Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
8. listopadu 2002 v 9.02 hodin
Přítomno: 199 poslanců
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře, zahajuji druhý jednací den 7. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás tady vítám.
Prosím, abyste se všichni přihlásili svými identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty. Oznamuji, že pan poslanec Jiří Maštálka má náhradní kartu č. 3.
Sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání požádali členové vlády: ministr zemědělství Jaroslav Palas - dlouhodobě připravovaná jednání s delegací Evropské komise v čele s panem komisařem Fischlerem - a ministryně zdravotnictví paní Marie Součková - přijetí Unie zaměstnavatelských svazů a setkání s lordem Huntem. Jiné omluvy z řad členů vlády nemám a nemám ani omluvy jiných poslanců na dnešní jednací den.
Včera jsme přerušili projednávání bodu 3 schváleného pořadu naší 7. schůze. Nyní budeme pokračovat v přerušené rozpravě, do které jsou v tuto chvíli přihlášeni tito poslanci: Miloslav Ransdorf, Jaroslav Gongol, Petr Braný, Martin Říman, Jiří Dolejš, Jiří Patočka a Walter Bartoš. To jsou v tuto chvíli všichni přihlášení do rozpravy.
Jako první vystoupí pan kolega Miloslav Ransdorf a připraví se pan poslanec Jaroslav Gongol.
Pane poslanče, ujměte se, prosím, slova. (Velký hluk v sále.) Prosím sněmovnu o klid. Budeme pokračovat v rozpočtové debatě.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, úporná jednání vlády o schodku státního rozpočtu, kterých jsme byli v minulých týdnech svědky, byla jen a pouze ochotnickým divadlem, ve kterém hlavní úlohu hrál nejslabší článek koalice a nejsilnější strana se dostala v podstatě do pozice statisty.
O proporcích rozpočtu rozhodovaly ideologické přístupy ústící v bezkoncepční kompromisy. Ministr financí znovu demonstroval svoji slabost a neschopnost prosadit věcná řešení. Souhlasím s jeho výrokem, kterým označil rozpočty předešlých let, to znamená i za vlády jeho vlastní strany, za nepravdivé, ale odmítám jeho tvrzení, že tento návrh rozpočtu je již poctivý, jak o tom tady mluvil včera procítěně kolega Kühnl.
Dovolím si proto v souvislosti s přípravou tohoto návrhu státního rozpočtu připomenout Kiplingova výstižná slova "Chcete, přátelé, realizovat svoje sny, probuďte se!" To probuzení ve vládních řadách zatím nenastává a předložený rozpočet je ilustrací Neumannovy teorie her, podle které pravidla hry určuje nejslabší hráč.
Vládní návrh nepřiznává složitost současné hospodářské situace a zakrývá rizika navrhované fiskální politiky. Předchozí menšinová vláda přednostně vytvářela koupěschopnou poptávku obyvatelstva. Rychlým růstem mezd v organizacích napojených na státní rozpočet se snažila prostor i pro obdobný vývoj vytvořit v hospodářských organizacích. Velkorysost ve mzdové politice jí přinesla krátkodobý předvolební zisk, ale současně omezovala možnosti posílit prostředky na restrukturalizaci a modernizaci podnikové sféry, které tak nemohly přispět k slovně proklamované prorůstové politice. Navíc dostupné zdroje utopila v prioritní podpoře infrastruktury, kde v nejlepším případě budou mít jen velmi dlouhodobou návratnost. Přitom poskytla do této oblasti na modernizaci dopravní sítě státní záruky, které příjemci úvěrů nebudou schopni splácet. Státní rozpočet tak bude zatěžován po řadu let splátkami a toto dědictví bude omezovat možnosti skutečně aktivní hospodářské politiky.
Ve sporné politice státních záruk vláda pokračuje a chce i nadále pokračovat, přestože je jasné, že jde jen o skryté zadlužování.
Nelze se ovšem omezovat na státní rozpočet, když širší a souhrnnější obraz poskytují veřejné rozpočty jako celek. Ty ukazují, že medializované vnitrokoaliční spory o výši schodku státního rozpočtu jsou jen žabomyší válkou. Schodek veřejných rozpočtů i konsolidovaný veřejný dluh při tomto širším pohledu potom nejsou tím, co se nám předkládá jako tzv. spásonosné řešení, nijak dotčeny.
Růst veřejného dluhu je stále mimořádně rychlý a při každém novém odhadu se jeho výše dále zvyšuje. Jestliže tzv. konsolidovaný veřejný dluh v roce 2000 činil 332 mld. korun, pak v roce 2001 již 428 mld. korun, v letošním roce se očekává přibližně 460 mld. korun a pro příští rok to bude již plných 577 mld. korun. Tedy, dámy a pánové, za pouhé tři roky vzroste náš veřejný dluh o plných 245 mld. korun, to je o téměř 75 %! To jsou astronomická čísla a vůbec se nedivím tomu, že při sestavování současné vlády někteří ekonomové, nikoliv však právníci, odmítli nést vládní odpovědnost za státní finance bez toho, že by došlo k zásadním změnám v rozpočtové politice.
Vše nás opravňuje k závěru, že dočasná stabilita veřejných financí je mimořádně vratká a tzv. snížení schodku státního rozpočtu proti podle původně vypuštěné cifře je pouze nic neřešící účetní machinace. Toto snížení bylo v zásadě pouze výsledkem odsunu splátek státního dluhu. Slib, že se splátky odloží jen o jeden až dva roky, nebude možné dodržet, zvláště bude-li se uplatňovat princip, že splátky se budou provádět až po provedení auditu České konsolidační agentury.
***