(14.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
V pořádku. Nyní vás žádám, abychom hlasovali o návrhu, který jsem přednesl původně - abychom souhlasili s účastí předsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání pana Martina Muchky.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, aby se jednání mohl zúčastnit předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti jeho účasti?
Toto hlasování nese pořadové číslo 10. Bylo přítomno 184 poslanců a 178 hlasovalo pro, proti žádný. Návrh byl přijat a pan předseda Muchka se může účastnit jednání.
Nyní snad už mohu požádat pana ministra kultury Pavla Dostála, aby se jako první uvedl slova, kterým by uvedl tento bod a odůvodnil návrh. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál Vážený pane předsedo sněmovny, vážený pane předsedo rady, dámy a pánové, v řadě vystoupení před sněmovnou v jejím minulém volebním období jsem opakovaně a mnohdy vysmíván členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání konstatoval, že při výkonu své činnosti působí rada v rozporu se svými povinnostmi uloženými jí zákonem o vysílání. Návrh na vyslovení nesouhlasu s činností rady či některých jejích členů byl podán v té době několikrát, opakovaně, avšak sněmovnou v minulém volebním období nikdy nebyl schválen, přestože jsem již v té době upozorňoval na potenciální nebezpečí podání arbitráže. Jistě si mnozí z vás pamatujete, že tehdy pan místopředsedy sněmovny Langer vystoupil s názorem, že Pavel Dostál si vytahuje kalhoty daleko před brodem. Dnes já mám kalhoty suché, pan místopředseda sněmovny je namočen až po krk.
Stalo se, co se stalo, bohužel to se samozřejmě již nedá odestát. Ačkoli rada měla v posledních měsících dostatek příležitostí napravit svou nedobrou pověst, nestalo se tak. Ba naopak. Kupříkladu ve vlastnictví licencovaných celoplošných televizí se rada v poslední době už naprosto neorientovala. A v oblasti rozhlasových licencí - bohužel na první pohled to tak vypadá - nestydatě kupčila a nedbala rozhodnutí soudních orgánů.
Důvody pro nespokojenost s činností rady jsou tedy hluboké a dlouhodobé, věc nejde řešit odkazem na její momentální selhání. Ve své argumentaci pro důvody nespokojenosti s činností rady tedy nutně musím použít širšího kontextu než pochybení rady v souvislosti s arbitráží, která v obou - a zdůrazňuji to zvláště pro poslance ODS - případech došla k názoru, že Česká republika prostřednictvím svého správního regulačního orgánu - tedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání - porušila následující ustanovení smlouvy. Mám tím na mysli smlouvy o ochraně investic. Za prvé povinnost spravedlivého a rovnoprávného zacházení, za druhé povinnost nepoškodit investice nepřiměřenými nebo diskriminačními opatřeními, za třetí povinnost zacházet s investicemi v souladu a s pravidly mezinárodního práva. A hlavně, co je nejdůležitější - nebyla splněna povinnost nezbavit navrhovatele jeho investice. Druhé arbitrážní řízení pak navíc ještě rozhodlo, že odpůrce - tedy Česká republika - je povinen napravit škodu, kterou navrhovatel utrpěl.
Ale případ této hojně medializované arbitráže není, dámy a pánové, bohužel ojedinělý. Jak jsme si mohli přečíst v médiích, také další velmi renomovaný zahraniční investor v dnes již neexistující televizi TV3 potvrdil v nedávných dnech svůj úmysl obrátit se rovněž na mezinárodní arbitrážní tribunál se žalobou na ochranu investic. Česká republika se tedy již podruhé díky činnosti rady bude potýkat vlastně se stejným problémem. Řeknu proč. V kauze TV3 nepovažovala rada před rozhodnutím o zamítnutí žádosti o převod licence z fyzické osoby Martina Kindernaye na právnickou osobu, tj. lucemburskou společnost s velkým americkým kapitálem, za nutné vyžádat si také právní expertizy. Zdůrazňuji, že Ministerstvo kultury je mělo k dispozici a radě nabízelo.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Promiňte. Kolegové, prosím o klid. Zdržte se příliš hlasitých projevů.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál Pan předseda Valného shromáždění je pobaven. Ale je to tak. Je to přesně, pane předsedo, tak, jak to říkám. Nevyžádala si právní expertizy, které by se k možnosti žádost zamítnout vyjádřily. Měla tak učinit především proto, že šlo o precedenční rozhodnutí ke zcela tehdy novému ustanovení zákona. Navíc byla věc opět spojena se zahraniční investicí do televize TV3.
Rada měla - a to obdobně jako v případě TV Nova - před zamítavým rozhodnutím přezkoumat, zda jejím rozhodnutím nedojde k porušení smlouvy o ochraně investic. Neučinila tak. Situací v TV3 se rada začala bohužel důsledně zabývat na svém zasedání až ve dnech, kdy zcela vyvrcholil konflikt mezi panem Kindernayem a zahraničním investorem, přestože jde - opakuji - stejně jako v případě TV Nova o velmi závažnou záležitost s politickými a následnými ekonomickými důsledky.
Někteří členové rady se v řadě projevů na veřejnosti a ve vystoupeních v médiích ke zmíněnému případu ohrožení zahraničních investic opakovaně vyjadřovali a hodnotili jej. A to nejen v době před zahájením arbitrážních žalob na český stát, ale bohužel také i v citlivém období průběhu mezinárodní arbitráže. Dokonce i v období těsně před stanovením výše škody v posledním arbitrážním sporu pan místopředseda rady Petr Štěpánek zpochybnil v řadě mediálních vystoupení nestrannost arbitrážního tribunálu a vlastní průběh arbitrážního řízení, přestože se obě strany sporu zavázaly neposkytovat veřejnosti ke sporu naprosto žádné informace před jeho ukončením, což samozřejmě členové rady včetně jejího místopředsedy musí vědět.
***