(10.00 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Tam se dá říci s naprostou jistotou, že se může vyloučit nedopatření a omyl.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě je přihlášen pan poslanec Filip, Exner a Fajmon.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Vážení členové vlády, paní a pánové, musím říci, že nemám nic proti Římskému protokolu z roku 1997, nemám nic proti tomu, co se odehrálo v roce 1999, ale mám všechno proti tomu, aby Česká republika ratifikovala Římský protokol předtím, než ho ratifikují všichni stálí členové Rady bezpečnosti. Byl by to typický příklad toho, že ostatní státy budou zavázány podle Římského protokolu, jejich představitelé budou vydáváni před tento trestní tribunál, státy, které mají garantovat světový mír, státy, které mají garantovat to, že bude postupováno v souladu s Chartou OSN, to respektovat nebudou, budou si dělat výjimky apod.
Chci připomenout jedno hlasování v této sněmovně. My jsme účastníky Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Od roku 1975 jsme součástí tohoto smluvního systému. Potvrdili jsme věrnost všem deseti principům tohoto systému, plníme maximálně dva. V prvé řadě jde u těchto deseti principů o svrchovanou rovnost a individualitu zúčastněných států a o nevměšování do jejich vnitřních i zahraničních záležitostí, které spadají do jejich vnitřní pravomocí. Součástí této vnitřní pravomoci suverénního státu je zejména trestní jurisdikce vykonávaná podle zásad dosud vyjádřených v trestním zákoně, to znamená princip teritoriality, personality, ochrany a univerzality. A to včetně zákazu vydávat vlastní občany cizímu státu k trestnímu stíhání a k výkonu trestu.
V souvislosti se summitem NATO v Praze byla tedy mimoústavní cestou - zákonem č. 482/2002 Sb. - zavedena trestní exempce pachatelů trestných činů z řad příslušníků ozbrojených sil USA, a to nejen ad hoc při summitu, ale i do budoucna, jak je uvedeno v § 20 a) odstavec 2 trestního zákona.
Proto si myslím, že je třeba debatovat o tomto problému. Proto si myslím, že je úkolem ministra zahraničních věcí, aby požádal ty státy, stálé členy Rady bezpečnosti, aby ony příkladem přišly s tím, že jsou těmi ochránci demokracie a jako první ratifikují Římský protokol. Já budu hlasovat první pro změnu ústavy, pro příslušný zákon a pro mezinárodní smlouvu ve chvíli, kdy ratifikují Spojené státy americké Římský protokol. Pak už nebudu mít žádnou výhradu. Ale v tuto chvíli by docházelo přesně k tomu, co popisoval kolega Ransdorf - pro jedny bude soud platit, pro druhé ne. Já si myslím, že jsem stejně rovnoprávným člověkem jako jakýkoli voják Spojených států amerických. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní prosím pana poslance Exnera. Jako další se může připravit pan poslanec Fajmon.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, pan místopředseda Ivan Langer upozornil skutečně na velice závažný problém. Na problém, že hrozí výrazná nerovnost přístupu k onomu Mezinárodnímu trestnímu soudu, jak je koncipován Římským protokolem. Myslím si, že je možné se v zásadě postavit za stanovisko těch, kteří koncipovali právě pojetí Mezinárodního trestního soudu, jak ho obhajuje pan ministr zahraničních věcí a místopředseda vlády Cyril Svoboda. Avšak praxe je bohužel na základě toho, jak probíhá podpis a ratifikační proces, velmi problematická a může se stát nebezpečnou.
Tak jak řekl můj předřečník pan místopředseda Filip, je možné plně souhlasit s tím, co chce tento Mezinárodní trestní soud řešit, ale problémem je, že tato potřeba není v současné době zajištěna pravidly, není zajištěna potřebnou rovností, není zajištěna tím, že bude skutečně ochraňovat budoucí světový pořádek, jestliže se na něm všichni rovnoprávně nebudou podílet.
Plně podporuji představu, že Česká republika by se mohla k ratifikací Římského protokolu přihlásit až poté, co se k němu také přihlásí stálí členové Rady bezpečnosti, především Spojené státy americké. Vždyť tyto země a Spojené státy americké na prvním místě mají největší vojenskou angažovanost ve světě, zúčastní se největšího počtu vojenských operací a konfliktů, a to schválených i neschválených Radou bezpečnosti OSN. Má-li řešit Mezinárodní trestní soud válečné zločiny, genocidu, agresi, potom samozřejmě takové nebezpečí ve velkém - nasazení celého státu - i v menším - nasazením konkrétních vojenských jednotek nebo provedením dílčí operace - především hrozí těm, kteří v těchto konfliktech jsou angažováni.
Chtěl bych ještě také upozornit na jednu dílčí drobnost z odpovědi pana ministra Svobody. Hovoří o tom, že se brzy máme stát členem Evropské unie, tedy uskupení, s jehož politikou se - a nyní podtrhuji - musíme ztotožnit. Chtěl bych se pana ministra v této souvislosti zeptat ve vazbě na aktuální politiku kolem Iráku, s kterou politikou se musíme ztotožnit. S politikou Evropské unie nebo jejích členských států na straně jedné reprezentovaných např. Velkou Británií a Španělskem, nebo na druhé straně Spolkovou republikou Německo a Francií, případně dalšími zeměmi? To ukazuje na rozpornost té otázky, ke které možná Evropská unie jako k dalšímu pilíři své budoucí politiky směřuje, a sice ke společné zahraniční a bezpečnostní politice, která bohužel v současné době a zdá se ani pro nejbližší období není konkrétní realitou.
Myslím si tedy, že ač pan místopředseda Langer ukazuje na správný problém, pojmenovává ho do určité míry špatně. Kritizovat by se nemělo na prvním místě chování České republiky, českého Ministerstva zahraničních věcí, ale Spojených států amerických, které ukazují příklad, jakým způsobem lze v této konkrétní věci nabourávat slovně i právně dobře vyjádřené mezinárodní zásady. Na základě toho je naprosto oprávněné, aby Česká republika vystupovala opatrně a s ratifikací Římského protokolu o Mezinárodním trestním soudu počkala do doby, dokud potřebné podmínky, rovnost před tímto tribunálem budou zajištěny účastí skutečně všech rozhodujících hráčů, které mohou světovou arénu v oblasti válečných konfliktů ovlivnit.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Prosím pana poslance Fajmona.
***