(14.30 hodin)
(pokračuje Tůma)
Rozhodnutí vůbec není jednoduché a titul, který k tomu potřebujeme, musí být opravdu velmi silný a musíme být přesvědčeni o tom, že není naděje na záchranu banky.
Situace, ve které se banka nacházela v posledních letech, byla taková, že měla problémy, ale podle našeho názoru nedostoupily takového stupně, který by umožňoval zasáhnout ve smyslu kritérií, o kterých jsem hovořil a která vymezuje zákon. Uplatnili jsme celou řadu opatření ve směru odstranění nedostatků, které se banka snažila více či méně úspěšně plnit, snažila se vytvořit i dostatečné opravné položky k úvěrům, které jsem zmiňoval, ale to byla právě věc, kterou se dařilo řešit jenom částečně.
Další kritizovaný moment je, na kolik byl realistický projekt, se kterým přišel Invesmart, a zda centrální banka měla vydat souhlas. I v tomto případě platí, že vstup investora a souhlas s nabytím je poměrně striktně vymezen zákonem, jsou jasně dané požadavky, které by investor měl splnit, a za předpokladu, že je splní, tak dobře nemáme důvod tento souhlas odmítnout. Není to tedy o tom, že bychom měli takové stupně volnosti a řekli si, tento investor se nám líbí nebo nelíbí. Je to o tom, že každý musí splnit určité zákonné požadavky, a pokud je splní, tak je velmi obtížné najít takový titul, proč bychom souhlas nevydali.
Kromě toho se nadále domnívám, že projekt měl určitou šanci, a priori bylo velmi obtížné ho odsoudit k nezdaru. Invesmart nebyl strategický investor, ale ani to nepředstíral. Jednal od začátku velmi korektně a otevřeně a nebylo v té době jasné, jaký přesně bude restrukturalizační plán a jestli tento plán bude přijat, nebo odmítnut vládou jako podmínka určité státní pomoci. Byl to určitý pokus o záchranu instituce, který - zdá se - nevyšel a nyní akcionáři hledají další řešení. Jak jsem již uvedl minule, může být samozřejmě i takové, že dojde k odebrání licence, anebo druhá varianta, že akcionáři musejí finančně stabilizovat banku.
Já bych nerad zdržoval příliš rekapitulací. Minule bylo řečeno, že by bylo dobře umožnit rozpravu a umožnit všem, kteří mají zájem, se zeptat na něco konkrétního, čili jsem připraven odpovědět na tyto otázky a na tomto místě bych asi s úvodním slovem skončil. Děkuji vám zatím za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, pane guvernére. Otevírám všeobecnou rozpravu do které se přihlásil pan poslanec Jan Mládek.
Poslanec Jan Mládek: Vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych řekl několik slov k problémům Union banky a případně učinil nějaké dotazy na pana guvernéra, případně udělal návrh sněmovně.
Nejprve trochu do historie, protože neuškodí si osvěžit některé věci. Union banku založily státní podniky jako svoji instituci, přes kterou chtěly získávat peníze. Když toto dále nebylo životaschopné, tak banka sama vyrobila Union Grup, vyrobila sama sobě vlastníka. Od samého počátku měla nejasnou vlastnickou strukturu a od samého počátku prováděla tzv. incestní financování, což je jiný název pro úvěry spřízněným osobám, které podle zprávy pana guvernéra činí 5,4 miliardy korun, což je nemalá část bilance Union banky. Když už bylo zřejmé, že ani toto nefunguje, začala pak banka sama resp. ne zcela průhledná vlastnická struktura hledat investora, soukromí vlastníci hledali soukromého investora a od samého počátku se dožadovali pomoci státu. Fungovali na základě předpokladu, že tržní ekonomika funguje tak, že pokud mám zisky, tak si je rozdělím soukromě, a pokud mám ztrátu, tak se solidárně rozdělím s celou společností. To samozřejmě bylo velmi nepřijatelné a bohužel nedošly k sluchu ani nějaké návrhy typu, že má-li být této bance pomoženo, mělo by vzít iniciativu město Ostrava, odkoupit od těchto neprůhledných vlastníků za symbolickou cenu vlastnictví nad Union bankou a poté by byla možná nějaká veřejná nebo státní pomoc.
Jak již řekl pan guvernér, v poslední době se objevil mezivlastník Invesmart, jehož cílem bylo vyřešit právě tento problém, tzn. stát se oním vlastníkem, který by byl jednoznačný, průhledná struktura, a který by našel onoho vlastníka, velkou banku. Nicméně - a tady je můj dotaz na pana guvernéra - v médiích se objevily nejrůznější informace, a dokonce se objevila informace jakéhosi Tomáše Pitra, který podle rejstříku je majitelem osmi firem, z toho čtyři v likvidaci, že je de facto majitelem Union banky a že Invesmart předal akcie managementu. Pokud je tato informace jenom částečně správná, tak bohužel potvrzuje nejtemnější obavy o tom, jak ona banka funguje. Prosil bych o autoritativní potvrzení nebo vyvrácení této informace.
Samozřejmě pokud bude bance odebrána licence, vzniknou některé problémy. Bude nutno uhradit ztráty pojištěným vkladatelům. Myslím si, že problém je řešitelný, neboť ve Fondu pojištění vkladů je tuším 9 miliard korun a chybějí asi čtyři, které si tento fond bez problému vypůjčí, protože si je vypůjčí na své budoucí cash flow. Nebude to žádná zátěž na veřejné rozpočty.
Vznikají tam samozřejmě některé potíže, o kterých nedávno mluvil kolega Kraus, že jsou tam také obce jako střadatelé, a to je myslím případ, kde by možná tento orgán mohl zvážit nějakou pomoc, ale podotýkám pomoc ne bance, ale eventuálně obcím, bude-li k tomu politická vůle.
Myslím si, že Česká národní banka by měla v této záležitosti konat a zejména pak nedopustit, aby byli znevýhodněni někteří věřitelé, protože některé plány, které jsou předkládány, vyvolávají obavu, že někteří věřitelé budou uspokojeni a jiní nebudou. To by se v žádném případě nemělo stát.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vám také děkuji, pane poslanče, a rád bych vás požádal, jestli byste byl tak laskav a ujal se role zpravodaje jako první vystupující k tomuto bodu.
Další písemné přihlášky nemám, ale vidím, že se hlásí pan poslanec Recman.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, pane guvernére, vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se v rozpravě rovněž vyjádřil k situaci kolem Union banky. V úvodu chci říci, že nejsem ve střetu zájmů, že nejsem klientem Union banky, nejsem ani akcionářem v této bankovní instituci. Přesto musím říci, že moje zainteresovanost touto kauzou plyne z toho, že se jedná o regionální banku ze severní Moravy, z oblasti Moravskoslezského kraje, kde jsem poslancem. Jsem si vědom toho, že byť se jedná o regionální banku, je to banka s celostátní působností, s celou řadou poboček v celé České republice. Negativní dopad na fungování této banky se samozřejmě výrazným způsobem projevil na atmosféře - ať už mezi podnikateli, občany, vkladateli - zejména na severní Moravě, na Ostravsku a v okolí. Z tohoto důvodu plyne můj zájem na tom, aby situace v Union bance byla dovedena do zdárného řešení, a to takového, aby se klienti a subjekty, které mají finanční prostředky a zdroje uložené v Union bance, co nejrychleji dostali k těmto svým aktivům.
Situaci v Union bance vnímám jako určité zakončení procesu privatizace, nazval bych ho nepovedeným procesem privatizace, ať už v Československu, nebo potom od 1. 1. 1993 v České republice.
***