(9.40 hodin)
(pokračuje Braný)
Mám dojem, že vláda podceňuje hrozbu dalšího poklesu zaměstnanosti. Počet nezaměstnaných přes rostoucí vyřazování z evidence pro tzv. nespolupráci vzrostl v září letošního roku proti stejnému období loňského roku o 53 tisíc osob, a Ministerstvo práce a sociálních věcí musí přitom pro vyplácení podpor využívat peníze, které ušetřilo na důchodcích. Je sice pravda, že existují případy zneužívání dnešních předpisů, že dochází k odmítání nabízených pracovních příležitostí, ale není možné na základě okrajových jevů vydávat půl milionu nezaměstnaných za osoby vyhýbající se práci, které je třeba k práci přinutit změnami předpisů. Mám zde na mysli např. opravdu decentní ohlášení změny ukazatelů pro výplatu podpor v nezaměstnanosti, jak je to uvedeno ve svazku C na straně 29, kterou si lze vysvětlit i jako skrytou hrozbu v duchu názorů minoritních členů vládní koalice.
Zároveň je neseriózní předpovídat, že odstraňování následků povodní umožní snížit nezaměstnanost až o jedno procento, jak se uvádí v některých vládních analýzách.
Velice se obávám toho, že v nadcházejícím období dojde k dalšímu zhoršování situace na našem trhu práce. Vidím totiž, že rozhodující podniky, dnes z velké části v zahraničních rukou, pod tlakem nepříznivého celoevropského konjunkturálního vývoje urychlují racionalizační programy a stále častěji budou své zaměstnance propouštět. Také drobné a střední podniky, které by mohly zaměstnanost stabilizovat, nemají dostatečnou podporu vlády a často jim hrozí zánik. Prognóza míry nezaměstnanosti, s níž počítá návrh státního rozpočtu, se mi proto zdá být nereálná. Vláda zavírá oči před tím, že pro voliče je větším problémem existující hrozba nezaměstnanosti než zákulisní dohadování o výši schodku. Za této situace jsou rozpočtové výdaje na pasivní politiku zaměstnanosti podceněny.
V rozporu s proklamacemi o uplatňování prorůstové politiky se výdaje na financování programu reprodukce majetku celkově snižují. I zde však vláda důsledně uplatňuje tak jako v běžných výdajích svoji politiku upevňování mocenských složek státu na úkor služeb poskytovaných státem. Stačí pohlédnout na směry financování - viz svazek C, tabulka na straně 52 - abychom zjistili, že se zvyšují výdaje na obnovu a rozvoj materiálně-technické základny policie na téměř trojnásobek, jde o růst plných 195 procent. U armády jde o růst o 17,8 procenta, u Vězeňské služby jde o růst o 9,3 procenta, u soudů a státních zastupitelství o růst o 6,9 procenta. Naproti tomu se o plnou pětinu snižuje ve školství, kde dochází k poklesu o 21 procent, ve zdravotnických zařízení státu dokonce o celou jednu třetinu - je tam pokles o 33 procent, i v regionálních zdravotnických zařízeních jde o pokles o 31 procent, v ústavech sociální péče jde o pokles o více než jednu polovinu.
Řekl bych, že také tyto údaje něco vypovídají o sociálním zaměření současné vlády, ve které má sociální demokracie majoritu. Ano, jsme svědky praktického naplňování záměrů vlády v těchto oblastech, které před pouhými třemi měsíci ve svém programovém prohlášení formulovala tak, že výrazně posílí efektivní síť sociálních služeb ve všech jejích formách v závislosti na vývoji potřeb péče.
Nelze počítat s tím, že situaci zachrání orgány územní samosprávy, jejichž rozpočtové schodky dále porostou. Organizace poskytující služby jsou tak tlačeny k tomu, aby v nezbytných případech přijímaly úvěry, které nakonec stejně splatí státní rozpočet. Jde tedy jen o formu dalšího skrytého zadlužování státu.
Výdaje na financování druhé etapy reformy územní správy jsou v předložených podkladech zpracovány způsobem, který neumožňuje jejich seriózní posuzování. Převody v důsledku přechodu výkonu státní správy z okresních úřadů na obce, kraje a resorty lze pouze brát na vědomí, a podle osobního založení správnosti údajů buď věřit, anebo nevěřit. Z podkladů uvedených ve svazku H lze odvodit, že dojde ke koncentraci činnosti na nově zřízené kraje, které budou kryty dotacemi ze státního rozpočtu. Ty by měly vzrůst z 27,3 mld. v roce 2002 na 77,6 mld. korun v příštím roce, a to při zhruba vyrovnaných příjmech a výdajích. Naproti tomu dotace obcím se mají snížit z 61,7 mld. korun na 38,5 mld. korun při vzestupu schodku v rozpočtu z letošních 6 mld. korun na 8,3 mld. korun v příštím roce. Tyto údaje mě nepřesvědčily, že jde o vykročení správným směrem.
Mým volebním kraje je Jihočeských kraj, a na předložený vládní návrh státního rozpočtu tedy pohlížím z toho úhlu, jaké podmínky vytváří pro tento kraj. Bohužel musím konstatovat, že vytváří podmínky ještě horší, než jsou ty letošní, které nelze charakterizovat než jako nedostatečné. Jde například o to, že předloženým návrhem nejsou vytvořeny podmínky pro pokrytí provozních nákladů na nově převáděné zřizované organizace zdravotnictví, sociálních věcí či kultury od okresních úřadů na kraj. Navrhovaná výše finančních prostředků totiž vychází z letošních rozpočtů okresních úřadů a nezahrnuje rozpočtové změny, ke kterým došlo v průběhu letošního roku, a tedy se nedostávají ani na úroveň letošních příspěvků.
Problém je potom v tom, že finanční potřeby - a musím zdůraznit, že se jedná opravdu o velice střízlivé hodnocení těchto potřeb - nelze krýt z vlastních zdrojů kraje, které se nezměnily. Zcela humorně potom vyznívají některé další položky. Mám například na mysli prostředky na investice, kde byly omezeny prostředky v rámci financování programu reprodukce majetku. Ty byly pro Jihočeský kraj pro příští rok vyjádřeny jakousi slabou záplatou ve výši 133 mil. korun jako jediné prostředky na reprodukci majetku. Navíc jsou tyto velice skromné finanční prostředky zřejmě určeny pro obce.
Nejsem rovněž přesvědčen o tom, že rozpočtový návrh vlády, který dnes projednáváme, opravdu seriózně vytváří podmínky pro obnovu záplavami postižených oblastí. Domnívám se, že v tomto ohledu jsou skutečné potřeby podhodnoceny.
Stejně tak není řešena ani tak nadmíru důležitá otázka, jako je oddlužení nemocnic převáděných na jednotlivé kraje. Vláda prostě tuto otázku zcela pomíjí a její řešení ponechává na krajích. Ty ovšem nedisponují potřebnými částkami, které jsou v souhrnu odhadovány cca na 9 miliard korun.
Rovněž vyvedení odvětví zemědělství ze současné finanční krize a finanční kompenzace kvůli propadu letošních cen zemědělských komodit nejsou předmětem tohoto rozpočtového návrhu.
Zmiňuji tedy některé věci, které v tomto návrhu postrádám. Jsou to však záležitosti jistě nadmíru důležité. Předložený návrh tak znovu prokázal, že současná vládní koalice nemá předpoklady pro vypracování aktivního, vnitřně sladěného programu překonání povodňových škod, tím méně pak pro předložení ucelené koncepce fiskální politiky.
Existuje lepší řešení, než propustit špatný a neudržitelný státní rozpočet do druhého čtení, a to dokonce bez znalosti výhledu reformy veřejných financí. Je to jeho odmítnutí. Za této situace pokládám za potřebné hledat konstruktivní konsensus mezi racionálnějšími partnery, konsensus přesahující rámec současné koalice. Existuje stále možnost hospodařit začátkem příštího roku na základě rozpočtového provizoria a hradit přechodně povodňovou pomoc z úvěrů i z nadsazených prostředků na výdaje armády a vnitra. V meziobdobí je potom možné připravit návrh státního rozpočtu, který by měl širší politickou základnu a větší stabilitu, než jakou může poskytnou současná vláda.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců klubu KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Branému. Hovoří řádně přihlášený Martin Říman, připraví se Jiří Dolejš, kterého nevidím, takže raději vyzvu pana kolegu Jiřího Patočku, který je potom dalším přihlášeným, protože pokud by se do ukončení projevu pana kolegy Římana nedostavil kolega Dolejš, ztratil by podle jednacího řádu pořadí.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Říman: Děkuji, pane předsedající.
Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že to pan místopředseda stihne, protože já nebudu hovořit tak dlouho jako řečníci KSČM. Nicméně několik poznámek na téma předkládaného rozpočtu učinit chci.
***