(17.30 hodin)
(pokračuje Frank)
V nedávném rozhovoru pro Právo, který přímo hýří nejrůznějšími myslitelskými perlami, pan ministr odmítl, že mezinárodní společenství při řešení situací, které mohou ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost, nadále spoléhá na OSN a Radu bezpečnosti. Podle jeho názoru zřejmě o těchto z hlediska celého lidstva mimořádně závažných otázkách mají zřejmě právo rozhodovat Spojené státy, popřípadě členské státy NATO, anebo dokonce ty z nich, které budou ochotny se nátlaku Spojených států bezvýhradně podřídit.
Vždyť všichni víme, že za těchto okolností přijala koncem minulého roku Rada bezpečnosti rezoluci, v níž vyzvala Irák, aby splnil předcházející rozhodnutí, jež k situaci v Iráku přijala. Rozhodla také o obnovení činnosti mezinárodního týmu inspektorů, kteří mají ověřovat, zda Irák skutečně vyrábí a vlastní zbraně hromadného ničení. Po několika týdnech usilovného pátrání na kterémkoliv místě v Iráku, jež si inspektoři vybrali, museli v několika průběžných zprávách pro Radu bezpečnosti konstatovat, že nenalezli nic, co by potvrzovalo, že Irák tyto zbraně vlastní nebo vyrábí, kromě strohé informace, nejnovější informace, že docházelo k pašování jakýchsi zbraní. Nehledě na to však Spojené státy a Velká Británie opět tvrdí, že mají důkazy, které svědčí o opaku, a přes opakované výzvy vedoucího týmu inspektorů, aby tyto důkazy inspektorům postoupily, aby je mohli využít ve své práci, tak se tak nestalo.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, víme také to, že další zprávy mají inspektoři předložit Radě bezpečnosti 27. ledna t. r. Nehledě na dosavadní negativní výsledky týmu inspektorů a na to, že jejich práce dosud nebyla zdaleka ukončena, tak Spojené státy s Velkou Británií soustavně hrozí Iráku použitím síly a přesunují do oblasti početné pozemní, letecké i námořní síly. Vystupňovaly rovněž svévolné letecké útoky proti iráckému území, pokračujícím nátlakem na další státy se snaží získat politickou podporu k přímé vojenské účasti na připravované akce. Pokud by k ní došlo bez rezoluce Rady bezpečnosti přijaté v souladu s příslušnými ustanoveními Charty OSN, dovolím si tvrdit, že by se jednalo o akt agrese, tedy čin, který byl v minulosti označen a trestán jako jeden z nejtěžších válečných zločinů. Součástí tohoto nátlaku je i žádost, aby pomohly i členské státy aliance, ale aby se k této akci připojila i Česká republika a poskytla mimo jiné plné právo přeletu vojenských letadel svým vzdušným prostorem, plné právo vstupu a pobytu amerických sil na svém území, a konečně, aby se na agresi Spojených států přímo podíleli příslušníci Armády České republiky.
Nemám k dispozici žádné informace, jež by svědčily o tom, že realizace všech těchto kroků je podmíněna přijetím odpovídající rezoluce Rady bezpečnosti. Konečně sněmovně také nebyly předloženy potřebné informace, co by mělo být smyslem plného práva vstupu a pobytu amerických sil na území republiky, ani to, jak budou třeba hrazeny náklady spojené s tímto vstupem a pobytem, a nebylo rovněž řečeno jejich postavení a odpovědnost za případné jimi způsobené škody. Zřejmě v přesvědčení, že při rozhodování o tak závažných otázkách nemají příslušné orgány České republiky o čem dlouho přemýšlet, a proto má Česká republika dát odpověď do 20. ledna. Mimochodem ještě dřív, než tým inspektorů OSN předloží Radě bezpečnosti další zprávu, a bez ohledu na to, že jeho činnost k tomuto datu zdaleka neskončí.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, naše Poslanecká sněmovna má dnes k žádosti Spojených států zaujmout stanovisko. Není pochyb o tom, že máme přijmout rozhodnutí, které skutečně patří k těm nejzávažnějším, jež Poslanecká sněmovna v oblasti vojenské i zahraniční politiky přijala za dobu své existence. Jsem také ale přesvědčen, že toto rozhodnutí musí respektovat také závazky, jež Česká republika převzala podle Charty OSN a závěrečného aktu z konference v Helsinkách. Ono se totiž bezprostředně dotýká i bezpečnosti České republiky a jejích občanů.
Po vstupu do Severoatlantické aliance KSČM důsledně zastává stanovisko, že členství v alianci nezvýšilo bezpečnost České republiky a jejích občanů. Právě naopak má pro tuto bezpečnost řadu negativních důsledků. Zkušenosti uplynulých čtyř let si myslím, že potvrzují oprávněnost tohoto názoru. Konečně po událostech na Balkáně a v Afghánistánu, kde se občané České republiky také zúčastnili tzv. mírových operací, máme dnes rozhodnout o jejich vyslání v přímé účasti na akcích na bojištích. O možných důsledcích takového rozhodnutí, pokud jde o bezpečnost a životy občanů, si myslím, že není třeba široce hovořit. Kromě toho se však zvyšuje i ohrožení České republiky, života a majetku občanů i na vlastním území státu. Po řadu let se poukazuje na nebezpečí, jaké představuje terorismus. Podotýkám, že nemám sklon podléhat této psychóze, ale na druhé straně nelze tuto hrozbu zlehčovat. Je totiž oprávněný předpoklad, že případnou účastí České republiky na vojenském zásahu v Iráku, a to i v případě, že by byl uskutečněn na základě zákonného rozhodnutí Rady bezpečnosti, by se ohrožení území České republiky i občanů teroristickým útokem jistě zvýšilo. Konečně tuto skutečnost signalizují i české zpravodajské služby.
Ze všech uvedených skutečností tedy vyplývá, že pokud by Rada bezpečnosti přijala jednoznačné rozhodnutí o nutnosti řešit krizi kolem Iráku s použitím síly, bylo by třeba důsledně a především s ohledem na zájmy a bezpečnost České republiky a jejích občanů zvažovat, zda a jakým způsobem se má Česká republika v naplnění tohoto rozhodnutí podílet. Ono zde totiž neplatí ani poukazování na naše členství v alianci, protože účast aliance jako celku se asi nepředpokládá, i když je dnes známo, že část členských států se k tomuto záměru hlásí.
My se hlásíme jednoznačně ke stanovisku, že v současném civilizovaném světě útočná válka, i kdyby byla provedena pod logem preventivního úderu, není a nemůže být použitelným prostředkem k řešení mezinárodních sporů. Zastáváme názor, že existují zcela jiné, méně drastické, humánní prostředky a především pak jednání.
Vážené kolegyně a kolegové, rozhodnutí, které máme přijmout, má však ještě druhou stránku a dle mého názoru z mnoha hledisek snad ještě důležitější. Jde o to, zda se Česká republika postaví na stranu těch, kdo usilují o udržení a posílení mezinárodního uspořádání právě na principech kolektivní bezpečnosti, jež bylo vybudováno na základě draze zaplacených skutečností lidstva ve druhé světové válce, nebo zda ustoupit tlaku těch, kdo se domnívají, že vítězství ve studené válce jim dává právo toto uspořádání ignorovat a rozhodovat o osudech války a míru bez ohledu na závazky, jež i oni převzali přijetím Charty OSN a dalších stěžejních dokumentů platného mezinárodního práva. Jde o to, zda bude zachován systém založený na ochraně zájmů velkých i malých států, jejich bezpečnosti, mírového života a rovnoprávné mezinárodní spolupráce, anebo zda bude nahrazen novým pořádkem, který je dnes prosazován Spojenými státy americkými, respektujícími pouze právo silnějších.
Chci pouze připomenout, že podle platného mezinárodního práva se všechny státy mezinárodního společenství zřekly použití síly nebo hrozby silou ve vzájemných vztazích.
***