(15.40 hodin)
Ministr zemědělství ČR Jaroslav Palas: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte, abych nejprve s faktickou poznámkou reagoval na vystoupení pana poslance Klause. Já myslím, že seriózní ekonom by neměl používat takovéto údaje, tedy údaje, které velmi zjednodušeně užívají novináři. Myslím, že seriózní ekonom dobře ví, že nejde jednoduše podělit zdroje počtem obyvatel. To je úplně stejné, jako kdybychom řekli, že do zemědělství dáváme 17,5 miliardy, podělit to 150 tisíci zemědělci a řekli, že na jednoho zemědělce je tolik a tolik. Je to hodně, nebo málo? Na Slovensku je to možná hodně, u nás je to samozřejmě málo. Ve Slovinsku je to hodně. Tento ukazatel prostě není průkazný a také není srovnatelný. My tento ukazatel nemůžeme srovnávat s jednotlivými státy. Tolik pro úvod.
Nyní mi dovolte říci několik slov k vyjednávání v oblasti zemědělství. Naši vyjednávači po dohodě s námi se soustředili na tři základní priority, to jsou přímé platby, potom kvóty a limity a třetí prioritou byl rozvoj venkova.
V oblasti přímých plateb musím říci, že limit nastavený EU 25% je jednoznačně diskriminující, protože v opačném případě by Evropská komise nesouhlasila s tím, abychom v některých případech dorovnávali do výše 40 % a u některých komodit, jako jsou obiloviny, do 50 %, a u škrobu do 100 %. Nicméně respektuji to, že EU vyčlenila určitý finanční rámec ve vztahu k přímým platbám a z toho vychází a rozdělila prostě tento rámec a ten vytvořil ten základní limit - 25 %.
U jednotlivých komodit jsme si stanovili určité hranice kvót a limitů. Musím říci, že to bylo pět oblastí - byl to cukr, škrob, mléko, krávy bez tržní produkce mléka a byla to také výsadba vinohradů. Chtěl bych říci, že díky našim vyjednávačům jsme vyjednali například u mléka takový limit, který v podstatě ani nenaplňujeme. Takže to, co vyjednali naši vyjednávači, nám dává určitou šanci dalšího rozvoje.
V oblasti škrobu jsme vyjednali rovněž určité pozitivum, které představuje současnou možnost naší výroby.
U krav bez tržní produkce - samozřejmě tam jsme nevyjednali tu představu, kterou jsme měli, nicméně u krav bez tržní produkce mléka nám umožňuje EU chovat jakékoli stavy bez sankce pouze s tím, že z vlastních zdrojů musíme dorovnat ty stavy nad limit 90 tisíc kusů 300.
Co se týče další významné komodity, a tou bezesporu je cukr, tam jsme uspěli řekněme napůl. My jsme vyjednali limit a kvótu pro domácí spotřebu. Ta je dostačující a koresponduje se současnou spotřebou. Pouze u vývozní kvóty, u vývozního limitu jsme neuspěli, protože současný stav je 60 000 tun ročně, ročního vývozu cukru, a my jsme se ustálili někde na 13 000, to znamená určité mírné snížení.
My jsme vyjednali i další významné věci.
U toho vína, které jsem zde vzpomenul, jsme také uspěli do jisté míry. Naši vinaři požadovali, abychom byli zařazení do skupiny A, to znamená do té skupiny, která může mošty doslazovat řepným cukrem. Evropská komise zhodnotila náš požadavek a rozhodla, že české tratě, tedy vinaři, kteří hospodaří v Čechách, budou zařazeni do této skupiny, mohou doslazovat, ale vinaři na jižní Moravě nikoliv. Takže jsme také částečně uspěli.
Co se týká rozvoje venkova, tady bych chtěl říci, že jsme požadovali 500 milionů eur na programy rozvoje venkova. Evropská komise navrhla 380 milionů. Naši vyjednávači po velmi tvrdých vyjednáváních vyjednali dalších 100 milionů navíc. To představuje to, že do programu rozvoje venkova, a tam patří zatravnění, údržba krajiny, prostě to jsou marginální oblasti, všechny oblasti, které mají zhoršené klimatické a půdní podmínky. Do těchto oblastí z národního rozpočtu dáváme 2,7 až 2,8 mld. korun. To, co vyjednali naši vyjednávači znamená, že do těchto oblastí půjde 6 mld. korun. Je to moc, není to moc? To by měli posoudit naši zemědělci.
Já chci jen říci, že z číselných řad za půl roku, tak jak postupovalo vyjednávání, musím říci, že naši vyjednávači se chovali velice zdatně, že vyjednali maximum možného, a já bych jim chtěl touto cestou poděkovat. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, slovo má pan kolega Miloslav Kučera, zatím předposlední přihlášený před panem ministrem zahraničních věcí.
Poslanec Miloslav Kučera: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Vyjednávání s EU je skutečně z velké části o našem zemědělství, co se týče pohledu našeho. A tady pořád posloucháme, že je to otázka peněz a kvót. Ale já bohužel jsem přesvědčen, že ani vyjednané peníze, ani vyjednané kvóty naše zemědělství nestabilizují a že jeho rizikové body jsou úplně někde jinde.
Obsáhle jsem o tom tady hovořil před krátkým časem, když jsme projednávali zprávu o našem zemědělství. Myslím si, že skutečně kritickými okamžiky nebo kritickými pohledy o budoucnosti našich zemědělců jsou jejich nestabilita na půdě, jejich nestabilita na trhu a v ohrožení je i velká většina našich zemědělských podniků, protože na tři čtvrtě plochy hospodaří velké podniky právnických osob a ty budou po vstupu do EU limitovány součtem podpor ve výši 300 tisíc eur na jeden podnik.
Dámy a pánové, hovoří se o mnoha změnách zemědělské politiky EU, ale tento limit zůstává platný i ve výhledu na následujících 10 až 15 let. A protože to je všechno velice složitá otázka, já bych tady měl otázku jednu a jednoduchou, a to na našeho předsedu vlády.
Vážený pane předsedo, dokážete sem ke stolku přijít a říci našim zemědělcům, že koordinujete a máte skutečně pod kontrolou součinnost Ministerstva zahraničí a Ministerstva zemědělství a koordinujete politiku těchto dvou ministerstev tak, aby k žádnému maléru v našem zemědělství po vstupu do EU nedošlo? Nebo tomu je naopak? Děkuji za jasnou odpověď.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan kolega Vojíř. Zatím další přihlášku nevidím.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové. Myslím, že tím, jak se blíží jisté vyvrcholení onoho snažení vstupu do EU, zdá se, že se také kumulují určité problémy, určité složitosti. Já si myslím, a bylo to tady řečeno, že se vláda v podstatě dopouští velké a zásadní chyby, se kterou my nemůžeme souhlasit, a nemůžeme k této věci mlčet.
Já myslím, že teď se akcentuje velmi silně otázka zemědělství. Já myslím, že se to dalo dokonce čekat, ale dovolte mi říci, že já mám pocit, že ČR není vnímána jako klasická zemědělská země. ČR je spíš vnímána jako země industriální a myslím si, že v zemědělství bezesporu je mnoho otázek, které je nutno řešit. Ale není to zásadní směr, zásadní řekl bych produkce ČR. Tímto nikterak nechci zpochybňovat, aby se vyjednávaly podmínky tak, aby zemědělci měli srovnatelné podmínky nejen s partnery, kteří nyní přistupují, ale i s partnery, ať už z Francie Španělska, Portugalska atd. Nicméně mi dovolte v této záležitosti připomenout některé věci, které dle mého názoru jsou ještě složitější.
První z těch věcí bych připomněl, že se nám nepodařilo vyjednat velmi dobře - a potřebnou věc -, to je volný pohyb pracovních sil. Ten, kdo si na to pamatuje, tak ví, že unie se shodla na tom, že dá volnou ruku jednotlivým členským státům, které si mohou v rozmezí nula až sedm let vytknout určité podmínky pro volný pohyb pracovních sil.
***