(15.00 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Pád této regionálně zakotvené banky může být velmi riskantní a je důležité, aby vláda vzala tuto záležitost v úvahu.
Myslím si, že bude důležité položit také panu guvernérovi otázku, která tu byla už jemně naznačena - jak je to s vlastnickou strukturou Union banky v současné době. Tam se zakládá právě mnoho problémů, s kterými se v současné době potýkáme.
Konečně poslední poznámka se týká určitých námětů, co dělat dál, aby se podobné případy neopakovaly. Myslím si, že nestačí to, že máme nezávislou banku centrální. Údajně prý jedině Nový Zéland mezi vyspělými zeměmi, kam se řadíme, má nezávislejší centrální banku, než má Česká republika. Ale jestliže máme, jak se to v příslušné terminologii nazývá, režim bankovní nesvobody se zvýrazněnou rolí centrální banky, tak bychom se měli snažit dotáhnout tento princip do důsledků, aby centrální banka v případě krizových situací, a nemusí to být jenom selhání jednotlivých bankovních ústavů, nebyla bezmocná. Víme, jaké bezradnosti centrální banka čelila např. v případě zhodnocování české koruny. Myslím si, že tuto věc musíme v bankovním zákonu, v zákonu o centrální bance dotáhnout do konce.
Jedním z námětů je také vytvoření mechanismu spolupráce, jasného, průhledného, efektivního mechanismu spolupráce mezi centrální bankou a vládou České republiky. To je věc, která je zatím velmi nejasná, a myslím si, že zaslouží naši pozornost jakožto zákonodárců.
A konečně poslední námět, který bych tady chtěl zmínit, se týká finančních prostředků pro případné podobné situace. V minulých letech na opravné položky a na odložené daně investoval náš stát velmi mnoho. Tyto finanční prostředky, spadající pod opravné položky a odložené daně, představují možná půl bilionu. Je nepochybně legitimní otázka, zda není možné, byť i pro legislativní puristy sporným způsobem, přeměnit tyto prostředky na daňový výnos, který by mohl založit určitý fond na řešení podobných krizových situací.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane poslanče. Prosím pana poslance Doktora. Pak se přihlásil pan poslanec Lachnit.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane guvernére, pane zpravodaji, dovolte, abych na úvod svého vystoupení řekl, že zcela sdílím názor, že bylo jistě daleko důležitější zařadit tento bod, jehož pokračování jsme dnes svědky, na program schůze v minulém týdnu, kdy se v úvodu jednání podařilo zmírnit určité společenské napětí, tudíž i zcela odmítám názor, že dnešní pokračování je jakási forma politického nátlaku či ataku, protože právě tak to bylo včera interpretováno v některých mediálních prostředcích.
Myslím si, že tato rozprava nevede k ničemu jinému než ke sledování dvou základních otázek. Tou první, nejdůležitější pro nás jako zvolené zástupce, je osud peněz vkladatelů zmíněné banky. Mluvíme-li o zmíněné bance, pak je třeba dodat dovětek, že je nepochybně zcela zavádějící mluvit tady o zkrachovalé bance. O bance, která již nemá žádnou naději jakékoli existence, protože tím se ono společenské napětí opět nepřiměřeně zvyšuje. Myslím si, že je všem jasné, kam tím mířím.
Tou druhou otázkou je riziko potřeby využití veřejných zdrojů. Já začnu odzadu. Myslím si, že někdy na podzim loňského roku nebo v jeho závěru to byla právě Občanská demokratická strana, ale nikoli ona sama, to uvádím pro korektnost, kdo se snažil přimět vládu České republiky, aby dala této Poslanecké sněmovně na vědomí obsah zprávy, kterou doručila do Bruselu. Jejím obsahem byl právě výčet veřejných zdrojů, které byly kdy v novodobé historii České republiky vynaloženy na podporu bankovního sektoru. Musím uvést, že tato zpráva, byť je přístupná úředníkům v Bruselu, není přístupná zvoleným zástupcům Parlamentu v České republice, což je - já řeknu - zavádějící, přinejmenším je to zvláštní. Myslím si, že česká veřejnost má právo vědět, jaké zdroje, jaký celkový objem prostředků do jakých bank byl vynaložen. Mimo jiné by se tím odstranily pochybnosti a tu přesné, tu méně přesné odhady toho, kolik těch zdrojů do sektoru celkově plynulo.
Ptám se na to zejména proto, že bych rád věděl, zda zmiňovaná, námi projednávaná banka, resp. její aktuální situace a možné ohrožení vkladů střadatelů, peněz vkladatelů bylo zmiňováno jako možné riziko v této zprávě. Zda tato banka byla uvedena v seznamu těch, kde vláda České republiky předpokládala možné vynaložení zdrojů. Tedy jestliže existuje riziko potřeby využití veřejných zdrojů daňových poplatníků, ať už to jsou zdroje České národní banky nebo zdroje státního rozpočtu, rozpočtu České republiky, zda už tyto peníze, toto riziko je někde zmiňováno, nebo případným využitím veřejných zdrojů bude obsah této zprávy, kvantifikace objemu těch peněžních zdrojů, které jsou již zmíněny, prolomena. To je jediná otázka, kterou jsem chtěl mít, a to na guvernéra České národní banky i na ministra financí.
Dovolte mi jakousi podprahovou otázku. Je přinejmenším zvláštní, že komise pro bankovnictví, kterou má zřízenu tento institut, naše Poslanecká sněmovna, o této závažné situaci, která vznikla v bance, neinformovala nás jako poslance, kteří jsme si ji zřídili. Je velmi zvláštní, že zde nezaznívá žádná, byť pracovní forma nějaké zprávy nebo průběžného textu, že by se touto situací komise zabývala.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Také děkuji, pane poslanče. Prosím pana poslance Lachnita. To je poslední přihláška, kterou jsem prozatím obdržel do diskuse.
Poslanec Petr Lachnit: Vážené dámy, vážení pánové, tak jak bylo sesláno na Egypt sedm ran, myslím si, že na Moravskoslezský kraj je sesíláno v poslední době nějak mnoho ran a rozhodně jich sedm je už také. Dálnice D47 v nedohlednu, Union banka zkrachovala, z 250 tisíc účtů je samozřejmě drtivá většina na severní Moravě, protože to vždycky bylo bráno jako banka regionální. Tatra propouští, privatizace a vůbec vstup Odienu se ukazuje, když to řeknu slušně, jako neúčinný; dala by se volit jiná slova. Vítkovice a Nová huť - restrukturalizace nedokončena, strategický investor se má k věci jako lačný víme k čemu. Nezaměstnanost roste nade všechny meze, to znamená, že účinnost tzv. aktivní politiky zaměstnanosti je asi sporná. Minulé ekologické zátěže se neřeší, protože se neprivatizuje a nejsou peníze. Z regionu odcházejí mladí lidé, inteligence a podnikatelé. Kdo tam zůstane? Jak se pracuje s regionálním rozvojem v tomto státě?
Takže jestliže bylo řečeno, že odpovědnost je sdílena, já vám řeknu, že dopad je naprosto cílený. Kdo má žít v tom regionu! (Ohlas v sále.)
Když se zachraňovala spořitelna, bralo se v potaz to, že lidé mají ve spořitelně tisíce a tisíce účtů, a proto se také sáhlo do státních prostředků a problém se vyřešil, jakkoli je to bolestivé pro všechny, ale solidarita je solidarita, nedá se nic dělat. Když se zachraňovala Komerční banka, vzpomínám si, že do ní bylo napumpováno víc peněz, než za kolik se nakonec prodala. Jak vypadají prodeje tzv. neočištěných bankovních domů, to jsme viděli na otázce Investiční banky, protože to mělo za následek to, že byla prodána tzv. neočištěná za levné peníze, ale už bylo řečeno, že nikdo neví, kolik za to zaplatíme. Možná že to ví pan guvernér. To je také zajímavé, komu.
***