ve své podstatě stranických orgánů v Českém Krumlově a v Českých Budějovicích.
Pokračujme dále. 25. 5. 1989 byl zámek Český Krumlov včetně zahrady prohlášen nařízením vlády za národní kulturní památku. 22. července 1991 usnesením vlády byly odsouhlaseny vybrané nominace kulturních statků České republiky na jejich zápis do seznamu světového dědictví včetně nominace pro historické jádro Českého Krumlova zahrnující i zámek se zahradami. Nesmírná to čest pro Českou republiku.
Sekretariát UNESCO potvrdil v srpnu téhož roku přijetí prvních čtyř návrhů na zápis. Návrhová dokumentace pro historické jádro Českého Krumlova nezahrnovala stavbu otáčivého hlediště v zahradě zámku v Českém Krumlově jednak proto, že v té době bylo zbourané staré otáčivé hlediště a příslušný prostor v zámecké zahradě byl ještě volný. A taky dále proto, že se vycházelo z předpokladu, že nezákonně vydané stavební povolení bude zrušeno. Na základě žádosti úřadu města České Budějovice vydalo Ministerstvo kultury jako příslušný orgán Státní památkové péče dne 10. 2. 1992 závazné stanovisko k zamýšlené obnově národní kulturní památky, jímž rozhodlo, že stavba otáčivého hlediště v zahradě zámku v Českém Krumlově je nepřípustná. Šlo o jasné rozhodnutí.
Na zasedání předsednictva Mezinárodního výboru pro světové dědictví v Paříži ve dnech 6. až 10. 7. 1992 byly projednány předložené nominace kulturních statků za ČSFR, Československou federativní republiku, na jejich zápis do seznamu světového dědictví. Zvláštní pozornost prosím byla věnována právě nominaci pro Český Krumlov, a to se závěrem, že výbor - a teď prosím cituji - žádá kompetentní československé úřady k přijetí všech nezbytných opatření k tomu, aby se čelilo velikému tlaku turistického ruchu, který by mohl tuto památku ohrozit. Mluvím o zahradě.
***