(16.30 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
C. Správní řád obsahuje často velmi vágní a neurčité termíny. Jako příklad uvádím ustanovení § 4 odst. 1, kde je konstatováno, že správní úřad má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile. Bude zajímavé, jak tato povinnost správních orgánů bude aplikována v praxi, jakým způsobem bude případně vymáhatelná ze strany účastníků správního řízení. Stejně tak ve mně vyvolává pochybnost užití neurčitých právních pojmů, např. ustanovení § 84, podle něhož lze uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 tis. Kč za učinění tzv. "hrubě urážlivého podání" - cituji zákon.
D. Určitá ustanovení předloženého návrhu jsou podle mého názoru částečně v rozporu se současnými trendy teorie správního práva. Jako příklad uvádím nejasně formulovanou legální definici správního aktu obsaženou v § 9, kde jsou dle mého názoru smíšeny jak deklaratorní, tak konstruktivní správní akty současně s akty materiálními a procesními.
E. Novela podle mého názoru též trpí jistou měrou nesystematičnosti, kdy například problematika správních aktů je upravena v § 9 - zde jsou právě vymezeny formy správních aktů - a dále pak bez zřejmého důvodu až v § 89. Zde jsou upraveny ostatní otázky související se správními akty. Bylo by podle mého názoru více než logické, aby tuto problematiku upravoval jeden díl či jedna hlava zákona.
F. V zákoně lze též najít ustanovení, která mohou být za určitých okolností v rozporu s jinými právními předpisy. Záměrně zdůrazňuji "za určitých okolností". Poukazuji na § 22, kde je upraveno řízení před kolegiálním orgánem. Novela říká, že usnesení kolegiálního orgánu - mám na mysli např. radu kraje či radu obce - je přijato nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů. Naproti tomu zákon o krajích a zákon o obcích jasně říká, že k přijetí platného rozhodnutí rady kraje či obce je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.
Dámy a pánové, toto byl pouze příkladmý výčet typu vad, které podle mého názoru obsahuje předložená novela. Domnívám se, že vzhledem k jejich počtu a závažnosti je vhodné předloženou novelu zamítnout.
A nyní, když dovolíte, několik slov k předloženému poslaneckému návrhu. Nutno říci, že v zásadě souhlasím s argumentací obsaženou ve vládním usnesení, resp. s odkazy na jednotlivé právní vady, jež předložená novela obsahuje. Za velký problém považuji v tomto případě vymezení rozsahu působnosti. Domnívám se, že předložený návrh dostatečně nereflektuje rozdíl mezi státní správou a samosprávou vykonávanou veřejnoprávními korporacemi. Stejně tak nereflektuje skutečnost, že obce a kraje vykonávají velké množství úkonů, které bychom mohli zařadit mezi tzv. fiskální veřejnou správu, ale které nelze zařadit pod pojem občanskoprávní či obchodněprávní úkon, jak to navrhovatelé činí v § 2 odst. 1 písm. a).
Za nevhodné lze též označit ustanovení, kterým se autoři snaží řešit otázku, kdy zvláštní zákon vylučuje použití správního řádu, byť já souhlasím s myšlenkou tuto otázku napravit, ale jiným způsobem.
Za sporné lze též označit pozměněné formulace zásad správního procesu. Jen namátkou poukazuji na ustanovení § 3 odst. 4, podle něhož správní orgány dbají na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly důvodné rozdíly. Ve správní teorii se vedou nad tímto problémem jednotnosti rozhodování správních orgánů časté diskuse. Dospívá se však k tomu, že správní orgán sám by v podobných věcech měl rozhodovat obdobně, nikoliv aby správní orgány mezi sebou rozhodovaly shodně a aby toto pravidlo bylo normativně zakotveno. Za tímto účelem by zde mělo být kvalitní správní soudnictví, které vedle hlídání zákonnosti a věcné správnosti správních rozhodnutí by mělo přispívat též ke sjednocování rozhodovací praxe.
Na závěr uvádím, že některé změny, které předložená úprava přináší, mají pouze polovičatý charakter. Poukazuji na § 2 odst. 1 písm. a), ve kterém sice navrhovatelé změnili překonaný termín "organizace" za institut právnické osoby, ale vedle toho zachovali dnes již neužívaný termín "pracovník". Takové příklady bychom našli v textu předložené novely často.
Na základě tohoto výčtu vad se domnívám, že i tento návrh by měl být zamítnut a neměl by postoupit do druhého čtení.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Dalším přihlášeným do sloučené obecné rozpravy je pan poslanec Ladislav Mlčák, kterému uděluji slovo. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ladislav Mlčák: Vážená paní místopředsedkyně, vážení přítomní i nepřítomní kolegové, kolegyně, poslanci, poslankyně, souvislý a reformovaný vývoj správního procesu se v podstatě od roku 1967, od doby přijetí zákona č. 71/67 Sb., o správním řádu, nekonal. Dokonce si pamatuji na jisté výroky z počátku devadesátých let, že stávající správní řád se osvědčil, jak již dnes konstatoval pan ministr Gross, a pan zpravodaj Koudelka je asi ve shodě. Dnes jsme v jiné dobové změně.
Léčba šokem, téměř revoluční rekodifikace, kterou vláda předkládá novým správním řádem, vyvolá jistě v praxi veřejné správy nejeden vážný problém. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že minimálně jakýsi chaos v procesním chování správních orgánů první stolice, zejména pověřených úřadů s rozšířenou pravomocí, a to jak v pochopení obsahu jednotlivých pojmů, procesních institutů a ustanovení předkládaného návrhu orgány samosprávy ani nehovořím.
Beru-li v úvahu, že správní praxe v podstatě málo ví o zásadní změně správního řádu, a zde vycházím z informací, že by se na ní v širší míře podílely správní orgány prvního stupně, dále, že si na nový právní předpis zvyká jeho uživatel - tzn. především aplikující úředník - tři až pět let, což dokumentuje počet stížností či odvolání, pak je otázkou i jeho platnost od 1. ledna 2005. Bude-li zákon schválen s tímto časovým limitem účinnosti, není možné, aby vláda nedostala za úkol předložit Poslanecké sněmovně program metody postupného, urychleného a systémového vzdělávání všech správních orgánů či ostatních, v podstatě všech úředníků, neboť navržený rozsah správního řádu je i personálně obrovský. Vláda by měla zvážit, zda není potřebné zřídit např. krajská centra pro interpretaci a aplikaci nového správního řádu. Nemám zde na mysli přibírat další pracovníky, těch snad přešlo v rámci reorganizace dostatečné množství.
V této souvislosti mně dovolte jistou odbočku. Nedomnívám se, že rekodifikace tohoto zákona a jeho zavedení do správní praxe nebude nic stát. Bude stát příslušné obce a kraje podle mého názoru dost finančních prostředků, a to nejenom na školení úředníků. Tady si myslím, že by měly být ze státního rozpočtu vyčleněny nezbytné finanční prostředky, které s tím souvisí. Obce je samozřejmě pak musí najít ve svých rozpočtech.
Vysoký stupeň judicializace předkládaného návrhu správního řádu a velmi malý a nevyrovnaný počet úředníků s právním vzděláním na prvním správním stupni vyvolává velmi vážné pochybnosti o elementárním úkolu zvládnout správní řád. Považuji to za zásadní a s ohledem na mnoho faktorů v rozsahu tří až pěti let neřešitelné.
***