Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
27. února 2003 v 9.08 hodin
Přítomno: 188 poslanců
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobrý den, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády. Vítám vás a zahajuji sedmý jednací den 10. schůze naší Poslanecké sněmovny.
Žádám vás, abyste se všichni přihlásili svými hlasovacími kartami a případně mi oznámili, kdo další požádal o vydání náhradní karty. Prozatím má náhradní kartu č. 4 pan poslanec Hynek Fajmon a č. 8 pan poslanec Tomáš Kladívko.
Sděluji vám, že do zahájení dnešní schůze požádali o omluvení své neúčasti na jednání tito poslanci: Vlastislav Antolák na dopoledne - lékařské vyšetření, Robert Kopecký - nemoc, Zuzka Rujbrová - účast na jednání u soudu. Z vlády je od 25. února do konce schůze omluven z rodinných důvodů a z důvodu hospitalizace ministr kultury Pavel Dostál a na dnešní den je omluven pan ministr Pavel Němec, který se účastní Dnů malých obcí v Kulturním domě Eden. Další omluvy zde nemám, takže ostatní by měli být přítomni.
Schválili jsme si náš program, ze kterého vyplývá, že dnešní den nejprve projednáme přerušený bod
144.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace
Poté bychom až do 16 hodin se věnovali třetím čtením ve schváleném pořadí od bodu 98. Předpokládám, že nikdo nic nenamítá proti takto specifikovanému programu.
Žádám účastníka, který se stal předmětem dnešního jednání, to znamená pana místopředsedu sněmovny Ivana Langra, jestli se chce vyjádřit ke své písemné interpelaci. Je tomu tak. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové. Dne 10. ledna t. r. jsem se obrátil na ministra zahraničních věcí pana Cyrila Svobodu ve věci Mezinárodního trestního tribunálu, a to zejména v souvislosti s aktuální politickou situací kolem Iráku a zejména s ohledem na postup některé ze zemí, které se účastní vojenských operací obdobně jako Česká republika a které zaujaly velmi specifický, speciální postoj vůči takto zřízenému Mezinárodnímu trestnímu tribunálu. Konkrétně mám zejména na mysli Spojené státy americké. Šlo mi o to, vyjasnit si otázku, nakolik česká diplomacie je skutečně důsledným ochráncem českých národních zájmů a zájmů občanů České republiky, kteří překročí naši státní hranici, a nakolik se o tento problém nestará.
Odpověď pana ministra zahraničí mě z mnoha důvodů neuspokojila a z toho důvodu jsem požádal o zařazení jeho odpovědi na plénum Poslanecké sněmovny. A věřím, že důvody, které uvedu pro nesouhlas s touto odpovědí, vás také přesvědčí.
Mezinárodní trestní soud je institucí mimořádnou v mnoha ohledech. To na této půdě Poslanecké sněmovny bylo zřejmé z rozpravy, která probíhala při projednávání návrhu změny ústavy ještě v minulém volebním období a která měla umožnit naplnit proces ratifikace. Nicméně pro ty z vás, kteří nebyli členy Poslanecké sněmovny, sděluji, že tento návrh změny ústavy, který by otevíral cestu k ratifikaci, nebyl přijat a Česká republika se tedy v tuto chvíli k Mezinárodnímu trestnímu tribunálu, k trestnímu soudu, nepřipojila, což ovšem nic nemění na vážnosti daného stavu, a jak pochopíte, nic nemění také na postavení občanů České republiky vzhledem k jurisdikci Mezinárodního trestního soudu.
***