(Jednání pokračovalo ve 14.02 hodin.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v odpolední části dnešního jednání. Před sebou máme pokračování obecné rozpravy k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2003, sněmovní tisk 93, prvé čtení.
Přestože se to některým vládním poslancům líbit nebude, musím vám sdělit, že mám před sebou celou řadu přihlášek do rozpravy. Pro vaši lepší orientaci a informaci o sledu vystupujících a jejich celkovém počtu vám přečtu všechny dosud přihlášené do rozpravy v pořadí, ve kterém by měli vystupovat. Jako první dnes odpoledne bude hovořit pan kolega Recman, poté pan poslanec Kocourek, poté pan poslanec Kalousek, dále pan kolega Grebeníček, pan poslanec Vojíř, pan kolega Grospič, pan kolega Doktor, pan poslanec Ransdorf, pan poslanec Gongol, pan poslanec Braný a pan kolega Říman. Upozorňuji, že v 16.00 hodin začne bod zvaný Ústní interpelace na vládu České republiky, resp. předsedu vlády ČR.
Slovo má pan poslanec Svatomír Recman. Prosím.
Poslanec Svatomír Recman: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, chtěl jsem v úvodu svého vystoupení ocenit příznivější atmosféru zde ve sněmovně, která by měla být proti projednávání státního závěrečného účtu České republiky za rok 2001, bylo to v pátek 11. října, ale myslím si, že ta situace je naprosto stejná, že je zde pouze jeden ministr a minimum členů vlády, rovněž i minimum poslanců. Přesto mi dovolte, abych ve svém vystoupení tlumočil některé názory a stanoviska poslaneckého klubu KSČM k předloženému návrhu státního rozpočtu ČR na rok 2003.
Rozpočty posledních tří let byly zpracovávány pod taktovkou ODS jako výsledek opoziční smlouvy dvou nesilnějších politických subjektů v Poslanecké sněmovně a byly předkládány menšinou vládou ČSSD. Návrh státního rozpočtu na rok 2003 je výrazně ovlivněn tlakem obou koaličních partnerů ve vládě na vítěze červnových voleb do Poslanecké sněmovny - ČSSD. Co je výsledkem tohoto tlaku?
Porovnání volebního programu ČSSD, prohlášení vlády a koaličního návrhu státního rozpočtu ukazuje neustálý posun sociálních demokratů doprava a odklon od volebních slibů lákajících voliče z levého spektra. Pomalu, ale jistě se z bývalé opoziční strany, která slibovala, že půjde pravicové vládě po krku, stala strana vládní, která se s pravicí drží kolem krku. Charakteristickým rysem - a musím říci, že velmi podporovaným sdělovacími prostředky - bylo zpolitizování návrhu státního rozpočtu jako dosud nikdy. Věcné problémy byly zatlačeny do pozadí a rozhodujícími se staly dohady o výši schodku. Ten byl nakonec fixován ve výši 111,3 mld. Kč za cenu účetních operací s rozpočtovými příjmy i výdaji bez ohledu na jejich realitu a setrvačnost ekonomických vztahů. Navržený rozpočtový schodek je rekordní v historii České republiky, ale rovněž dokumentuje skutečnost, že se vláda ČSSD dostala do závislosti na nevypočitatelných koaličních partnerech. Navíc pozdní předložení státního rozpočtu - a zde musím říci samozřejmě objektivně zdůvodněné zapracováním návrhů na řešení následků srpnových povodní, pochopitelně i se souhlasem Poslanecké sněmovny - a neúnosně krátký termín pro jeho podrobné prostudování před prvním čtením ukazuje, že se nezměnil přístup, který se snaží vmanévrovat sněmovnu do podřízeného postavení a využívá k tomu vytvořené časové tísně pro oponenty. Zatímco vláda sama nebyla po týdny schopna dohodnout se o výši rozpočtového schodku, chce, aby sněmovna rozhodla o propuštění návrhu do druhého čtení v několika dnech po předložení návrhu.
Velmi podstatným rysem pro schválení vládního návrhu státního rozpočtu v Parlamentu je řekl bych využití nebo překonání - nazval bych to wagner-marvanovské metody s využitím většiny pouhého jednoho hlasu. Pamětníci si jistě vzpomenou, že mistrem v uplatnění této taktiky právě při projednávání státního rozpočtu byl bývalý poslanec ČSSD a předseda rozpočtového výboru Jozef Wagner. Ten alespoň věděl, co chce. Paní poslankyně Marvanová za US-DEU tuto taktiku vylepšila způsobem sobě vlastním. Na rozdíl od bývalého předsedy rozpočtového výboru, od něhož měla vládnoucí koalice dohodnuto své jisté, paní poslankyně ždímá vládu bez ohledu na konsekvence a jak se jí to právě hodí, stylem "nevím, co chci, ale nepřestanu, dokud to nedostanu". Tady si myslím, že je každá rada drahá. Snad jen "kdo chce kam, pomozme mu tam". A pokud se opřu o poslední výsledky voleb do komunální politiky a Senátu, tak si myslím, že voliči jasně ukázali, kam to spěje a kam odkázali představitele této politické strany.
Vážené kolegyně a kolegové, chci tedy podtrhnout tu skutečnost, že jsem si vědom toho, že společnost žije již několik let nad poměry, tedy spotřebovává v daném roce více, než vytvoří nových hodnot. Je to možné zatím pouze pomocí vnitřního zadlužování a urychleného výprodeje státního majetku. Výprodej však za rok dva skončí a zadlužovat se rovněž nelze, jak se dříve hovořilo, na věčné časy. Zadlužování je možné a přijatelné na krytí jednorázových mimořádných výdajů, jako například jsou katastrofální povodně v letech 1997, 1998 a v srpnu 2002, a tehdy, když jsou získané prostředky efektivně využity pro budoucnost, tedy na modernizaci a rozvoj ekonomiky, na vytváření nových dlouhodobých pracovních příležitostí. To se však u nás v drtivé většině neděje.
Vláda si vážnost situace, kterou zhoršuje pokračující útlum světové ekonomiky, podle mého názoru uvědomuje nedostatečně a nemá připravenu žádnou koncepci, žádný konkrétní program na zastavení poklesu a obnovení růstu ekonomiky. Takovýto program není ani základem předloženého návrhu státního rozpočtu na příští rok.
Vážené kolegyně a kolegové, srovnání předloženého návrhu státního rozpočtu s loňským střednědobým výhledem státního rozpočtu ukazuje, že vláda počítala pro letošní i příští rok s lepším hospodářským vývojem, než jaký se v současnosti realizuje a je nyní předkládán pro rok 2003.
***