(17.20 hodin)
(pokračuje Parkanová)
Dosud chybí výsledky nových inspekcí, nedošlo k žádnému novému a hmatatelnému porušení rezolucí OSN. Chybí jednoznačný souhlas Rady bezpečnosti OSN.
Za těchto okolností musím přiznat, že ani já si nejsem jista tím, zda byly skutečně vyčerpány všechny možnosti k odzbrojení Iráku mírovou cestou a zda je tedy nyní ta pravá chvíle ke schválení naší účasti na případné vojenské operaci proti němu. Přesto budu hlasovat pro předložený návrh usnesení a alespoň stručně vám chci říci proč.
Ať už k této válce dojde - pokud k ní vůbec dojde za jakýchkoliv okolností - bude to válka za sesazení jednoho z nejhorších režimů na této planetě. Nepochybně si vyžádá mnoho nevinných obětí. Souběžně by však měla jednou provždy ukončit bezmezné strádání, které Saddám Husajn způsobuje samotným obyvatelům Iráku, i ohrožení, které představuje pro všechny demokratické země svobodného světa.
Já bych si velmi přála, aby se toto nebezpečí dalo eliminovat mírovou cestou. Současně je však třeba mít na paměti, že mír za každou cenu by mohl iráckému vedení umožnit znovu, jako už mnohokrát, vyklouznout z tlaku, pod který se momentálně toto irácké vedení dostalo. Mír by byl sice zachován, riziko mnohem horší války v budoucnu by se tím však dramaticky zhoršilo.
Existence silného mandátu OSN je pro podobnou operaci nepochybně velmi důležitou podmínkou. Za jistých okolností může být podmínka mandátu OSN považována za splněnou již porušením současných rezolucí Rady bezpečnosti a stejně tak si lze i představit, že k válce dojde, i když se na tom Rada bezpečnosti nebude schopna dohodnout. V každém případě jde ale o situace a okolnosti, které teprve nastanou, a na jejich posouzení bychom si měli nechat prostor, až se tak skutečně stane.
Já jsem přesvědčena, že pokud v případné válce proti Iráku dojde z jeho strany k použití chemických, biologických nebo podobných zbraní hromadného ničení, bude to jasným důkazem její oprávněnosti. A v takovém okamžiku by neměl stát stranou nikdo, komu není lhostejný osud této civilizace, a tím méně může stát stranou protichemická vojenská jednotka, která je schopna účinky takových zbraní na vojáky i civilisty omezit, či přímo eliminovat.
A právě proto, aby naši vojáci nemuseli nečinně přihlížet použití chemických a biologických zbraní proti našim spojencům, abychom prokázali, že naše přítomnost v Kuvajtu není jen planou hrozbou, abychom svou váhavostí neposkytli Saddámovi další šanci k uskutečňování jeho zločinných záměrů a abychom udrželi i naše spojenectví s USA nejen slovy, ale i činy, podpořím předložený návrh, i když to ale vůbec neznamená, že bych si myslela, že teď už je válka neodvratná, nebo že bych si dokonce přála, aby ta válka začala právě teď.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Vlastě Parkanové a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Karel Kühnl. Jako předseda klubu US-DEU má přednostní právo a toho práva chce využít.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, rozhodnutí, ke kterému se dnes připravujeme, je rozhodnutí, které daleko přesahuje rozměr České republiky. Tím, že daleko přesahuje rozměr České republiky, ještě více přesahuje rozměr pouhé české politiky, nechci říci rozměr české partajní politiky. Učiníme rozhodnutí, za které poneseme odpovědnost. Pakliže ho učiníme v podobě, o které zde hovořil předseda KSČM, v podobě, o které mnohem mírněji hovořil místopředseda sněmovny kolega Kasal, poneseme i odpovědnost za případné důsledky takového rozhodnutí.
Jediným kritériem našeho rozhodování přece musí být, zda režim Saddáma Husajna vlastní zbraně hromadného ničení, zda se pokouší tyto zbraně vlastnit a zda je připraven je použít.
Já vám dám jenom dva historické příklady, které jasně osvětlují, že tento režim vlastní zbraně hromadného ničení, že se snaží jich nabýt a že je připraven je strašným způsobem zneužít. Nebo jsme už všichni zapomněli, jak před lety Saddám Husajn povraždil část svého vlastního kurdského obyvatelstva plynem, čili zbraní hromadného ničení, nebo jsme už zapomněli, jak se pokusil vybudovat třicetimetrové dělo ve skalách, určené k dostřelu nejméně na 300 nebo 400 km? Cožpak někdo staví takové dělo k tomu, aby do něj použil konvenční hlavici, aby zničil jeden dům někde daleko? Je přece zjevné, že ten, kdo činí něco takového, činí tak proto, aby způsobil škodu daleko větší.
Je také zjevné, a historie nás to učí, že žádný podobný diktátor se nikdy v historii nezalekl ničeho jiného než použití síly nebo vážné hrozby silou. Jedině tak je totiž možno přimět tohoto diktátora k tomu, aby splnil podmínky Rady bezpečnosti OSN. Pokud takové rozhodnutí nepadne, pokud nevyjádříme vůli sílu použít, budeme nakonec donuceni ji použít. Jedině vyjádření takové vůle může zabránit skutečnému použití síly, protože jedině takového vyjádření vůle se takový diktátor skutečně zalekne. Pokud nebudeme schopni takového vyjádření, pouze vyšleme signál, na který on čeká, vyšleme signál, že demokracie jsou slabé a nakonec nebudou bojovat. Já takový signál vyslat nechci.
Dámy a pánové, nechci přehánět historické paralely, ale jedno říci musím. V obdobné situaci v roce 1938 řekl Winston Churchill: "Mohli jsme zvolit mezi hanbou a válkou. Zvolili jsme hanbu a budeme mít válku."
Dámy a pánové, my stojíme před stejnou volbou v této chvíli, a zvolíme-li hanbu, válka nás stejně nemine, jen bude mnohem strašnější. Apeluji na vás na všechny, abyste podpořili vládní návrh, protože v této umírněné podobě, alespoň v této umírněné podobě, je v tuto chvíli nesmírně potřebný. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Karlu Kühnlovi. Hovořit bude pan poslanec Václav Frank, připraví se pan poslanec Jan Kavan.
Poslanec Václav Frank: Pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, je třeba si uvědomit, že každý z nás má právo na názor na danou situaci, a i já patřím mezi ty, kteří si dovolí k žádosti vlády vyslovit několik poznámek.
Jednak to, že po řadu měsíců jsou zcela jednoznačně státy i orgány OSN, které představují celé mezinárodní společenství, podobně jako členské státy NATO vystaveny především tvrdému tlaku USA, jejichž cílem nebylo nic jiného než si vynutit souhlas Rady bezpečnosti s vojenským zásahem proti Iráku a podle možnosti přimět jednotlivé státy k účasti na tomto zákroku. Jako záminka má posloužit obvinění, že Irák podporuje terorismus, vyrábí a vlastní zbraně hromadného ničení, že režim Saddáma Husajna je darebácký a je třeba ho za každou cenu odstranit, protože ohrožuje zájmy USA a jejich bezpečnost. Ano, v Iráku jistě není všechno v pořádku, ale podotýkám, že právě tento nátlak USA je ultimátem, které prezident Bush předložil Organizaci Spojených národů a Radě bezpečnosti ve svém vystoupení ve Valném shromáždění OSN na podzim minulého roku. Tehdy jasně prohlásil, že buď OSN bude jednat podle přání USA a Rada bezpečnosti vysloví svůj souhlas s útokem proti Iráku, nebo USA zasáhnou bez tohoto rozhodnutí samy, případně s některým ze svých "přátel", kteří budou ochotni se k nim připojit. V takovém případě se ovšem OSN a Rada bezpečnosti stanou pro USA bezvýznamnými. Slovy prezidenta Bushe bych to nazval irelevantními, protože nejsou dost pružné a údajně ani nerozhodují tak rychle, jak si USA přejí.
Aniž bych chtěl pana ministra zesměšnit, ale toto stanovisko prezidenta Bushe a ostatních jestřábů v USA ochotně převzal i ministr obrany České republiky.
***