(17.10 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Zdomácněla tu zvrácená a nebezpečná pseudofilozofie, podle které je lepší investovat miliardy do bomb a raket než stovky milionů do mírového léčení bídy a sociálních křivd. Česká společnost se pod tlakem zvnějšku, ale také zásluhou neodpovědných vlád a jednotlivců, kteří se vydávají za kazatele jediné správné morálky, chorobně štěpí. O jaké demokracii chce mluvit současná koaliční vláda? To, co předvádí, a nejenom v tomto konkrétním případě, je nejhlubší pohrdání Parlamentem, který je zbavován práva svobodného a kvalifikovaného rozhodování. Znát to podstatné, vyčkat alespoň formálně na postoj OSN a její Rady bezpečnosti nám Vladimír Špidla v tuto chvíli odnímá a straší nás jakýmisi spojeneckými ohledy, které jsou pro něj víc než právo. To největší pohrdání ale kabinet projevuje těm, kdo podle ústavy jsou zdrojem moci.
Občané České republiky ve své většině jsou proti agresivní válce. Průzkumy veřejného mínění to - než snad budou patřičně poopraveny a doplněny obvyklým mediálním vymýváním mozků - jednoznačně prokazují. Naše rozhodování ve věci tak mimořádné důležitosti je přitom precedenční. Po Iráku za obdobných podmínek mohou přijít na pořad stejně snadno i jiné státy, v neposlední řadě i chráněnci Spojených států amerických jako Izrael nebo spojenci ze Severoatlantické aliance jako Turecko.
Mám-li koncentrovaně sdělit stanovisko, ke kterému jsme dospěli při studiu faktů a po diskusích poslaneckého klubu KSČM, pak říkám, že česká podpora válce Spojených států proti Iráku a účast českých vojáků a občanů na přípravě, vyvolání a vedení takového útoku za současně známých okolností odporuje zákonům České republiky. Český stát podle kvalifikovaných analýz, a odpovídá to i mému vlastnímu přesvědčení, by se přípravou a podporou válečných akcí bez výslovného schválení Radou bezpečnosti OSN a bez toho, aby to byly akce celého mezinárodního společenství, dopustil hrubého porušení Charty OSN. Konkrétní jednotlivci by naplnili znaky zločinu proti míru.
Komunistická strana Čech a Moravy nesouhlasí s válkou jako způsobem řešení domnělých či skutečných problémů, nesouhlasí s účastí Armády České republiky v jakékoliv válce, ale podporuje humanitární mise pod záštitou OSN. Zúčastní-li se naši vojáci války proti Iráku, staneme se agresorem a tomu také bude odpovídat zvýšené ohrožení občanů České republiky v budoucnosti. Neposílíme svou bezpečnost, naopak ji citelně oslabíme. Komunistická strana Čech a Moravy je přesvědčena, že žádná válka není nevyhnutelná a že stále ještě existuje šance, jak konfliktu předejít. Tato šance může zesílit, pokud Parlament České republiky odmítne účast naší země v akci proti Iráku. Obracím se proto ke všem parlamentním stranám, ke kolegům poslancům, senátorům i k vládě České republiky, aby nepodpořili nic, co odporuje Chartě OSN a mezinárodním úmluvám. Současně vyzývám vládu, aby iniciativně jednala v souladu s přáním občanů ve prospěch mírového řešení krize kolem Iráku.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl poslanec Miroslav Grebeníček. O slovo se přihlásil předseda Poslanecké sněmovny pan Lubomír Zaorálek.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážené poslankyně, vážení poslanci, chtěl bych jenom pro pořádek a pro přesnost reagovat na to, co tady řekl pan předseda Miroslav Grebeníček. On řekl, že vláda tímto návrhem projevuje pohrdání českým Parlamentem. Chci říci jenom to, že to, že český Parlament se zabývá touto otázkou rozšíření a posílení mandátu naší jednotky v Iráku nebo v Kuvajtu, to je podle mě projevem demokracie, která není obvyklá v ostatních členských státech Severoatlantické aliance. Rozhodná většina států aliance o těchto věcech rozhoduje na úrovni exekutivy nebo vlády. To, že o tom jedná český Parlament, je mimořádná věc. Já tvrdím, že je to správné. Jsem rád, že český Parlament o této věci jedná, a to, že vláda respektuje toto právo Parlamentu, rozhodně odmítám vnímat jako pohrdání českým Parlamentem. Je to prostě to, že probíhá mezi vládou a Parlamentem ten typ rozhovoru, který podle mě odpovídá zákonům a ústavě této země.
Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu předsedovi Poslanecké sněmovny Lubomíru Zaorálkovi. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, já bych na to reagoval tím, že zaplať pánbůh nejsme nuceni přebírat každou hloupost, kterou vymyslí v jiných členských zemích aliance. A jestliže tady bylo řečeno, že ve většině zemí aliance o těchto věcech tak důležitých pro život společnosti rozhoduje exekutiva, tak proč nám alianci líčili jako pilíř demokratických zásad?
Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl pan poslanec Miloslav Ransdorf s faktickou poznámkou a nyní bude hovořit paní poslankyně Vlasta Parkanová a připraví se pan poslanec Václav Frank.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, přestože to dnes není poprvé, považuji znovu za nezbytné připomenout, že irácký režim je agresivní zločinnou vojenskou diktaturou a ta terorizuje vlastní obyvatelstvo a ohrožuje celý svět svými zbraněmi. V minulosti tento stát napadl již dva své sousedy, vyráběl a testoval na lidech chemické a biologické zbraně a nepochybně též vyvíjel či vyvíjí zbraně nukleární. Mezinárodní společenství proti tomuto agresorovi již jednou vedlo válku, a ačkoliv jej na hlavu porazilo, nechalo jej přežít. Podmínkou jeho další existence se staly rezoluce OSN a ty měly vést k odzbrojení Iráku a také k dodržování nejzákladnějších lidských práv v této zemi. Nic z toho se, jak všichni víte, nestalo. Mezinárodní zbrojní inspektory irácké vedení dlouho doslova vodilo za nos a v okamžiku, kdy se jim přece jenom podařilo prokázat, že Irák nadále zbraně hromadného ničení vyvíjí, byli inspektoři ze země vypovězeni.
Za této situace bylo možné postupovat dvěma způsoby. Buď respektovat znovuvyzbrojení Iráku a současně se také smířit s tím, že tento režim dříve či později své zbraně použije, nebo naopak změnit dosavadní přístup mezinárodního společenství a této hrozbě se aktivně postavit. 11. září 2001 celkem logicky vedlo západní společenství a Spojené státy k volbě možnosti druhé. Výsledkem nové politiky je obnovení zbrojních inspekcí a mohutný diplomatický tlak na Irák, aby začal dodržovat všechny rezoluce OSN. Každý reálně uvažující člověk však musí současně vědět, že to nestačí. Aby mohl být mezinárodní tlak skutečně účinný, musí být hrozba použití síly věrohodná, jinými slovy musí být zřejmé, že je tato hrozba míněna vážně.
Spojené státy v těchto dnech požádaly Českou republiku o vojenskou pomoc. A na místě je zdůraznit, že se jedná o jednotky ochranné, nikoliv útočné. Požádaly o pomoc při akci proti režimu Saddáma Husajna. Přirozeně to neznamená, že tímto krokem je válka neodvratná. Naše protichemická rota byla původně vyslána do oblasti v rámci operace Trvalá svoboda. V současné době zde však už nemá prakticky jiný význam než jako součást odstrašujících sil rodící se protisaddámovské koalice. A my v této chvíli tedy stojíme před rozhodnutím, zda i my míníme tuto hrozbu vážně, nebo jen symbolicky a v případě reálného konfliktu necháme raději své vojáky nečinně přihlížet.
Dámy a pánové, je pravda, že vedle těchto domnívám se těžko vyvratitelných faktů je v této chvíli před námi ještě mnoho neznámých a těžko předvídatelných okolností případného konfliktu v Perském zálivu, které mohou mnohým z nás bránit v jednoznačném rozhodnutí.
***