(10.20 hodin)
(pokračuje Langer)
Nicméně jeden postřeh, jednu glosu k vystoupení pana ministra přesto mít musím.
I mně se zdá stejně jako jemu absurdní, že by i naši vojáci mohli páchat zločiny proti lidskosti, zločiny agrese, válečné zločiny a genocidy. Zdá se mi to stejně tak absurdní a nepředpokládám, že by k něčemu takovému došlo. Nicméně problém Mezinárodního trestního soudu je právě postaven na tom, že to, co nám se může zdát absurdním, pro jiné lidi, jiné kultury z jiného konce planety s jiným vnímáním světa a životních lidských hodnot už něco takového absurdní být nemusí. A právě ta odlišnost v tomto postoji je to, před čím já varuji, a žádám, aby naši vojáci v zahraničních misích měli jistotu, že proti nim nebudou podniknuty obdobné právní kroky, kterými vyhrožují právníci - tak jak jsem to citoval - Spojených států amerických, Kanady a Velké Británie vůči svým prezidentům, resp. ministerským předsedům.
Já se domnívám, že v tuto chvíli by bylo asi nejlepší uzavřít tuto rozpravu a pokusit se přimět pana ministra zahraničí, aby ve spolupráci s ministrem spravedlnosti co nejdříve přišel do Poslanecké sněmovny s návrhem novely ústavy týkající se této věci. A já si myslím, že vyslovení nesouhlasu s jeho odpovědí na mou interpelaci může být takovou vděčnou připomínkou panu ministru zahraničí, že by s tímto problémem neměl otálet a že by s touto novelou měl do Poslanecké sněmovny přijít co nejdříve.
Navrhuji tedy proto, pane předsedo, aby Poslanecká sněmovna vyslovila nesouhlas s odpovědí ministra zahraničních věcí na moji písemnou interpelaci.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, zaregistroval jsem. O slovo se hlásí místopředseda vlády pan Rychetský. Mám ještě dva další přihlášené.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Rychetský: Vážený pane předsedo, vážená Poslanecká sněmovno, není to poprvé, kdy se odehrává velký střet, dalo by se říci koncepční střet na půdě tohoto zákonodárného sboru o to, zda má, nebo nemá Česká republika, která byla jednou z prvních zemí, které podepsaly takzvaný Římský statut Mezinárodního trestního tribunálu, zda jej má ratifikovat, či nikoliv. A Poslanecká sněmovna ví, že náš ústavní pořádek nedovoluje ratifikovat tuto mezinárodní smlouvu bez předchozí změny ústavy a Poslanecká sněmovna v minulém funkčním období takovou změnu ústavy nepřijala.
Mezitím se ovšem situace zásadním způsobem změnila, a to tím, že předpokládám, že Česká republika přistoupí k Evropské unii. A vůbec nebude stát na prvním místě problém ratifikace takzvaného Římského tribunálu, nýbrž takzvaného "eurojustu" neboli evropského zatýkacího rozkazu, který je už součástí přijaté směrnice Evropské unie, který se musí implementovat, není to direktiva, není bezprostředně závazný, a Česká republika, bude-li členem, bude jej muset implementovat a jeho dopady na ústavní pořádek budou naprosto totožné s Římským tribunálem. My sem přece nepředložíme návrh na změnu ústavy, kde bude zmíněn Mezinárodní trestní tribunál se sídlem v Haagu zřízený Římským statutem. My sem předložíme změnu Listiny základních práv a svobod a změnu ústavy a změnu trestního řádu, které budou říkat, že Česká republika, pokud tak mezinárodní smlouva, kterou bude Česká republika vázána, stanoví, bude i své občany vydávat k trestnímu stíhání do ciziny. To je koncept, který je podle mého soudu jediný možný. Takto se vyvíjí jak mezinárodní, tak vnitrostátní právo všech vyspělých zemí.
Takže já chci zdůraznit - návrh na novelu ústavu, novelu listiny i trestního řádu je prakticky hotov. Vláda jej nepředložila proto, že se domnívá, že rozhodující bude vůle občanů České republiky projevená v polovině června v referendu o hlasování o přistoupení. To je okamžik, kdy bude tedy třeba, pokud se takto občané rozhodnou, kdy bude třeba ústavu změnit. A v tom okamžiku zde bude návrh novely ústavy předložen.
Děkuji vám.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já také. Já bych požádal nyní pana poslance Exnera a pak by pravděpodobně v této chvíli jako poslední vystoupil ještě ministr Cyril Svoboda. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, já spíše chci vystoupit s faktickou poznámkou než s delším projevem.
Pan ministr Cyril Svoboda se mnou polemizoval o tom textu jeho odpovědi. Dovolím si přečíst příslušnou větu, na kterou jsem se odvolával. Je na straně 2 v třetím odstavci uprostřed: "Hlavně si dovoluji připomenout, že ratifikaci Římského statutu již provedly všechny členské státy Evropské unie, tedy uskupení, jehož se brzy staneme členem" - můj komentář je pravděpodobně - "a s jehož politikou se musíme ztotožnit, neboť ustavení a řádné fungování soudu je jednou z hlavních priorit Evropské unie" atd. atd. Argumentoval mně větou následující, kde hovoří o tom, že Česká republika převzala při jednání o vstupu určité závazky včetně závazku ještě v předvstupním období sbližovat svou zahraniční politiku se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou Evropské unie.
"Sbližovat" a "musíme" jsou dva velice rozdílné výrazy pro něco, co se má dělat. Pane ministře, doufám, že si také vy tento rozdíl uvědomujete.
Správně teď pan místopředseda vlády Rychetský a ministr spravedlnosti informoval o zamýšlené změně ústavy. I kdybychom však tuto zamýšlenou změnu ústavy přijali, tak v daném konkrétním případě, protože Římský statut ratifikovaly jednotlivé členské státy Evropské unie, budeme v souladu se změněnou ústavou vázáni touto mezinárodní smlouvou až poté, co ji budeme jako stát ratifikovat, ať už v Evropské unii, nebo mimo Evropskou unii.
V souvislosti se slovem "musíme" bych chtěl se ještě zeptat pana ministra Svobody na to: Podle vašeho názoru, myslíte si, že musím já jako poslanec hlasovat pro tuto ratifikaci proto, že máme závazek o sbližování své zahraniční politiky s Evropskou unií, anebo přece jenom i pro mne i pro vás a pro další poslance platí naše ústava, kdy rozhodujeme v jednotlivých otázkách podle svého vědomí a svědomí?
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Prosím pana ministra Cyrila Svobodu, který je posledním přihlášeným v této rozpravě.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, jen dvě drobné poznámky.
Nepochybně všichni poslanci budou a mají rozhodovat podle naší ústavy podle svého svědomí a podle svého nejlepšího vědomí, o tom není nejmenších pochyb. Stejně tak naši občané v referendu budou rozhodovat suverénně, o tom samozřejmě není nejmenší pochyba.
Ta věta, kterou citujete, je potřeba dát do kontextu toho, že tam poukazuji na to, že jsme poslední stát Evropské unie a poslední stát mezi kandidátskými zeměmi, který dosud tuto smlouvu neratifikoval. To znamená, že v tomto ohledu jsme proti nebo vedle vůle všech členských států Evropské unie a všech kandidátských států do Evropské unie. Takže to si myslím, že je potřeba zdůraznit.
A k tomu, co říká pan poslanec Langer, proto jsem se přihlásil původně. Právě proto, že naši vojáci budou působit v zemích, kde je rozdílná kultura, kde může být rozdílné chápání některých akcentů té či oné činnosti lidské, ale doufám, že ve všech společenstvích na těch nejhorších trestných činech se shodneme, tak právě proto je dobré, aby tady existovala mezinárodní instituce, která tuto ochranu poskytne.
***