(16.00 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Druhá otázka, a to mě to tedy zarazilo nejvíce, to, co tady říkal pan kolega Zahradil. Mluvil dokonce - poznamenal jsem si slovo likvidace českého zemědělství. Jestliže jsme dosáhli vyjednáváním toho, že ve všech produkčních kvótách jsme buď na hranici toho, co jsme schopni, nebo výše, a problém je pouze u krav bez tržní produkce mléka - a tady ještě upozorňuji, že můžeme vést dlouhodobý spor o to, co je definice krávy bez tržní produkce mléka z hlediska EU a u nás - tak to je jedna položka, na kterou už navíc jsme vyjednali možnost dorovnání, a to z fondů, které patří na rozvoj venkova, a sdělujeme všem farmářům, kteří chovají krávy bez tržní produkce mléka, že jim nehrozí žádné vážné ohrožení. Takže to je potřeba sdělit také, že to je jediná komodita, kde jsme šli na dohodu, která je dnes kritizována jako ústupek. Ve všech ostatních kvótách jsme šli buď na hranici toho, co je možného, co je dnes reálného v ČR, nebo jsme šli výš. V žádném případě nemůže jít o likvidaci. Já potom nevím, co je tedy pojem likvidace českého zemědělství.
K tomu, co říká pan kolega Fajmon. Jestli jsem ve svém projevu chybně řekl milion, tak se omlouvám, jsou to miliardy. Je to 17,5 mld. Kč a 13,5 mld. Kč. Za to se omlouvám, pokud jsem řekl milion. To je moje chyba, přiznávám, pokud jsem to takto řekl, a omlouvám se za to. Ale na poslancích si trvám, protože reálně máme dostat 22 poslance, a protože je teď dohoda, že z kvóty, která bude náležet jednoho dne Bulharsku a Rumunsku, až se stanou členy EU, tak z této kvóty došlo k rozdělení jejich míst poslanců mezi kandidátské země, které mají šanci stát se nyní členy EU, z tohoto důvodu do doby vstupu těch dvou dalších zemí, do nového přerozdělení máme tedy těch poslanců víc. To nebyla věc nějakého obchodu, něco za něco, ale je to výsledek našeho jednání, kde jsme trvali především na tom, aby naše zastoupení v Evropském parlamentu odpovídalo velikosti a síle srovnatelných zemí, jak jsem tady ty země vyjmenoval. To prosím, dámy a pánové, není otázka toho, co prosadí nebo neprosadí ČR, jak se říká, že těch poslanců je méně nebo více, ale důležité je, aby země, které mají podobný počet obyvatel, podobnou ekonomickou sílu, měly také stejný počet poslanců v Evropském parlamentu. A není to dávno, co jsem slýchával námitku, že ztrácíme suverenitu jenom proto, že budeme mít méně poslanců v Evropském parlamentu. A slýchával jsem to i tady v Poslanecké sněmovně. Takže když se toho dosáhne, tak se to bagatelizuje, jako že toto není tak významná záležitost.
Pokud jde o to, co říkal pan kolega Říman. Zřejmě opět mluví ti, co neposlouchají. Já jsem nikdy neřekl ve svém vystoupení, že problém dopravy a kabotáže je málo závažný problém. Já jsem jenom řekl, a na tom si trvám, že to je problém, který je dnes výrazně bilaterální, a budeme o něm jednat s jednotlivými členskými zeměmi EU. Doufám, že také pokročíme, protože přísliby v tomto smyslu jsou.
A totéž se týká i otázky volného pohybu osob, protože - to s tím souhlasím, že omezení tohoto typu je omezení, které má více politický charakter než ekonomický, protože já si nedokážu představit, že by např. všechny zdravotní sestry sbalily kufry a odjely pracovat do Spolkové republiky Německo. To znamená, že to má více politický rozměr než rozměr ekonomický, a v této věci budeme nadále vyvíjet úsilí, aby došlo co nejdříve k liberalizaci tohoto práva volného pohybu osob v EU.
A konečně jedna poslední poznámka, která se týká toho, kde všude nám něco diktuje EU. Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, my jsme také vyjednali přechodná období pro nás. Tady někteří z vás mluvili o tom, že jednotlivé členské státy EU chrání svůj trh, ale my ho také chráníme a vyjednali jsme také některá přechodná období ve prospěch ochrany našeho trhu. Takže to je dvojsměrný akt, to není akt jednosměrný. Také by mohli v EU říci, jak je možné, že 15 států ustupuje České republice a že přijímá přechodné období ve prospěch ČR. Totéž by platilo totiž z druhé strany.
Takže znovu opakuji: kdo chce tyto věci vidět poctivě, tak je musí vidět v komplexu a celé.
Ale v jedné věci, když tady se rozhlížím po sněmovně a vidím kolegu Ransdorfa, měl kolega Ransdorf pravdu, a to je pozice Německa v EU, protože jak víte, to je situace, která do jisté míry ovlivňuje stav věcí, jaký dnes máme, protože Německo není v dobré ekonomické situaci, prochází tíživou ekonomickou situací, která se projevuje samozřejmě i do pozice Německa jakožto velké země EU a její ochoty přistoupit na návrhy dánského předsednictví. A tady znovu zdůrazňuji, jak je důležité, že v EU je rotující předsednictví EU. To je zájem ČR - na tomto trvat nadále. Protože kdyby platilo pravidlo, že předsednictví EU bude náležet podle nějakého scénáře dopředu dané instituci nebo nějakému volenému orgánu nebo nějakému orgánu určenému trvale, je to problém, protože to, že se střídají předsednické země, znamená, že se hledá kompromis, který je přijatelný pro všechny. Dánsko odvedlo v tomto díle obrovský úspěch a já jsem rád, že to dánské předsednictví zvládlo situaci tak, jak ji zvládlo, protože to je solidní základ ještě k dalšímu jednání. Takže je to pro nás poučení i pro fungování EU.
Kolegyně a kolegové, dámy a pánové, mnozí z těch, kteří položili dotazy, opustili také tento sál, protože možná že dotazy položili proto, aby byly položeny, nikoliv proto, aby byly zodpovězeny. Takže já jsem se pokusil na tyto otázky odpovědět. Těším se na další debatu a znovu zdůrazňuji: vláda, ani naše ministerstvo, ani tým vyjednávačů nic nikomu netají, nikomu nic nemaluje na růžovo, protože debata o budoucnosti EU bude o dojednaných podmínkách, které budou dojednány nakonec v Kodani.
Poslední poznámka je tato. Mluví se tu jakoby v náznacích, že je to otázka vlastně, jestli nás ta Evropská unie chce, nebo nechce. Tato otázka již je odpovězena. Tím, že se rozšiřovací proces potvrdil, a já doufám, že také věci se stvrdí v Kodani, je rozhodnuto o tom, že EU rozšiřovacímu procesu říká ano. Říká mu ano, protože ratifikační proces bude založen na tom, že se bude ratifikovat jenom jedna smlouva pro všech deset kandidátských zemí. Kterákoliv členská země, která potom bude o tom hlasovat, bude muset hlasovat: buď ber, nebo neber; všechny státy, nebo žádný. A tudíž i celý ratifikační proces. To znamená, že náš osud v EU máme toliko my v našich rukou a to je věc, o které suverénně rozhodnou naši občané v referendu.
Jenom prosím i ty, kteří jsou nyní v pozici kritiků vlády, aby opustili pouze jeden způsob komunikace. Mluvit o tom, že někdo mluví pravdu a někdo pravdu nemluví, někdo maluje věci na růžovo, někdo je říká realisticky. Protože kdyby existovaly dvě verze, kdyby existovalo něco, co by vláda před občany tajila, tak je to pravda - ale to pravda není. Takže bavme se o údajích, které jsou vyjednány, bavme se o tom, co bude uzavřeno na summitu v Kodani. To je základ pro naše suverénní rozhodnutí každého občana. Být v Evropské unii, nebo nebýt za podmínek, které budou vyjednány. Žádná země nevstoupila tak, že by to nebylo spojeno s obtížemi. Ani jedna země nevstoupila, aniž by nečelila nijakým obtížím, protože vstupuje do společenství, které je nastaveno v určitých parametrech, a musí se do těchto parametrů dostat. Lépe a snadněji se dostane do těchto parametrů, bude-li uvnitř, než bude-li vně. A nejlépe bude, když bude moci také o těch parametrech spolurozhodovat.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Kdo se další hlásí do rozpravy? Mám zde dvě přihlášky. Nejprve pan kolega Kučera, poté pan kolega Tlustý.
***