(15.50 hodin)
(pokračuje Koudelka)
Tam, kde je parlament suverénní, nejde o parlamentní demokracii, ale o vládu shromáždění nebo direktoriální formu vlády. I takovéto státy jsou samozřejmě státy demokratické. Je to např. ve Švýcarsku. Tato forma vlády u nás existovala od roku 1960 do roku 1992, to znamená i před rokem 1989, i po roce 1989, protože Federální shromáždění a dřívější Česká národní rada byly nejvyššími orgány veškeré státní moci, nejenom moci zákonodárné, ale veškeré státní moci, a z tohoto pohledu tedy měly tu suverenitu parlamentu, kterou dnešní Parlament nemá v parlamentní demokracii prostě proto, že jsme tento model opustili a Parlament je pouze nejvyšším orgánem moci zákonodárné.
Dále k otázce odpovědnosti. Já nevím, kde se bere to přesvědčení, a to některých dokonce renomovaných řečníků, kteří říkají, že prezident je u nás neodpovědný. Vždyť prezident u nás odpovědný je pro velezradu před Ústavním soudem. Jestliže nějaký orgán může někoho zbavit funkce a je jasně definováno, co to je velezrada v zákoně o Ústavním soudu, tak to přece odpovědnost je. To je sankce. Je to právní odpovědnost. Prezident není odpovědný pouze za ty akty, které jsou kontrasignované. To znamená tam, kde rozhoduje sám, odpovědný je, a to před právním orgánem, a je tam právní sankce, zatímco tam, kde sám nerozhoduje, odpovědný není a tvrdí se, že je odpovědná vláda. Jenže jak je vlastně vláda odpovědná? Nikoli právně, ale pouze politicky. A protože jsem právník, tak se domnívám, že rozhodující je odpovědnost právní, nikoli politická.
Co se vlastně stane. S právem kontrasignovat disponuje premiér, nikoli vláda jako celek. Ale z naší ústavy premiér neodpovídá za kontrasignované rozhodnutí, odpovídá vláda jako celek. A jak odpovídá? Je tam nějaká sankce? Žádná! Není žádná sankce! Jinými slovy, vláda může být kdykoli odvolána Poslaneckou sněmovnou a nebude rozhodující, jestli nějaký akt prezidenta, který byl kontrasignován, se parlamentu bude líbit, nebo ne, v tomto případě Poslanecké sněmovně u nás, ale především bude rozhodující, jestli vláda má pevnou většinu v parlamentu, či nikoli. Vyslovení nedůvěry může být vysloveno kdykoliv a nemusí to být jenom důsledek určité odpovědnosti, ale prostě proto, že někteří poslanci třeba přejdou někam jinam a změní se většinové poměry v Poslanecké sněmovně.
Takže pokud se na to podívám, ano, budu i já podporovat zvýšenou odpovědnost prezidenta, ale nikoli politickou, ale odpovědnost prezidenta právní. A pokud tady bylo poukazováno na zvláštní tribunály, tak bych připomněl, že v některých zemích právě proto, aby i vláda byla nejenom politicky, ale i právně odpovědná, existují zvláštní soudní tribunály a zvláštní procesy pro souzení ministrů jako takových, a to před orgány, na kterých se podílejí zástupci parlamentu. Ale jsou to vždy orgány soudního typu.
Na závěr bych se chtěl vyslovit ke zkrácení lhůt. Já jsem zastáncem přímé volby prezidenta obecně a trvale. Při tomto návrhu zákona nelze samozřejmě odhlédnout od toho, že se blíží volba prezidenta začátkem příštího roku. Z tohoto důvodu a právě proto, abych nebyl označován tak, že jsem určitý návrh podpořil nebo nepodpořil kvůli tomu, že chceme či nechceme ovlivnit teď konkrétní zvolení nějaké konkrétní osoby, nejsem zastáncem zkrácení lhůt na projednání. Přičemž se domnívám, že ty lhůty, které jsou zákonné, řádné lhůty, umožňují využít stávajícího návrhu zákona jako určitou pojistku. Jinými slovy, ti, kteří budou chtít zvolit prezidenta v Parlamentu, na to mají první a druhé kolo. - Parlament bude mít možnost prvního a druhého nikoli kola - pardon - ale volby. Každá volba má tři kola. Jinými slovy bude možnost šesti zasedání Parlamentu, společné schůze Poslanecké sněmovny a Senátu, šestkrát bude možnost zvolit prezidenta. Ale pokud pošesté předseda Poslanecké sněmovny předstoupí před zraky televizních kamer a řekne národu "my jsme vám, milí občané, toho prezidenta zase nezvolili", tak já si myslím, že posedmé, poosmé, podeváté by se to už dělat nemuselo.
Já se domnívám, že Parlament zřejmě prezidenta zvolí na začátku příštího roku, ale ruku do ohně bych za to nedal. A právě proto, že se mám rád, nedám za to ruku do ohně. A právě proto, že také nechci, ale volba prezidenta se utopila v úplném švejkovství, podporuji i tento návrh zákona, který by mohl být použit někdy v dubnu, v květnu. Pokud ho potřeba nebude a zjistíme, že prezidenta máme zvoleného, tak můžeme pět let dalších jednat o tom, jak má konkrétní ústavní úprava vypadat.
Ona volba prezidenta přímá má totiž jednu velkou výhodu: vždycky vede k tomu, že někdo zvolen je, na rozdíl od parlamentní volby. (Potlesk v části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Koudelkovi. Byl posledním písemně přihlášeným do obecné rozpravy. Zeptám se, kdo se v tuto chvíli hlásí. Vidím zvednutou ruku pana poslance Radko Martínka a další ruku - pana poslance Křečka. V tomto pořadí vám bude uděleno slovo. Nejdříve pan poslanec Martínek. Prosím.
Poslanec Radko Martínek: Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, my jsme v tomto roce absolvovali, pokud vím, troje volby. Při hodnocení všech těchto trojích voleb jsme se zabývali tím, jak ubývá neustále lidí, kteří jsou ochotni k těm volbách chodit, kteří jsou ochotni se podílet na demokracii v naší zemi. Vedeme před televizními obrazovkami, na stránkách denního tisku nejrůznější učené disputace o tom, proč tomu tak je. Rozebíráme všechny možné důvody, které jsou příčinou upadajícího zájmu veřejnosti o věci veřejné, hledáme nejneuvěřitelnější vysvětlení. Přičemž to vysvětlení je svým způsobem úplně jednoduché. Znevěrohodňujeme tuto instituci, tento ctihodný sál a tento základ demokracie, kterým je tento parlament sám.
Myslím si, že to, co se tady odehrává před volbou prezidenta, je toho největším důkazem. Já jsem a vždycky jsem byl pro přímou volbu prezidenta. Stejně tak jsem pro přímou formu demokracie. Jak mě tady můj mladý kolega velmi pečlivě poučil, je to něco jiného - já si tedy nemyslím, že to je něco jiného, myslím si, jestliže prezident je volen přímo, tak je to přímá demokracie. Nicméně nechci se pouštět do právních a teoretických přednášek. Ale v každém případě je jisté jedno. Každý z nás jistě věděl, kdy bude příští volba prezidenta. A každý z nás mohl v dostatečném časovém předstihu navrhnout, aby příští volba prezidenta se odehrávala cestou přímou, to znamená přímou volbou občanů. A navrhnout to tak dopředu, aby každý občan této země, který splňuje ústavní předpoklady pro to, aby se mohl ucházet o tuto funkci, se o ni mohl ucházet také reálně. Nic takového se ovšem v tomto parlamentu nestalo.
My máme za dva měsíce volit prezidenta, a teď přemýšlíme o tom, co se stane, když ho nezvolíme, když nebudeme schopni a mocni prezidenta zvolit. Co se stane, to je přece jasné. Upadne zase o pět, deset, patnáct procent důvěra v tuto instituci. To je zcela evidentní. Já jsem přesvědčen o tom, že se musíme zabývat a měli bychom se zabývat tím, že tak významnou funkci, jakou prezident je, by měli volit přímo občané. Ale buďte tak laskavi, vážené kolegyně a kolegové, a zamyslete se nad tím, že každý občan této země má právo, pokud splní ústavní povinnosti, resp. překážky, které mu dává ústava, kandidovat na prezidenta.
***