(15.00 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Právní předpis upravuje pouze problematiku vybírání a vymáhání již vyměřeného poplatku a tuto pravomoc přiděluje finančnímu úřadu. Je více než pravděpodobné, že pravomoc vyměřovat poplatek za odbor podzemních vod by měla příslušet vodoprávnímu úřadu, tak jak je tomu v případě poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových či poplatků za znečištěných odpadních vod.
Protože se jedná o normu veřejného práva, jež stanovuje vrchnostenská oprávnění orgánů veřejné moci zasahovat do práv nepodřízených adresátovi veřejné správy, nelze tuto mezeru v zákoně překlenout určitými interpretačními postupy běžnými pro oblast soukromého práva.
Ač se na tento nedostatek právního předpisu můžeme koukat pouze pohledem akademickým, má v praxi dalekosáhlé dopady. Odběratelé podzemních vod jsou totiž podle platné právní úpravy povinni předložit do 15. února finančnímu úřadu poplatkové přiznání za uplynulý kalendářní rok. Dle informací navrhovatelů však některé finanční úřady odmítaly převzít poplatková přiznání, neboť - jak jsem řekl - nemají pravomoci určit konečnou výši poplatku, a odkazovaly odběratele na vodoprávní úřady. Vodoprávní úřady však zaujímaly taktéž negativistický přístup, neboť nemají pravomoc v této oblasti. Důsledkem chyby v zákoně je a byla tak situace, kdy odběratelům podzemních vod není a nebylo zcela jasné, jakým způsobem mají svou povinnost realizovat.
Za ještě fatálnější lze však označit problém, jak vůbec v tuto chvíli naložit s vybranými zálohami za rok 2002 a zda je vůbec možné vrátit odběratelům podzemních vod případné přeplatky. Na tuto otázku existují dva právní názory, přičemž první říká, že v případě, pokud neexistuje pravomocný poplatkový výměr, mají se vrátit veškeré zálohy, neboť se v plné výši stávají vratitelným přeplatkem. Jiný právní názor říká, že vznik vratitelného přeplatku je právě podmíněn existencí pravomocného rozhodnutí vodoprávního úřadu vydaného v režimu správního práva, konkrétně pak správního řádu. Vratitelný přeplatek tak podle tohoto právního názoru za současné situace nevznikne a hrozí nebezpečí soudních sporů, kdy stát v případě, že prohraje, a to je dle názoru mnohých právníků velmi pravděpodobné, bude nucen vrátit nejen poplatek, ale platit úroky z prodlení.
Ač na tyto právní vady právnická veřejnost poukazovala od počátku účinnosti zákona o vodách, vláda, potažmo příslušné ministerstvo tuto chybu nenapravilo. Chybu v zákoně uznal též ministr životního prostředí při odpovědi na interpelaci dne 7. 11. 2002, kdy konstatoval: "Počátkem roku 2003 při vyúčtování záloh placených v roce 2002 nastane situace, kdy veškeré zaplacené zálohy průběžně již nyní převáděné z účtů finančních úřadů dle rozpočtového určení, tedy 50 % do státního rozpočtu a 50 % do Státního fondu životního prostředí, nebude možno zúčtovat." Nenabídl však uspokojivou odpověď na otázku, jak daný problém co možná nejrychleji řešit.
Vědom si závažnosti těchto faktů, nechal si vypracovat dva odborné právní posudky, které mapují celou tuto právní problematiku, a to posudek dr. Milana Kindla, děkana plzeňské fakulty Západočeské univerzity, a dr. Vladimíra Balaše, vedoucího katedry mezinárodního práva Západočeské univerzity v Plzni a bývalého ředitele Ústavu státu a práva Akademie věd. Oba shodně potvrzují neaplikovatelnost ustanovení § 88 zákona o vodách a potvrzují právní argumentaci navrhovatelů. Dr. Balaš pak navíc ještě dodává, že nejvhodnějším způsobem, jak v tuto chvíli řešit vzniklou situaci, je zrušit zákonnou povinnost platit za odběr podzemní vody. I kdyby však k tomuto zrušení nedošlo, bude nutno dle jeho právního názoru v každém případě vrátit složené zálohy.
Ve světle těchto argumentů zaráží stanovisko vlády, které je k předloženému návrhu zamítavé a s právními argumenty se neztotožňuje. Bylo by možné v tuto chvíli diskutovat nad jeho detaily. Domnívám se však, že v tuto chvíli pro první čtení je toto nadbytečné.
Stejně tak zaráží studie Parlamentního institutu, ve které se konstatuje, že zrušení plateb za odběr podzemní vody je v rozporu s právem Evropského společenství i s celkovým trendem aktivit společenství v oblasti ochrany vod. Odborný posudek dr. Balaše však konstatuje, že tomu tak není a že se studie Parlamentního institutu v této oblasti mýlí. Směrnice Evropského společenství, která upravuje tuto problematiku, má být dle názoru dr. Balaše implementována do českého právního řádu až v roce 2010, avšak i po její implementaci státu může zvážit, zda zavede, či nezavede poplatek za odběr podzemních vod, či na ochranu životního prostředí užije jiného ekonomického nástroje.
I kdyby však byla vůle politické reprezentace uchovat poplatky za odběr podzemních vod, nic nebrání tomu, aby v tuto chvíli byla nekvalitní právní norma zrušena, resp. její nekvalitní část, a následně byl přijat zákon, který by předmětné vady již neobsahoval.
V tuto chvíli však řešíme otázku, jak naložit se zálohami vybranými v roce 2002 a předejít četným soudním sporům. Na základě výše uvedených skutečností, ze kterých je patrné, že současný stav výrazně ohrožuje právní jistotu odběratelů podzemních vod, se navrhovatelé této novely domnívají, že neexistuje jiné korektní řešení než poplatek zrušit a zálohy vrátit. Všechna ostatní řešení poškozují a ohrožují práva a právní jistotu odběratelů podzemních vod.
Protože se jedná o aktuální problém, který je nutno urychleně řešit tak, aby se šetřila práva odběratelů podzemních vod, navrhujeme v souladu s ustanovením § 90 odstavec 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvním čtení.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Josef Vícha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Josef Vícha: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás jako určený zpravodaj k uvedenému návrhu poslanců Bílého, Papeže, Pospíšila a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, vodní zákon, ve znění zákona č. 76/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb., seznámil s jeho hlavními rysy.
Formálním předmětem návrhu je novela zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, vodní zákon, ve znění zákona 76/2002 Sb. a zákona 320/2002 Sb., konkrétně pak zrušení § 88 včetně nadpisu a doplnění nového odstavce u § 127. Věcným předmětem návrhu je jednak odstranění nynější úpravy hrazení poplatků za odběr podzemní vody, jednak vrácení plateb přijatých finančním úřadem, který je vybral jako zálohy na poplatek za odebranou podzemní vodu v průběhu roku 2002.
Návrh novely zákona upozorňuje na určité nedostatky současného znění uvedené právní úpravy, především pak na nevyjasněnou otázku pravomoci určit konečnou výši poplatků za odběr podzemní vody a potíže odběratelů s plněním povinností daných vodním zákonem. Kritizovaný problém však novela řeší pouze tak, že spornou část zákona jednoduše zrušuje. To nelze než považovat za nedostatečné, ba kontraproduktivní, a to jak z legislativního, tak praktického hlediska.
Způsob, jímž se návrh pokouší překlenout mezery platného znění zákona, vyvolává pochybnost, zda skutečným důvodem takto koncipované úpravy není primárně něco zcela jiného než optimalizace práva. K této interpretaci přispívá i návrh na vrácení záloh na poplatky za uplynulý rok společně se snahou prosadit schválení novely podle ustanovení § 90 odstavce 2 zákona č. 90/1995 Sb.
***