(16.00 hodin)
(pokračuje Gross)
Myslím si, že si drtivá většina z nás uvědomuje potřebu nové úpravy správního řízení. Samozřejmě jsem připraven spolu se svými spolupracovníky maximálně vyjít vstříc odborným debatám, které budou třeba i při hledání případně jiných formulací, pokud se ukáže, že někde jsou nějaká místa tohoto návrhu, která budou vyžadovat určitou úpravu.
Samozřejmě bych vás chtěl také požádat o to, abyste umožnili další projednávání tohoto návrhu, protože je to návrh, který podle mého soudu skutečně je důležitý, užitečný a potřebný. Jsem smířen s tím, že bude tento návrh projednáván spolu s poslaneckým návrhem. Předpokládám ale, že v ústavně právním výboru či v jiných výborech se bude muset vést velmi vážná debata o tom, do jaké míry je možné souběžně tyto dva materiály dotáhnout v průběhu legislativního procesu až do konce, protože přijímat novelu stávajícího správního řádu na velmi omezenou dobu by ve své podstatě výrazně snížilo účinnost námi navrhované poměrně dlouhé legisvakance. O tom se určitě povedou rozsáhlé debaty.
Na druhou stranu pokud se při projednávání poslaneckého návrhu dospěje k závěru, že některá úprava z poslaneckého návrhu je vhodnější a měla by být promítnuta do celkového kodexu, samozřejmě se budeme snažit hledat řešení, jak této většinové vůli vyhovět.
Děkuji vám, vážené paní poslankyně a poslanci, za pozornost a jsem zvědav na rozpravu.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, pane ministře. Nyní prosím pana poslance Koudelku, který je určen jako zpravodaj pro první čtení, aby se ujal slova. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážená paní předsedající, vážená sněmovno, vládní návrh zákona předkládá zcela nové správní řízení. Jak již zmínil předkladatel, chtěl bych nejprve zhodnotit stávající stav. Chtěl bych zdůraznit, že správní řád, který u nás platí od roku 1967 i dnes, je možno označit za poměrně dobrý předpis a osvědčil podle mne v průběhu desetiletí svou vnitřní kvalitu. Za jeho největší přednost považuji to, že je poměrně jednoduchý a přehledný. Správní řád je totiž normou, podle které postupují nejen ministerstva a velké správní orgány, v kterých je plno odborníků na procesní záludnosti, ale i malé obce, starostové, případně zaměstnanci obcí, kteří nejsou profesionálními právníky, a v takovém případě přehlednost určitého zákona je velkou výhodou.
Zde právě oceňuji, že dnešní správní řád má pouze 85§, zatím co navrhovaný 196. To je určité nebezpečí, které může vést k tomu, že přílišná procesní úprava spočívající v určité nepřehlednosti a přílišné požadavky na kvalitu procesního rozhodnutí mohou vést k tomu, že správní soudy budou rušit správní rozhodnutí nikoliv z důvodů věcných a meritorních, ale z důvodů procesních vad. Nicméně po více než třiceti letech musí dojít k tomu, že i správní řízení a správní řád bude u nás změněn.
Největšími oblastmi, kde stávající správní řád zastaral, je oblast správních exekucí a oblast obecné vynutitelnosti určitých skutečností, konkrétně ukládání pokut, např. procesních pokut při jednání.
Nový správní řád stanoví to, že jednacím jazykem je český jazyk. Možná je to určitá zvyklost a samozřejmost, ale jednací jazyk dosud ve správním řádu nebyl. Stanoveno je také to, že příslušníci národnostních menšin, pokud žijí v obci, kde se alespoň 10 % obyvatel hlásí k národnostní menšině, mají právo na jednání ve svém jazyku.
Velkou předností je i to, co zavedly zákony o obcích a krajích částečně pro obecní a krajské úřady, že všechny správní úřady budou muset stanovit úřední desku tak, aby byla přístupná po 24 hodin denně. Často totiž docházelo k tomu, že na úředních deskách správních úřadů byly vyvěšovány důležité věci pro občany nebo věci, které se týkaly majetkových záležitostí, např. oznámení o dražbách, a přitom úřední desky byly umístěny v lepším případě tak, že byly přístupné pouze v pracovních dnech po určitou část dne a v horších případech i tak, že byly přístupny pouze v úřední den.
Problémem nového návrhu, který bude zřejmě nejvíc diskutován, je zavedení kategorizace účastníků. To bylo problémem i návrhu správního řádu v minulém volebním období, kdy došlo k určitému konfliktu mezi zastánci rovnosti účastníků a zastánci určité kategorizace účastníků. Nutné bude v ústavně právním výboru vyvážit tuto kategorizaci účastníků tak, aby určitá rozdílnost práv jednotlivých účastníků nebyla pociťována jako nerovnost před zákonem ve správním řízení.
S tím bude zřejmě souviset i diskuse o nahlížení do spisů a veřejnosti správního řízení pro jiné osoby, než jsou přímí účastníci. Problémem je ovšem to, že správní řád je norma, která zahrnuje velmi mnoho správních řízení, a zcela jiné je např. správní řízení týkající se územního rozhodování nebo stavebního rozhodování, kde veřejnost má větší zájem na informace a lze to odůvodnit. Zcela jiné je např. rozhodování o přestupcích nebo o správních deliktech právnických osob, kdy určitá přílišná veřejnost může být na přílišnou újmu účastníkům takového řízení.
Jak již jsem zdůraznil, nový správní řád zvyšuje sankce. Jen pro ilustraci: dnešní sankce za nedostavení se k jednání před správním orgánem činí maximálně 200 Kč, což byla pokuta, která mohla zapůsobit v roce 1968, kdy průměrný měsíční plat byl okolo 1000 Kč, ale dnes je to pokuta směšná. Proto je radikálně navýšena na 50 tisíc korun. Rovněž tak sankce v exekučním řízení při vymáhání nepeněžitých plnění se zvedají z 500 Kč u fyzických osob až na 100 tisíc korun bez ohledu na to, zda jde o osobu fyzickou, či právnickou.
Určitou diskusi si zaslouží i to, jestli je správné akceptovat bez dalšího rozšíření lhůty pro vydání rozhodnutí ve správním řízení z 30 dnů na 60 dnů. 30denní lhůta v případě stavebního řízení nikdy nebyla splňována. Byla splňována jen tam, kde řízení bylo maximálně bezkonfliktní, kdy stavebník byl domluven se sousedy a ti spíše iniciativně vyjadřovali svůj souhlas. Ovšem tam, kde stavba byla trochu složitější, lhůta 30 dnů byla krátká. Na druhou stranu existuje spousta správních řízení, kde je pouze jediný účastník, kdy řízení není prakticky sporným řízením, a zde se mi nejeví radikální prodloužení lhůty pro vydání správního rozhodnutí na dvojnásobek jako zcela opodstatněné.
Nově se upravuje i možnost ministerstev nebo jiných ústředních správních orgánů zrušit pravomocné rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně v rámci tzv. mimoodvolacího řízení. Nyní je upravena. Tato lhůta se radikálně snižuje ze tří na jeden rok s tím, že podle správního řádu soudního může dosáhnout zrušení pravomocného správního rozhodnutí i po této lhůtě nejvyšší státní zástupce, ovšem v řízení před správním soudem.
Co se týká navazující novely prováděcích zákonů, myslím, že je správné to, že vláda zvolila rozdílnou úpravu na rozdíl od jiných návrhů.
***