(10.10 hodin)
(pokračuje Rychetský)
A jako relativně nezkušený ministr spravedlnosti vám mohu říci, že je-li někde problém, tak to je problém vůbec brněnských soudů. Já mám pro to takové své vysvětlení. K brněnským soudům nechce žádný soudce z moravského regionu jít, protože v tom svém okresním soudě, kde působí, ať už je to Břeclav, Znojmo, má svůj vinný sklípek a vůbec se mu nechce dojíždět do Brna. (Smích a potlesk.)
Situace je opravdu zvláštní, protože jsou to kvalitní soudci, kteří dělají dobře svou práci, přesto máme problémy s naplňováním a získáváním soudců jenom ve dvou lokalitách. Je to v lokalitě, o které všichni víme - Chomutov, Most, severní Čechy, a město Brno.
Takže příčinou toho, že musíme s touto změnou přicházet, je především fakt, že Nejvyšší správní soud byl z vůle Parlamentu přemístěn z Prahy do Brna. A já teď vůbec nechci s tímto rozhodnutím polemizovat, i když víme, že vlastně veškerá jeho agenda se bude týkat výlučně pražských úřadů, a že tedy účastníci těch sporů budou dojíždět nikoliv tramvají z Ministerstva zdravotnictví třeba na Pankrác, kde měl být Nejvyšší soud, ale autem mnoho hodin do Brna a zpět. Ale to je fakt, se kterým se prostě musíme smířit. Na druhé straně jsem rád, že Brno se stalo jakýmsi právnickým Olympem této země, že tam jsou soustředěny všechny nejvyšší justiční instituce, ale musíme se s tím prostě nějakým způsobem vypořádat.
Tím doufám, že jsem panu poslanci Benešovi alespoň zčásti vysvětlil situaci, ke které došlo.
Pravda je, že si myslím, že všichni máme jeden společný zájem. Vůbec správní soudnictví v této zemi je asi nejbolestivější rána. Všichni lidé, kteří za námi chodí do našich poslaneckých a senátorských kanceláří, neustále cítí, že veřejná správa v této zemi je vrchnostenská a není ještě podrobena žádnému přezkumu nezávislým soudem s plnou jurisdikcí. Toho, doufám, 1. ledna příštího roku opravdu dosáhneme.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi vlády. S faktickou poznámkou se hlásí kolega Petr Pleva. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, chtěl bych vaším prostřednictvím vyřídit panu místopředsedovi Rychetskému a možná ještě některým dalším kolegům, že Brno je v České republice, není v Asii, že to není venkov, ale druhé největší město v této republice, že ne všichni na Moravě máme vinný sklípek a že - jak vidíte - jsem přišel v obleku, nikoliv v národním kroji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Faktická poznámka kolegy Plevy myslím, že obsahovala některá sdělení, která nemusím transformovat panu místopředsedovi vlády.
Nyní se přihlásil pan kolega Koudelka. Teď nevím, jestli s faktickou poznámkou. Ne, běžnou. Takže faktická poznámka pana poslance Mencla. Potom kolegyně Dundáčková také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Mencl: Vážené kolegyně, kolegové, chtěl bych požádat také prostřednictvím pana předsedajícího pana ministra spravedlnosti, aby si Brno nebral jako záminku za špatné fungování resortu a za strašně dlouhé lhůty projednávání u všech soudů v této republice. Velmi o to žádám. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegovi Menclovi. S faktickou poznámkou paní kolegyně Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, chtěla bych jen připomenout, že ta situace je ještě daleko složitější a komplikovanější pravděpodobně, a připomenout, že při projednávání původního návrhu zákona před zhruba necelým rokem v Senátu už tento problém existoval. Upozorňovali na něj soudci. Tehdejší ministr spravedlnosti posoudil situaci zcela odlišně a nedoporučil Senátu, aby tento návrh, který dnes vláda předkládá jako svůj vlastní, podpořil.
To jen na dokreslení té situace, do které se dostáváme opakovanými novelizacemi zákonů a se změnami názorů na to či ono, tak jak pan zpravodaj náš klubový Beneš poukazoval.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, a to i za dodržení času. S řádnou přihláškou pan kolega Koudelka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Děkuji. Vážená sněmovno, dovolím si reagovat na některá vyjádření pana ministra, když mě v podstatě nepřímo vyvolal.
Chtěl bych konstatovat, že nedodělky, které vznikly na Vrchním soudu v Praze, a proto i potřeba tohoto zákona není dána tím, kde bude mít sídlo budoucí Nejvyšší správní soud, ale tím, že se zavedla plná jurisdikce v azylových věcech. A je samozřejmé, že každý žadatel o azyl, když jeho žádost je zamítnuta, udělá to, že využije všech možných opravných prostředků včetně soudního přezkumu. Kdyby totiž tato novela byla vyvolána jenom tím, že sídlo Nejvyššího správního soudu má být v Brně, tak nevím, proč se tady hovořilo o pěti tisících nedodělků. Vždyť těch pět tisíc nedodělků udělal Vrchní soud v Praze a i tam tedy nechtějí soudci, chtějí do moravských vinohradů - ptám se pana ministra. Myslím si, že tím to není.
A ještě bych chtěl poznamenat jinou věc. Dále ten zákon řeší i to, co tam přímo výslovně není uvedeno, ale řeší to, že nově měl o těchto věcech rozhodovat nikoliv Nejvyšší správní soud, ten by pouze po přechodnou dobu řešil jen nedodělky, ale Městský soud v Praze. Jinými slovy, ani Městský soud v Praze, ani s tím, že takzvaně tady je dostatek soudců, že dokonce tady by byli soudci, kteří by nechtěli přejít z Vrchního soudu v Praze do Brna, mohli by se tedy uplatnit plně na správním úseku Městského soudu v Praze, tak Městský soud v Praze by nebyl schopen bez vysokých nároků na nové soudce, bez vysokých nároků na nové prostory řešit azylové věci z dlouhodobější perspektivy.
A navíc věcnou změnou je i to, že nově Ministerstvo spravedlnosti si uvědomilo, jaký velký počet těchto případů je, že nově bude v této věci rozhodovat samosoudce, nikoliv soudní senát, čímž se samozřejmě ušetří asi třetina soudců na řešení této problematiky.
Takže já podporuji uvedený návrh zákona, ovšem s tím, že nesouhlasím s odůvodněním, které tady bylo prezentováno, protože za nedodělky, které dneska existují, ani za to, že by něco nemohl v budoucnu řešit Městský soud v Praze, nemůže případná realizace umístění Nejvyššího správního soudu mimo hlavní město.
A navíc se ptám, koho máme preferovat - účastníky, nebo státní orgán? Jinými slovy, máme preferovat to, aby účastníci jezdili do sídla soudu v Praze, anebo máme preferovat to, aby úředník z ministerstva jel do sídel různých krajských soudů podle toho, jak to vyhovuje účastníkovi, podle toho, v kterém kraji se účastník nachází? Já se domnívám, že je lepší, aby cestoval úředník, než aby cestoval účastník - v tomto případě to nebude občan České republiky, ale prostě fyzická osoba, která má nějaké jednání s úřady. Pokud Ministerstvo vnitra není schopno zajistit výkon své působnosti na celém území státu, tak to není plnohodnotný státní orgán. A já se domnívám, že Ministerstvo vnitra to je schopno zajistit a že nebude žádný problém, když účastníci mohou cestovat do Prahy, aby jednou úředník vyjel mimo hlavní město.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegu Koudelkovi. Nemám žádnou další písemnou přihlášku do rozpravy. Ptám se, jestli se ještě někdo do rozpravy hlásí z místa. Není tomu tak.
Konstatuji, že do skončení obecné rozpravy ani padesátka poslanců, ani dva kluby nepředložily námitku, abychom mohli pokračovat podle § 90 odst. 2.
***