(14.10 hodin)
(pokračuje Recman)
Tempo růstu hrubého domácího produktu je nižší, nezaměstnanost vyšší, výdaje státního rozpočtu a především jeho schodky rostou rychleji. Nižší míru inflace je možno spojovat i s nižším růstem cen dovážených surovin, ale rovněž i s nižší konkurencí a konkurenční schopností domácích výrobců, a její pokles nelze jednoznačně hodnotit jen jako příznivý jev.
Značné odchylky od loni prognózovaného vývoje v každém případě vyvolávají pochybnosti o realitě současného návrhu státního rozpočtu, který znovu počítá s urychlením ekonomického růstu. Je to možno dokumentovat na následujících faktech.
Hrubý domácí produkt ve stálých cenách v roce 2003 by měl podle střednědobého výhledu Ministerstva financí vzrůst o 3,8 %, podle státního rozpočtu o 3,3 %, ale prognóza ČNB je na úrovni 1,1 až 2,6 %. Míra inflace ve střednědobém výhledu Ministerstva financí je 4 %, ve státním rozpočtu je predikována na úrovni 2 %. Obdobným způsobem i míra nezaměstnanosti, která ve střednědobém výhledu Ministerstva financí je na úrovni 8,2 %, ve státním rozpočtu se počítá s 9,9 %.
Vláda se v tomto hodnocení makroekonomického vývoje rozchází s Českou národní bankou v ocenění hospodářského růstu. Teprve na poslední chvíli se přizpůsobila střízlivějšímu odhadu OECD, ale stále nebere v úvahu prognózu ČNB vycházející z hlubších poznatků české ekonomiky, než mají jiné prognózující organizace.
Podle posledních statistických údajů vzrostl hrubý domácí produkt v 1. pololetí letošního roku ve stálých cenách o 2,6 %. Pokud by mělo být dosaženo Ministerstvem financí prognózovaného celoročního tempa na úrovni 2,7 %, musel by HDP přes negativní vliv povodní ve 2. pololetí vzrůst o 2,8 %.
Kdybychom převzali poslední prognózy ČNB, chybělo by proti předpokladům, z nichž návrh státního rozpočtu vychází, v letošním roce asi 10 mld. Kč, v příštím roce 27 mld. Kč společenského produktu ve stálých cenách, a 38 mld. Kč v běžných cenách, což je rozhodující pro posouzení relace k rozpočtovému optimu, v dalším roce.
Jedno je jisté - při přijetí předloženého rozpočtu by během příštího roku zřejmě docházelo k výpadkům schválených rozpočtových příjmů. Ministerstvo financí sice vychází z předpokladu, že důsledky povodní neohrožují výrobní potenciál a umožňují v příštím roce návrat k větší dynamice HDP, ale podceňuje zřejmě zhoršení ekonomické situace domácností, k němuž v klíčových státech Evropské unie dochází. Na tom závisí výše exportu domácích výrobků, a jsem přesvědčen o tom, že rozhodující pro dynamiku HDP nebude výrobní potenciál, ale vývoj poptávky.
Dosavadní vlády si zatím vypomáhaly při financování běžných výdajů i využíváním zdrojů získaných privatizací. Tyto možnosti pomalu končí. Stát, který se zřekl zdrojů z výnosů svého majetku a ponechal si závazky plynoucí z financování neziskových institucí i sociální sítě, si včas nepřipravil žádné řešení.
Chybí celková koncepce fiskální politiky státu. V tomto směru bych tu chtěl ocenit nového ministra financí, že zpracoval a předložil do Poslanecké sněmovny střednědobý výhled fiskální politiky na léta 2004 a 2005. Jsem si vědom, že tento materiál je pracovní, ale je to první podklad, který může sloužit k tomu, abychom v následujícím období vypracovali komplexnější přístup státních financí tak, abychom reflektovali dynamiku ekonomického vývoje české ekonomiky a založili trend nikoli zvyšování, ale postupného snižování schodku státního rozpočtu i schodků rozpočtů veřejných.
Vážené kolegyně a kolegové, příjmová část navrženého rozpočtu má podle mého názoru dvojí tvář. Na jedné straně jsou daňové příjmy, jejichž dynamika odpovídá představě vlády o HDP a může tím být i poněkud nadsazena. Na druhé straně jsou to nedaňové a kapitálové příjmy, u kterých vláda počítá se snížením na 31 % letošní úrovně s tím, že v příštím roce do nich nezahrne mimořádné a neopakovatelné příjmy. To je myslím poctivé přiznat, tuto situaci, a myslím, že to i zprůhlednilo návrh státního rozpočtu oproti minulým vládám, které takovýmto způsobem využívaly nedaňové příjmy k nadlepšení příjmové stránky státního rozpočtu, ať již prostřednictvím Fondu národního majetku, nebo některých jiných institucí. Počítá tak s jejich výpadkem proti letošku o 51,6 mld. Kč.
V materiálu se uvádějí nedostatečně zdůvodněné částky zhruba jen na polovinu uvažované částky. Takový přístup je myslím třeba odmítnout. Vyústil by totiž v plnou závislost rozpočtových příjmů pouze na daních, zatímco řádný hospodář by naopak měl usilovat o diverzifikaci příjmů, a tím o jejich větší stabilitu.
Seškrtávání rozpočtových výdajů představuje velké riziko, které na sebe vláda vzala a s jehož realizací bude mít velké potíže. Souhlasím s nutností přísnějšího přístupu k rozpočtovým výdajům a jsme připraveni v tomto směru vládu podporovat za předpokladu, že tentokrát umožní diskusi o racionalitě našich návrhů. Zdůrazňuji, že nejsme příznivci plošných škrtů finančních prostředků, které zasahují rovnoměrně všechny kapitoly nebo všechny druhy výdajů. Dáváme přednost diferenciovanému přístupu, který je zaměřen tam, kde nazrály věcné předpoklady nejen ke zpomalení dosavadních temp růstu, ale i pro stagnaci, nebo dokonce restrikci dosažených úrovní. Zásadně nesouhlasíme s přístupem, při kterém zůstávají nedořešeny potřeby školství, zdravotnictví, vědy a kultury a připravují se návrhy na širokou redukci sociálních výdajů, a naproti tomu se automaticky a opakovaně posiluje výkonný a represivní aparát.
Musím zde zdůraznit, že návrh státního rozpočtu na příští rok opakuje letitý koncepční nedostatek. Obsahuje totiž pouze krátkodobou reakci na narůstající problémy. Zvyšující se státní dluh svědčí o neúspěšnosti takzvané prorůstové hospodářské politiky v posledních čtyřech letech. Chybí dlouhodobější koncepce zaměřená na postupné obnovování ekonomické rovnováhy za situace, kdy je nutno ve vnitřních podmínkách vzít v úvahu možnost nepříznivého vývoje devizových kursů i úrokových sazeb, a v zahraničních podmínkách vlivy rizik vyplývajících z oslabení konjunktur v Evropě a z hrozící krize světových finančních trhů. Není jasné, do jaké míry neřiditelná část koalice, stupňující svá ultimáta, ohrozí schopnost vlády vypracovat střednědobý fiskální výhled, který by neohrožoval sociální konsensus.
V této situaci stojí dnes Poslanecká sněmovna před rozhodnutím, zda rozpočet vládě vrátit k dopracování, nebo zda ho propustit do druhého čtení.
Nedostatky návrhu státního rozpočtu jsou takového rázu, že při schválení navrženého pasivního salda v prvním čtení je nelze odstranit jednáním ve výborech Poslanecké sněmovny.
***