(19.10 hodin)
(pokračuje Muchka)
Toto začalo platit 1. 1. 1996. Již 2. 1. 1996 se zástupce ČNTS a CET dostavil na tehdejší Radu se žádostí o okamžité zrušení této podmínky.
Ještě řeknu toto. Sice je to novela, která se připisuje paní doktorce Marvanové, ale schvalovala ji tehdy sněmovna. Stala se dodatkem zákona, který byl pro radu platný. Pro osvěžení paměti připomenu, že na základě této žádosti požádali bez výjimky všichni provozovatelé. Všem bylo vyhověno, leč s výjimkou, například problému kolem Rádia Alfa apod., se to obešlo bez velkých třesků, abych tak řekl. Pouze v případě CET a ČNTS se tato věc táhla delší dobu.
Dopadlo to tak, že tehdejší rada se bránila. Tato rada s tou tehdejší nemá už vůbec nic společného. Tehdejší rada se bránila, nicméně usnesením stálé komise pro sdělovací prostředky ze 17. září roku 1996 byla rada vyzvána k tomu, ať na žádost ČNTS - podotýkám ČNTS, za ní američtí investoři a CET - která byla, pochopitelně, formulována pouze jako žádost provozovatele, dojde k tomu, že rada v prosinci 1996 tu podmínku, která jediná jí umožňovala, bez ohledu na dnešní teorie o možnosti zasahovat v zájmu mezinárodních smluv, tu jedinou podmínku, která radě umožňovala trošku modelovat vztahy uprostřed společnosti nebo majetkové podíly ve společnosti držitele licence, zruší. Tak tato podmínka musela být zrušena. Takže, od tehdy rada stála v pozici někoho, kdo buďto nemá zbraň, nebo má pouze slepé náboje v této věci. Podle původního zákona č. 468 rada neměla a ani teď nemá možnost zasahovat o jeden stupeň dál za společnost vlastníků. To platí a platilo.
Další výtka pana ministra Dostála byla, že rada umožňuje svým nekvalifikovaným rozhodováním porušovat zákon, co se týče dominance na trhu. Nebudu tady připomínat složité diskuse, protože nový zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, který se přijímal velice dlouho, ten problém koncentrace a křížení vlastnictví vyřešil způsobem, tak, jak je to teď nastaveno.
My jsme povinni se toho držet. To znamená, je něco jiného provozovatel celoplošného vysílání. To je provozovatel, který svým vysíláním zasahuje více než 70 procent a tak dále. To, co je pod tuto hranici - a je to buďto jeden provozovatel, který má více licencí, nebo více provozovatelů sdružených do sítě - pokud to nedosáhne hranice 70 procent, není to porušení zákona. Čili ať je to jakákoliv instituce v tomto státě, pokud neporušuje zákon, rada nemá šanci ji za to postihovat.
Další věci, které zazněly v úvodu, který pronesl pan ministr Dostál: pokuty ČT. Byl tady zmíněn poslední případ. Týká se to pořadu České hlasování. Mám to štěstí, že z pozice velké rady nemusím hodnotit kvalitu toho pořadu. Důvodem k udělení pokuty bylo stanovisko ČT, která byla vyzvána k vyjádření k tomuto pořadu, a sama Česká televize připustila, že se jednalo v tomto případě nikoliv, jak to tady znělo například i na kulturním výboru a na sdělovací komisi, o satirickou komedii. Toto je o něčem jiném. Česká televize označila tento, jak to říci, pořad prostě za dokumentární komedii, tedy jakéhosi kočkopsa, který vykazoval znaky publicistiky a vykazoval znaky satiry. Pokud by nám Česká televize sdělila ve svém vyjádření, které poskytla naprosto dobrovolně a bez nátlaku, jednoznačně, že se jedná o satiru, rada mohla případ odložit. Z tohoto důvodu, podle toho, jak to vyjádření vypadalo, prostě padl na radě návrh - a byl to názor i našeho právního odboru - když je to hodnoceno takto, tak se to částečně jako dokumentární nebo publicistický pořad musí posuzovat. Proto takové rozhodnutí.
Zajímalo nás to i z toho důvodu, že i v této věci bude velmi důležitý - a to opakuji znovu - velmi důležitý judikát soudu, protože jsme předpokládali, že se, pochopitelně, Česká televize odvolá.
Jiná věc bude výše pokuty. Já sám mohu tady veřejně prohlásit, že jsem považoval za nutné, i jako bývalý zaměstnanec televize, navrhnout - protože Česká televize je ten etalon, který nastavuje úroveň - výchovnou pokutu ve výši 100 tisíc korun. Rada odhlasovala 500 tisíc. To je věc jiná. Jak dopadne soud, uvidíme.
Další věci. Co se týče výkladu objektivity a vyváženosti ve vztahu k Volejte řediteli. Jak víte, když prolistujete všechny zprávy, které byly přijaty za dobu existence této rady - nemyslím personálně, ale vůbec Rady pro rozhlasové a televizní vysílání - ve všech zprávách se rada vždy zabývala problematikou tohoto pořadu. Pokud bychom měli laťku nastavenou tak, jako je tomu například v Anglii, tento pořad by neexistoval. My zatím skutečně nemáme zákonný nástroj, jak s tímto pořadem naložit. Co se týče posledních dvou pořadů, které se týkaly 29. a 22. 3., chtěl bych ujistit pana ministra, že rada už toto má zařazeno jako svůj jednací bod a ve věci koná.
Leč je tady ta věc, která se týká objektivity a vyváženosti. I na této půdě zaznělo mnohokrát, že objektivita a vyváženost se v podstatě nedá hodnotit z hlediska jednoho pořadu. Jde o to, jak a kdy a co lze považovat za jednotlivý pořad. Snad si s tím poradíme.
Navýšení jmění v CET 21. Tato problematika byla popsána ve zprávě za rok 1999 a posléze jsem se z ní tady zpovídal ještě v prosinci roku 2001. Rozhodnutí rady o navýšení podílu ve společnosti majitele nemá konstitutivní charakter. Podléhá schválení statutárních orgánů té které společnosti. To znamená, že konečné finále přísluší potom až rejstříkovým soudům, až tuto věc zapíší. Čili rada nekonala za tyto orgány, rada pouze vyslovila předběžný souhlas.
Chtěl bych ale upozornit na jednu věc. A tu si prosím rozeberte všichni. I kdyby se ty majetkové poměry v CET 21 vůbec nezměnily, na dnešní kauzu CME, tak jak je vedena a jak byla vedena arbitráž, by to nemělo vůbec žádný dopad a žádný vliv. Nedá se nic dělat, toto je fakt, toto nic neznamená, protože licence není věc, kterou lze zabavit.
Vyskytly se tady názory v průběhu kauzy, že rada měla velmi jednoduché možnosti to řešit. Ano, tyto názory zazněly. Dokonce nám je předestřeli i zástupci společnosti CME, potažmo jejich mluvčí zde. Rada mohla tu celou záležitost jednoduše vyřešit připsáním společnosti CME na licenci - velmi pozoruhodná konstrukce. Popřípadě mohla licenci rovnou na jedné straně odebrat a na druhé předat jinému subjektu. Promiňte, ale toto není právní nihilismus, toto je pitomost. Nicméně nám to bylo předloženo jako naprosto vážný návrh.
Další momenty. Pan ministr Dostál tady citoval článek 552 mezitímního nálezu. O tom jsem už informoval ústavní činitele včetně pana předsedy vlády. Potom co jsme se seznámili s tím, že tento článek obsahuje jako stěžejní důkaz nebo důkazní materiál, na kterém Česká republika vlastně prohrála celou arbitráž, jsme zjistili, že prostě tento důkaz není důkazem. Ono to zaznělo potom i v příspěvku paní poslankyně Fischerové. Zřejmě byla uvedena v omyl, patrně novináři, protože ještě dnes se hovoří o tom, že 2. března se uskutečnila tajná schůzka, tajné jednání rady s doktorem Železným.
Ano, 2. 3. doktor Železný v rámci takzvaného návštěvního dne skutečně navštívil radu. Doklad o tom je v otevřených zdrojích, to znamená v zápise z jednání rady z tohoto dne. To, co se objevilo ovšem u arbitráže jako "zápis" z "jednání", jsou osobní poznámky, které si může dělat kdokoliv při jakémkoliv jednání. I tady si každý třeba píšeme nebo nepíšeme. A ta interpretace může být různá. Za prvé to ani nemohlo mít náležitosti zápisu a za druhé to nemělo náležitosti, protože to není podepsáno, není signováno, nic. A tento doklad - doklad v uvozovkách - posloužil jako jeden z hlavních důkazních materiálů.
Je mi líto, ale když si čtu mezitímní arbitrážní nález, je mi z toho trošku nevolno, protože nerozumím tomu, jakým způsobem byla vedena obhajoba České republiky.
***