(14.20 hodin)
(pokračuje Recman)
Jaký je za této situace přístup poslanců Komunistické strany Čech a Moravy k návrhu státního rozpočtu? Chci potvrdit známou skutečnost, že komunističtí poslanci považují každoročně schvalovaný zákon o státním rozpočtu za nejdůležitější zákon. Státní rozpočet je totiž nejen nástrojem naplňování volebního programu komunistické strany, ale především odrazem kvality hospodářské a sociální politiky vlády. Výrazně ovlivňuje vývoj životní úrovně, rozvoj ekonomiky a sociální situaci obyvatelstva. Boj o státní rozpočet v Poslanecké sněmovně se tak stává jedním z nejdůležitějších pro každou vládu, ale rovněž pro všechny politické strany, které zasedly ve sněmovních lavicích. Důležitou roli, jsem o tom pevně přesvědčen, hraje i 41 hlasů poslanců Komunistické strany Čech a Moravy.
Předložený koaličně vládní návrh rozpočtu logicky nenaplňuje volební program komunistické strany, pouze v některých oblastech jsou priority vlády a opoziční KSČM blízké, a proto je v zájmu komunistů podpořit tyto priority i finančně. Jsou to zejména otázky sociální, důchodové, školství, zdravotnictví, řešení zaměstnanosti, podpora rozvoje ekonomiky, samospráv apod. Samostatnou prioritou státního rozpočtu na rok 2003 musí být řešení následků srpnových povodní, kde považujeme za nutné vyčlenit částku minimálně 20 mld. Kč. Tento požadavek poslanci Komunistické strany Čech a Moravy jednoznačně podporují.
Strategicky jako celek návrh státního rozpočtu směřuje doprava, a není proto v zájmu komunistické strany podpořit návrh vlády. Jedná se především o celkový rámec rozpočtu, který předurčuje finance pro jednotlivé resorty a stanovené priority, definuje podporu státu pro jednotlivé obce a kraje. Tato struktura celkových příjmů a výdajů se schvaluje v prvém čtení a není možno ji následně měnit.
Pokud by se na návrhu státního rozpočtu podílela Komunistická strana Čech a Moravy, tak by rozhodně mezi priority zařadila podporu české ekonomiky a řešení zaměstnanosti, především aktivní politiky zaměstnanosti, sloužící k zachování současných a vytváření nových pracovních příležitostí. Tento úkol považuje Komunistická strana Čech a Moravy za prvořadý, kardinální a dlouhodobý. Pravice vytváří nezaměstnanost programově, komunisté mají za cíl vytvářet nová pracovní místa. Mezi další priority by patřila podpora bezplatného vzdělání, důchodové reformy a postupné vytváření finančních zdrojů, včetně státních, ve prospěch důchodového účtu, podpora proexportních opatření, doprava a rozvoj dopravní infrastruktury včetně - nazval bych je - evropských koridorů, bytová výstavba, pomoc zemědělcům a nezaměstnaností nejvíce postiženým regionům, podpora demografického rozvoje a řešení natality, oddlužení nemocnic, zejména státních.
Bohužel, realita je taková, že předložený návrh státního rozpočtu České republiky na rok 2003 ve svém souhrnu neodpovídá prioritám volebního programu komunistické strany, a proto poslanci Komunistické strany Čech a Moravy odmítají převzít politickou - podtrhuji politickou - zodpovědnost za předložený návrh státního rozpočtu, a proto návrh zákona o státním rozpočtu v prvním čtení nepodpoří. Děkuji.
(Potlesk v levé části sněmovny.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan kolega Martin Kocourek, připraví se pan poslanec Miroslav Kalousek.
Poslanec Martin Kocourek: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte, abych i já sdělil svůj názor na předkládaný návrh státního rozpočtu na rok 2003 a také na jeho možné souvislosti a zejména dopady.
Své vyjádření bych rozdělil do dvou částí. První by se týkala dopadů navrhovaného státního rozpočtu a část druhá mého vystoupení charakteristik a možných dopadů střednědobé fiskální strategie vlády, tak jak vyplývá z podkladů a dokumentace k navrženému státnímu rozpočtu na rok 2003.
Nejdříve tedy k dopadům vládního návrhu státního rozpočtu na rok 2003.
Mezi nejvýznamnější dopady plynoucí z tohoto návrhu patří další prohloubení přerozdělovacích funkcí státního rozpočtu a opticky to plyne již z předpokladu, že hrubý domácí produkt v roce 2003 vzroste nominálně o 6 %, zatímco výdaje státního rozpočtu vzrostou nominálně o 8 %. Podíl výdajů státního rozpočtu v roce 2003 by tak měl dosáhnout 33 % hrubého domácího produktu, což je nejvyšší podíl v novodobé historii. A znamená to, že v roce 2003 z každé vyprodukované stokoruny bude o použití 33 korun rozhodovat státní nebo vládní úředník.
V této souvislosti bych chtěl připomenout, že do roku 1997 se dařilo udržovat výdaje státního rozpočtu pod 30procentním podílem na hrubém domácím produktu, a jakkoli se opticky může zdát nárůst přerozdělovacích funkcí státu mezi roky 1997 a 2003 o 3 procentní body relativně malý, podstatnější je signální efekt zvyšujícího se přerozdělování přes státní rozpočet, a to zejména pro ostatní veřejné rozpočty, zejména rozpočty obcí, Fondu národního majetku a dalších státních fondů.
A dále je potřeba zdůraznit, že i do roku 1997 se dařilo držet podíl výdajů celé soustavy veřejných rozpočtů pod úrovní 40 % hrubého domácího produktu. V roce 2003 se tento podíl výdajů veřejných rozpočtů přiblíží 50procentní hranici hrubého domácího produktu. Zjednodušeně řečeno, vládní fiskální politika způsobuje, že již skoro polovina z vyprodukovaného národního bohatství je odsávána do veřejných rozpočtů a opět odtud přerozdělována. Ze zmíněného rámce státního rozpočtu na rok 2003 je dále zřejmé, že se vládě zcela vymyká z kontroly výdajová strana nejen samotného státního rozpočtu, ale také ostatních veřejných rozpočtů. A neobstojí argumenty, že 70 % výdajů státního rozpočtu je zákony, smlouvami nebo závazky České republiky předem dáno, neboť je to zejména vláda, kdo určuje nebo způsobuje dynamiku nárůstu drtivé většiny těchto mandatorních výdajů, a to ať už svou legislativní iniciativou, nařízeními vlády, vyhláškami nebo špatnými rozhodnutími či podceněním dopadů masivních deficitů státního rozpočtu zpět do státního rozpočtu ve formě rapidně rostoucích nákladů na dluhovou službu.
A také snaha vlády o tzv. pravdivý rozpočet, spočívající v nezapočítávání jednorázových neopakovatelných příjmů do celkových příjmů státního rozpočtu, je velmi sporná, neboť se tak dramaticky a opticky prohlubuje deficit státního rozpočtu, což velmi znejistí kredibilitu České republiky v očích zahraničí; poslední příklad je snížení ratingu České republiky.
Dále tedy dovolte, abych se vyjádřil k celkovému rámci, do kterého tento návrh zapadá, tedy k fiskální politice vlády do roku 2006, vycházející zejména z přiloženého střednědobého výhledu a dále některých informací z Ministerstva financí, jako je makroekonomický výhled. Své vyjádření bych rád shrnul do čtyř tezí.
Teze první. Fiskální strategie vlády drasticky zvyšuje budoucí dluhy nebo i způsobí ekonomický propad.
V návaznosti na mnou zmíněné dopady připravovaného státního rozpočtu na rok 2003, který je zároveň i základním kamenem fiskální politiky vlády do roku 2006, si připomeňme základní cíle vlády do roku 2006, tak jak to vyplývá z dokumentů či prohlášení ministra financí či podkladů zveřejňovaných Ministerstvem financí. Tedy zejména ve střednědobém výhledu vlády máme k dispozici vládní odhady vývoje hrubého domácího produktu až do roku 2006. A dále z programového prohlášení vlády vyplývá, že v roce 2006 by se deficit veřejných rozpočtů měl pohybovat v intervalu 4,9 - 5,4 % hrubého domácího produktu a že se k roku 2006 budou schodky veřejných rozpočtů postupně snižovat, až dosáhnou zmíněné meze 4,9 - 5,4 % HDP. Z propočtu pak ale plyne, že nám vláda definitivně sděluje, že konsolidovaný deficit veřejných rozpočtů bude v roce 2006 v rozmezí 146 - 161 mld. Kč.
***