(9.10 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Vážná hrozba rozpočtové stabilitě může v průběhu příštího roku vzniknout také v důsledku podceňování mezinárodních vlivů. V prvé řadě jde samozřejmě o ekonomické důsledky irácké krize, pokud by přerostla ve vojenský konflikt. Pokles světového HDP o dva procentní body je nejčastěji uváděné číslo při analýzách možných důsledků konfliktu na Blízkém východě. Nelze také podceňovat ani trvající slabost světových finančních trhů, jejichž důsledky mohou být mnohem vážnější než několik sporných miliard rozpočtového schodku.
Na druhé straně nelze také přeceňovat, jak se často stává, potřebu již dnes plnit maastrichtská kritéria pro vstup do EU a podřizovat tomu veřejné finance bez ohledu na naši vnitřní situaci. Vždyť dnes ani takové významné členské státy, jako jsou Francie, Německo a Itálie, nejsou schopny dostát paktu stability, který samy vytvořily, a nejsou schopny snížit své rozpočtové schodky na stanovený tříprocentní limit a usilují o odložení jeho platnosti.
Základní rozpočtové vztahy deformuje i neutuchající vládní optimismus. Navrhovaná výše rozpočtových příjmů je kontroverzní. Je totiž navázána na předpokládaný růst hrubého domácího produktu v letošním roce o 2,7 % a v příštím roce o 3,3 %. To překračuje realističtější ocenění provedené nedávno naší centrální bankou, která soudí, že hrubý domácí produkt letos vzroste o cca 1,8 až 2,3 % respektive 1,1 až 2,6 % v roce 2003.
Musím zdůraznit, že osobně nedůvěřuji představě, že v příštím roce dojde k jakémusi velkému třesku, kterým budou jedním rázem obráceny dosavadní vývojové tendence. Neodpovídá tomu jak náš ekonomický vývoj v letošním roce, tak ani konjunkturní prognózy členských zemí EU. Například vidíme slábnoucí konjunkturu v Německu, se kterým máme hlubokou ekonomickou provázanost. Podíl Německa na našem HDP je velký, podíl zahraničního obchodu se SRN představuje 23 % našeho HDP. To je absolutně nejvíc ze všech zemí západní a střední Evropy.
Velice často jezdím i po svém volebním kraji a mé poznatky jsou v ostrém protikladu k optimismu vlády, včetně našich růstových perspektiv v příštím roce. Plně zde jde aplikovat skvělý Hongrenův postřeh definovaný v proslulé murphologii, totiž - cituji - u mnohých vládních ekonomů je reálný svět většinou jen cosi jako mimořádná událost.
Základní ekonomické riziko nevidím tak v dnešní výši zadluženosti státu, ale spíše v tendenci jeho rychlého růstu. Jsme připraveni podílet se na realistickém ocenění hospodářské situace a podpořit okamžitá opatření v rozpočtových příjmech i výdajích tam, kde situace dozrála k větším zásahům ve státním rozpočtu, v mimorozpočtových fondech i v rozpočtech územních samospráv, a to za předpokladu hledání konsensu napříč všemi parlamentními stranami. Opravdu nechápu, jak může být pro někoho přijatelný konsensus závislý jen na jediné osobě.
Současně vidím nutnost přejít konečně od obecných proklamací a opakovaných slibů ke zpracování komplexního a dlouhodobějšího výhledu, který by vymezil nejen limity pro včasnou přípravu rozpočtu na rok 2004, ale i cesty k jejich dodržení.
Zatímco vláda propaguje předložený návrh rozpočtu jako transparentní, ve skutečnosti ještě nikdy nebyl předložen návrh s tak nízkou vypovídací schopností. V příštím roce dojde ke zrušení okresních úřadů, k přesunu kompetencí mezi ústředními a územními orgány a v této souvislosti i ke změnám v rozdělení vybíraných daní mezi centrum a územní samosprávy. Za této situace by skutečně transparentní návrh rozpočtu měl splňovat dvě podmínky.
Jednak by měl být meziročně srovnatelný z hlediska organizačního. Protože musí určovat úkoly pro rok 2003, vyžaduje to, aby byly v plném rozsahu do nových podmínek přepočteny ukazatele platného rozpočtu na rok 2002. Není jasné, do jaké míry je to v předloženém návrhu zajištěno.
Za druhé. Aby bylo možné posoudit náročnost navržených příjmů a výdajů, mělo by být vedle letošního rozpočtu vyjádřeného v podmínkách 2003 rovněž v plném rozsahu uvedeno i jeho očekávané splnění. To lze v návrhu nalézt jen v minimálním rozsahu. Musím tedy jen konstatovat, že v této podobě je v plném souladu s jedním z Murphyho zákonů, který říká, že v těchto číslech není žádná jistota, stejně jako v ničem ostatním.
Máme tedy k dispozici soubor čísel, u kterých nemůžeme s jistotou říci, zda proti loňskému roku vyjadřují zpevnění nebo změkčení podmínek hospodaření. Ptám se proto, zda je to profesionální selhání Ministerstva financí, nebo snad úmysl. Protože rozpočet byl mnohonásobně projednáván vládou, lze jen doufat, že aparáty jednotlivých ministerstev jeho největší technické nedostatky odstranily, ale stejně potom zůstává otázka, jak reálné jsou údaje o územních rozpočtech.
Mimochodem - ctihodný ministr financí, před jehož zkušenostmi a vědomostmi jsem se tu už jednou sklonil, nám stále dluží odpověď na otázku, jak byly projednány s orgány územních samospráv a jaká byla jejich reakce.
Za této situace je předložený návrh málo důvěryhodný a možná, že by měl být projednáván teprve po jeho dopracování do takové podoby, která umožní jeho seriózní posouzení a umožní sněmovně přijmout i závěr o jeho realizovatelnosti v průběhu rozpočtového období. Sněmovna stojí před otázkou, zda je lepší zavřít oči, návrh vlády schválit s vědomím, že v krátké době hrozí poruchy ve financování, nebo zda je lepší jeden až dva měsíce hospodařit v režimu rozpočtového provizoria při přednostním financování náhrad povodňových škod.
Nyní k rozpočtovým příjmům. Předpoklad, že daňové příjmy vzrostou o 6 % a příjmy z pojistného o 6,5 %, je velmi náročný. Sporné je ale vyloučení všech nahodilých, neopakovatelných a mimořádných příjmů. Jejich vypuštění v rozsahu 53,5 miliardy korun z příjmové části rozpočtu znamená, že se v příštím roce počítá s poklesem nedaňových příjmů na necelou třetinu letošní úrovně. Rozhodnutí je to sice zásadové, ale je otázkou, zda je rozumné.
Ve výdajové části rozpočtu obsahující tisíce dílčích položek nemohla vláda v šibeničním termínu, který nám po projednání v prvním čtení vnucuje, předpokládat, že je možné důkladné prostudování všech souvislostí. Přesto si dovolím uvést některé své základní výhrady k rozdělení výdajů.
Především se navrhuje další prioritní posílení výdajů kapitoly Ministerstva vnitra o 10,7 %, přičemž lze předpokládat minimální vliv nové organizace státní správy proti letošnímu roku, když byly tyto výdaje preferovány pod záminkou ochrany nadcházejícího summitu NATO v Praze. Myslím, že normální by bylo v příštím roce výdaje na tuto kapitolu snížit. V této souvislosti se nemohu ubránit otázce, zda jde vládě skutečně o výdaje na boj proti vysoké kriminalitě, nebo o posilování prvků policejního státu.
Mám určité pochybnosti také o navrhovaných výdajích na obranu. Ty nelze posuzovat podle ministerské kapitoly, ale podle funkčního členění. V tomto členění rostou o dalších 10,4 % a při této štědrosti vlády je navržena částka pro resort proslulý mimořádně špatným hospodařením opravdu problematická.
Za rozporné či problematické považuji také budování a rozšiřování nových úřadů, aniž by byly souběžně snižovány výdaje v dosavadních úřadech. Jde například o výdaje na Úřad pro veřejné informační systémy při současném zřízení Ministerstva informatiky, jde o posilování dalších úřadů, jakými jsou Úřad na ochranu osobních údajů, Úřad průmyslového vlastnictví, Energetický regulační úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže apod.
Musím opětovně zdůraznit, že předložený vládní rozpočtový návrh na mnoha místech účelově zkresluje úlohu mandatorních výdajů při vzniku rozpočtového schodku, a vzniká tak otázka, která část koalice vedla ruku oficiálním autorům.
***