(9.30 hodin)
(pokračuje Gongol)
Věřím, že v tomto případě s tím bude mít problém i další poslanec zmiňovaného klubu jedné úspěšné strany, který určitě ctí a říká, že lhát se nemá. Ale uvidíme. Možná, že to jen neodhadl.
Pro mě osobně by bylo přijatelnějším řešením, kdyby v rozpočtu byla ponechána původní výše úhrady ztráty České konsolidační agentury, neboť tímto průzračným manévrem dojde jen k tomu, že se zvýší náklady na úhradu tohoto dluhu či chcete-li ztráty, odhadem okolo 100 mil. korun. O tom se ještě zde nikdo nezmínil. Bude nás to opravdu stát minimálně 100 mil. korun. Je poctivé říci našim občanům, že tento ničím nezdůvodnitelný počin budou muset zaplatit ze svých kapes. Takováto optická úprava, která bude tahat z kapes daňových poplatníků 100 mil. korun, je pro mě rovněž nepřijatelná.
Lze s úspěchem polemizovat i o příjmové stránce rozpočtu, který počítá s růstem HDP ve výši 3,3 %, a to v situaci, kdy ekonomiky sousedních států, zejména Německa, na kterém jsme závislí svým vývozem, jsou v recesi, a kvalifikované odhady - a dokonce je to i odhad České národní banky - hovoří jen o půlprocentním růstu HDP v Německu.
Za stejně nevěrohodné považuji i očekávané procento nezaměstnanosti, které dle mého názoru přesáhne desetiprocentní hranici. Koneckonců si nemyslím, že by to byl ukazatel s nejlepší vypovídací schopností. Daleko objektivnějším ukazatelem je sledování zaměstnanosti, a to ve výrobní sféře.
Osobně se domnívám, že oním hybatelem ekonomiky je právě růst zaměstnanosti. Očekával jsem proto, že při onom vysokém deficitu rozpočtu budou vyčleněny finanční prostředky pro zajištění budoucího růstu zaměstnanosti, a to ve formě aktivní politiky zaměstnanosti. Co ale říci na fakt, že tento návrh rozpočtu nejenže nepočítá se zvýšenou podporou aktivní politiky zaměstnanosti při tak vysokém deficitu, ale navíc ani nepočítá s tím, že by vybrané finanční prostředky, které odvádějí občané a zaměstnavatelé na státní podporu zaměstnanosti, byly skutečně použity na podporu růstu pracovních příležitostí? Z vybrané celkové částky, která bude činit okolo 20 miliard korun, se má na aktivní politiku zaměstnanosti použít pouze asi 4,1 miliardy korun. Samozřejmě, že nepočítám náklady na dávky v nezaměstnanosti, které určitě nelze chápat jako státní politiku zaměstnanosti. Je to spíše sociální podpora.
Řekněte sami - není zcela logické, aby se takto cíleně vybírané prostředky použily na podporu proklamovaného cíle, tj. řešení zaměstnanosti? Jsem proto osobně zklamán tím, že tento návrh státního rozpočtu to nerespektuje a občanům, kteří si na politiku zaměstnanosti vyberou 20 miliard korun, socialistická vláda vezme 16 miliard korun. To je přece celých 80 procent. Charakterizoval bych to tím, že je to už horší než ztráty v kampeličkách.
Jsem ale také přesvědčen o tom, že vláda by měla zahájit seriózní diskusi o tom, jaké podpory aktivní politiky zaměstnanosti bude preferovat, neboť musím přiznat, že stále sílící kritika dosud používaných metod formou výstavby průmyslových zón nebo i adresně poskytovaných finančních podpor podnikatelům není zcela ideální. Koneckonců o tom svědčí i nejnovější kontrolní závěry NKÚ, které krutě odhalují nespolehlivost, neschopnost a možná i korumpovatelnost ministerských úředníků. Tomu, kdo tomuto nevěří, doporučuji přečíst si některý ze závěrů NKÚ, který se zabýval touto kontrolou. Jak se zdá, dlouho pěstovaný pocit nezodpovědnosti, ale i nepostižitelnosti se odrazil i na chování některých úředníků, kteří by měli být zárukou dobrého využití svěřených prostředků. A to nehovořím o nebezpečí, že zahraniční firma získá připravené území a po několika měsících putuje jinam, jako například firma Flextronic v Brně.
Řešení zaměstnanosti pokládám za jeden z prioritních úkolů, které i tato vláda má ve svém programu. Ale tento návrh státního rozpočtu k řešení, bohužel, nepřispívá. Půlmilionová nezaměstnanost v republice, 20procentní nezaměstnanost v některých regionech je varující. Navíc řada lidí již dnes odchází za prací do ciziny, protože zde práci nenajde nebo třeba jde za lepšími výdělky, jako je tomu u našich lékařů. Nezdá se vám, že i tímto rozpočtem se snažíme před tímto problémem strkat hlavu do písku? A s troškou nadsázky mohu říci, že nám zbude to poslední a že čekáme na to, až někdo vyvěsí cedulku s nápisem Poslední zhasne.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegu Gongolovi. Další přihlášený je pan poslanec Petr Braný. Připraví se pan poslanec Martin Říman. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Braný: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, návrh státního rozpočtu na rok 2003 zcela jasně ukazuje, že se vláda nepoučila z neúspěchu svého povodňového balíčku. Nadále se snaží za každou cenu dosáhnout dohody uvnitř nesourodé koalice a postupuje krok za krokem zvyšované ceně za souhlas některých politicky nevyzrálých koaličních partnerů. Přitom podceňuje možnosti, které pro přijatelnost návrhu rozpočtu nabízí seriózní komunikace s nevládními stranami.
Kompromis, ke kterému nakonec vláda na svých opakovaných zasedáních dospěla, má dva základní rysy.
V první řadě jde o dohodu s partnery využívajícími jimi uplatňovaného práva veta tak, aby si ve vládě vynutili další úkrok vpravo od koaliční smlouvy. Přitom vláda dodnes nemá jistotu plné podpory od všech členů poslaneckého klubu koaličních stran.
Za druhé - a to bez ohledu na míru prosazení levicových nebo pravicových idejí - předložený rozpočet nemá v důsledku opakovaných zásahů do práce resortu potřebnou profesionální kvalitu. V předložené podobě podle mého soudu je nereálný a jeho daňové příjmy jsou spíše na horní dosažitelné hranici. Pokud ovšem vláda skrytě nepočítá s dílčími úpravami daňových zákonů. Jeho výdaje v řadě případů nerespektují setrvačnost reálných hospodářských vztahů.
Pokud by byl rozpočet v navrhované podobě schválen, hrozí nebezpečí, že Ministerstvo financí nebude schopno jej profinancovat. Živelně se prosadí jeho změny a jeho výsledný schodek bude horší než dnes slibovaný. Tím je nevěrohodný i slibovaný rozpočtový výhled na dva roky a stejně se lze obávat o reálnost výhledu reformy veřejných financí.
Mám mnohé výhrady vůči základnímu zaměření předloženého státního rozpočtu. V tomto okamžiku mi nejde ani tak o výši jeho schodku, ale v prvé řadě o to, že vládní rozpočtový návrh směřuje k dalšímu růstu sociální diferenciace, a to prostřednictvím mzdového vývoje, růstem nezaměstnanosti i některými necitlivými zásahy do celé sítě sociálních služeb. Je to rozpočet preferující vyšší příjmové skupiny obyvatelstva a zaměřený proti zájmům řadového občana.
Sociální demokracie zřejmě podceňuje skutečnost, že stále širší vrstvy obyvatelstva se propadají do chudoby a že vládou navrhovaná fiskální politika tento trend prodlouží, a to i v málo pravděpodobném případě, že se podaří udržet nebo dokonce posílit růstový trend našeho celkového ekonomického vývoje. Hrozba narušení dosavadního sociálního smíru tak stále narůstá, a to za situace, kdy vláda má k dispozici jen omezené instrumentum potřebných nástrojů k uplatňování aktivní prorůstové politiky a nevhodnou alokací rozpočtových výdajů dále de facto omezuje možnosti uplatnění těchto nástrojů.
***