(14.30 hodin)
(pokračuje Kocourek)
A to je pevné číslo, které z těchto podkladů vyplývá. Dále, že kumulovaný deficit za funkční období této vlády vzroste o 580 až 595 mld. Kč. To je další číslo, které plyne z podkladů vlády. A pokud někdo toto hrozivé číslo deficitů veřejných rozpočtů po čtyřech letech této vlády chce zpochybnit, tak potom ale automaticky nastupuje další úvaha, která z propočtů vyplývá a která prokazuje, že zároveň nejpozději ke konci volebního období by se předpokládal pokles ekonomiky.
Fiskální představy vlády jsou tedy buď nekvalifikované, nebo prokazují jasnou neschopnost pro ozdravení veřejných financí cokoliv udělat, nebo vláda otevřeně připouští, že její fiskální politika bude znamenat pokles hrubého domácího produktu nejpozději v roce 2006, což při tak obrovských deficitech může být skoro zákonité a což se budu snažit prokázat i dále.
Teze druhá. Tempo vytlačování soukromých investic státním dluhem se rychle a dramaticky zvyšuje.
Pokud se podíváme v této souvislosti na možný vliv deficitů na ekonomiku z pohledu vyzískávání zdrojů v rámci domácí ekonomiky, kde nám jako podklad může sloužit měnový přehled zveřejněný Českou národní bankou, tak tento měnový přehled říká, že mezi rokem 1998 a rokem 2002 vzrostou čistá zahraniční aktiva v české ekonomice o 383 mld. korun, domácí úvěry poklesnou o 181 mld. Kč a čistý úvěr vládě vzroste o 271 mld. Kč, přičemž klientské úvěry obchodních bank a České národní banky poklesnou o 331 mld. Kč. Z uvedených čísel je zřetelný dopad deficitů veřejných rozpočtů mezi roky 1998 až 2002 na domácí úvěry, kdy formou sacího efektu je zvyšován čistý podíl úvěrů vládě na úkor klientských úvěrů obchodních bank. Domácí zdroje financování investičních aktivit díky deficitům státních rozpočtů tak postupně dramaticky klesají, od roku 1998 do konce letošního roku to bude o 1/3. A pokud má domácí ekonomika růst, je tedy nezbytné financování prostřednictvím dynamického růstu zahraničních aktiv, což má ale zásadní a fatální vliv na kurs české koruny.
Jako zcela alarmující se v této souvislosti jeví deklarovaná fiskální politika, která předpokládá mezi roky 2003 a 2006 další dodatečný kumulovaný deficit ve výši 580 až 595 mld. Kč. Myslím, že je zcela zřejmé, že dopad takovéto fiskální politiky neboli budoucího zvýšení čistého úvěru vládě o dalších zhruba 600 mld. Kč, tj. ze současných 313 mld. Kč na zhruba 900 mld. Kč, bude mít na domácí úvěrovou emisi a objem klientských úvěrů zcela zničující vliv.
Takto podloženou úvahou, doufám, také padá mýtus o tom, že českou korunu zásadně ovlivňují privatizační příjmy. Největším nepřítelem české koruny se tak nově stávají budoucí vládou předpokládané masivní deficity veřejných rozpočtů, a budu se to snažit prokázat v další tezi.
Teze třetí by tedy zněla: Expanzivní fiskální politika rozbouří kurs české koruny. A k úvaze o tom, jaké zničující důsledky bude mít vládou deklarovaná fiskální politika na kurs české koruny, bych chtěl říci následující.
V počáteční reakci na mohutné deficity bude koruna posilovat, a to vlivem přílivu zahraničních aktiv, která budou muset kompenzovat výpadek financování domácí produkce, neboť musí zákonitě dojít k masivnímu přelévání domácí úvěrové emise do stamiliardových nákupů státních dluhopisů, neboť Ministerstvo financí a Česká národní banka odmítají vydávat dluhopisy v jiné měně než v korunách. Zároveň také říkám, že kurs české koruny nebudou zásadně ovlivňovat příjmy z privatizace, ale zásadně jen růst veřejného dluhu, protože si musíme uvědomit, co je další přes půl bilionu korun nového dluhu proti potenciálním výnosům z české privatizace.
Tato obrovská fiskální expanze zároveň bude mít silný vliv na vývoj domácí peněžní zásoby - jen pro zajímavost, která je kolem 1 600 mld. Kč - a 600miliardový přírůstek dluhu neboli nepřímá dodatečná emise peněz do ekonomiky nebude ale podložena žádnou reálnou produkcí, na rozdíl např. od privatizace, kde proti privatizačním penězům alespoň existuje reálný produkční podklad. Dluhové peníze tak budou mít tedy výrazně proinflační charakter.
ČNB bude tedy muset riziko vyšší inflace buď ignorovat, nebo začít vysoké tempo přírůstku peněžní zásoby sterilizovat, ať už vyššími sazbami na trhu, nebo vyššími sazbami sterilizačních poukázek ČNB. To může zvyšovat úrokovou míru v České republice, což při sílící koruně, a tedy klesajícím exportu začne vytvářet obrovské pnutí. A přesně toto budou také vědět zahraniční investoři, kteří si, a i v návaznosti na naivní představy vlády o pravdivosti a poctivosti rozpočtu, v předstihu začnou vynucovat rizikové prémie na úrokové míry.
A takovéto protisměrné prostředí, silná koruna a vysoké úroky, zároveň může být ideální pro kursové spekulace. Zjednodušeně řečeno: vláda svou fiskální expanzí vytvoří tak protisměrně ekonomické tlaky jednotlivých agregátů, že může způsobit měnové turbulence, které nebude Česká národní banka schopna svými operacemi s devizovými rezervami zvládnout, ale pouze vytvoří ideální prostředí pro obrovské zisky silných hráčů na devizovém trhu.
Zničující vliv budoucích masivních přírůstků veřejných dluhů proto nespatřuji ani tak v otázce střednědobého posilování nebo oslabování koruny, ale v dramatickém zvyšování nestability kursu české koruny, ať už v plovoucím režimu, nebo v dramatické nákladnosti nějakým způsobem fixovaného neboli intervenovaného kursu české koruny.
Poslední teze, čtvrtá. Vláda svou fiskální politickou způsobí dluhovou povodeň.
Častým argumentem vlády totiž, užívaným pro zlehčování dopadu obrovských deficitů, je poměr mezi výší státního nebo veřejného dluhu a hrubého domácího produktu. V roce 2002 bude tento poměr zhruba 20 % a při deklarované fiskální politice do roku 2006 by se tento poměr mezi státním dluhem a hrubým domácím produktem zvýšil na 33 %. Vláda nám však argumentuje, že maastrichtské kritérium pro země EU předepisuje tento poměr na maximální úrovni 60 %. Jinými slovy, podle vlády existuje stále ještě dostatečně velká dluhová rezerva. Není tomu tak, protože vláda zamlčuje další maastrichtské dluhové pravidlo, které říká, že deficit veřejných rozpočtů by neměl být vyšší než 3 % hrubého domácího produktu.
A s vývojem státního dluhu je to totiž podobné jako s povodněmi. Ničivý rozsah povodní není totiž přímo závislý na objemu přehrad, které je zadržují, ale na rychlosti, s jakou se tyto protipovodňové přehrady naplňují. A stejně tomu je i u státního dluhu. Státní dluh také není ničivý přímo svou absolutní úrovní, ale dynamikou tempa, jakou narůstá. Tedy stejně jako je ničivá povodňová vlna na horních tocích, i když je přehrada zadrží, tak stejně ničivý pro ekonomiku je rychlý nárůst státního dluhu, i když jeho objem v poměru k HDP je pod doporučenou mezí. A státní dluh roste od roku 1997, kdy byl poměr státního dluhu na HDP nejnižší, do roku 2006 průměrným tempem 17 % ročně, zatímco nominální růst HDP by měl být mezi roky 1997 až 2006 kolem 6,5 % ročně. Tedy dluhy rostou 2,6krát rychleji než produkt - a to je dluhová povodeň. Při tomto tempu přívalu státního dluhu přeteče dluhová 60procentní hráz kolem roku 2008. A co se stane, když přeteče přehrada, máme myslím ještě všichni v živé paměti. V ekonomice je tomu zcela stejně, a prokazují to i moje předchozí úvahy o vytlačování domácích investičních úvěrových zdrojů nebo o možných dramatických turbulencích české koruny.
Shrnu-li tedy své vystoupení, potom o tomto návrhu státního rozpočtu na rok 2003 chci říci, že tento rozpočet dává vládě povolení odebírat a přerozdělovat skoro polovinu celého národního produktu. Fiskální strategie vlády drasticky zvyšuje budoucí dluhy, nebo dokonce může i způsobit pokles ekonomiky. Tempo vytlačování soukromých investic a aktivit státním dluhem se dramaticky zvyšuje a mohutně expanzivní fiskální politika vlády může nekontrolovatelně rozbouřit kurs české koruny. A konečně, vláda svou fiskální politikou může způsobit dluhovou povodeň.
Vážené dámy a pánové, dnes máme také 7. listopadu, a možná si již ani příliš neuvědomujeme nebo nevzpomínáme, že do roku 1989 v kalendářích byl tento den vyznačen jako výročí VŘSR. Jestli tento vládní návrh státního rozpočtu na rok 2003 projde, bude - a podotýkám bohužel - důvod pojem "výročí VŘSR" znovu do kalendářů zavést, a to jako výročí velkého říjnového socialistického rozpočtu a z mého pohledu smutného dne České republiky.
***