(18.30 hodin)
Poslankyně Michaela Šojdrová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, v úvodu druhého čtení k návrhu zákona, který si klade za cíl řešit situaci církevních škol, nechci opakovat rozpravu, kterou jsme tady slyšeli v prvním čtení zákona, a také rozpravu, která se uskutečnila ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Tato debata byla velmi bohatá, padly tam pozměňovací návrhy, ale výbor nepřijal žádné usnesení. Proto chci ještě jednou zdůraznit, že nejde o nic jiného než o to, aby byla zajištěna existence, tedy právní postavení církevních škol na stávající úrovni.
V podstatě se náš návrh opírá o ustanovení § 18 odst. d) občanského zákoníku a říká, že církevní školy zařazené do sítě škol a školských zařízení jsou právnickými osobami. Upozorňuji na to, že se jedná o právní formu, která odpovídá dnešní praxi, a nezpochybňuje ji žádný kontrolní orgán.
Církevní školy samotné nemohou za to, že zrušení zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry, vyvolalo jejich právní nejistotu. Církevní školy také nemohou za to, že nebylo přijato okamžité řešení, které se nabízí ve formě školské právnické osoby. Při jednání ve školském výboru se někteří poslanci vyjádřili kladně k existenci církevních škol a nikdo nezpochybňoval jejich kvalitu. Proto ještě jednou oponenty tohoto návrhu upozorňuji, že jde o řešení, které by mělo mít trvání pouze do schválení nového školského zákona.
V podrobné rozpravě přednesu pozměňovací návrh, který odpovídá stanovisku vlády. Tímto zatím končím svoji zpravodajskou zprávu a hlásím se také do podrobné rozpravy.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. A nyní dám slovo zpravodaji výboru panu poslanci Milanu Bičíkovi, protože jsme tento návrh v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Záznam z jednání výboru máme rozdán jako tisk 139/Z.
Poslanec Milan Bičík: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu projednal tento návrh zákona na své 11. schůzi dne 13. března t. r. Jak už zde předkladatelka zdůraznila, jednání výboru potvrdilo, že návrh má některá úskalí, na která členové výboru reagovali předloženými pozměňovacími návrhy. Některé z těchto návrhů byly při jednání výboru přijaty, jiné přijaty nebyly, nenalezly dostatečnou podporu. Pro naše dnešní jednání je důležité, že při závěrečném hlasování o návrhu usnesení pro Poslaneckou sněmovnu nebyl návrh usnesení přijat. Do druhého čtení tak návrh zákona vstupuje bez jakéhokoliv doporučení výboru a v té podobě, v jaké byl předložen do čtení prvního.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji, pane zpravodaji, a zároveň vás prosím, abyste zůstal u řečniště, protože jste se zatím jako první a jediný přihlásil do obecné rozpravy, kterou jsem tímto otevřel.
Poslanec Milan Bičík: Kolegyně a kolegové, vážený pane předsedající, už při prvním čtení tohoto návrhu jsem upozorňoval, že návrh zákona v té podobě, v jaké je předkládán, je nepřijatelný a podle mého názoru i protiústavní. Dovolte, abych uvedl alespoň některé jeho hlavní nedostatky.
V části týkající se církevních škol, tedy škol zřizovaných církvemi a náboženskými společnostmi na základě dřívějších předpisů a v současné době zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, jde o celou řadu problémů. Já z nich uvedu alespoň pět, které pokládám za důležitější.
Za prvé. Návrh neobsahuje nezbytné taxativně vymezené podmínky, za kterých mají církve a náboženské společnosti možnost zřizovat školy, tedy registrace církve či náboženské společnosti státem podle § 6 odst. 1 výše uvedeného zákona a dále podmínku získání zvláštních práv podle § 7 zákona, konkrétně je to odst. 1 písm. e).
Za druhé. Návrh zcela převrací logiku i praxi zřizování všech ostatních typů škol, když se pokouší legalizovat vznik právnické osoby zápisem do sítě škol, předškolních a školských zařízení, zatímco u všech ostatních typů škol kromě dalších podmínek je existence právnické osoby zapsané do obchodního rejstříku nebo jiného zákonem určeného rejstříku nezbytnou podmínkou k zapsání do sítě škol. Tak musí skutečně postupovat všechny školy, ať už jsou zřizované obcemi, kraji, státem, a stejně tak musí postupovat i školy soukromé.
Zde podotýkám, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na tuto skutečnost církevní školy už v prvním pololetí minulého roku upozorňovalo, žádalo je o zjednání nápravy tím, že do rozhodného data se přetransformují na obecně prospěšné společnosti, společnosti s ručením omezeným, případně další, podle obchodního zákoníku, u nichž všem jsou mimo jiné přesně stanovena pravidla hospodaření.
V případě schválení poslaneckého návrhu dojde jednoznačně k určité pozitivní diskriminaci ve srovnání s ostatními typy škol zařazenými do sítě.
Za třetí. Článek 33 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku republiky, stanoví, že zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek vymezených zákonem. Paragraf 4 odst. 2 zákona o církvích a náboženských společnostech pak stanoví, že stát, kraje a obce nemohou provádět náboženskou, samozřejmě ani protináboženskou činnost. K tomu připomínám, že zařazení do sítě škol znamená automaticky nárok na finanční prostředky přidělované státem ze státního rozpočtu a že § 12 odst. 5 písm. a) zákona č. 564/1990 Sb., tedy zákona o státní správě a samosprávě ve školství, přiznává církevním školám prostředky ve stejném rozsahu jako školám zřizovaným státem. Vzhledem k tomu, že na církevních školách probíhá v řadě případů jednak rozšířená výuka náboženství, jednak se jejich činností prolíná náboženská výchova, dochází vlastně k přímému podílu státu na náboženské činnosti, nebo chcete-li k určité státní institucionalizaci církví v této oblasti.
Financování církevních škol navíc nese i znaky opět pozitivní diskriminace církevních škol proti školám soukromým, a to jednak v některých případech výší prostředků ze státního rozpočtu, jednak tím, že v případě soukromých škol si stát v duchu Listiny práv a svobod vyhradil právo vymezit podmínky financování a nepřímo tedy i existence samostatným zákonem přijatým touto sněmovnou pod č. 306/1999 Sb., ve znění pozdějších změn.
Za čtvrté. Jak z návrhů a z důvodové zprávy vyplývá, nejde předkladatelům pouze o úpravu právního postavení již existujících církevních škol, ale také o podmínky vzniku dalších. Já připomínám, že přijetím návrhu by v situaci, kdy celková nabídka míst ve školách výrazně převyšuje počty žáků a studentů, kdy řada obcí a krajů uvažuje o redukci počtu škol, došlo k tomu, že církve a náboženské společnosti budou prakticky neomezeně zakládat další svoje nové školy a stát bude jejich náklady hradit.
Za páté. Návrh pro církevní školy opět předpokládá řadu výjimek z ustanovení zákona č. 29/1984 Sb., tedy školského zákona. Mezi tyto výjimky patří mimo jiné výjimka z počtu žáků ve třídě na úplných základních školách, kde je to stanoveno počtem 17 žáků, to je § 6 odst. 5, který je navržen k výjimce; u středních škol je to výjimka z § 18, který stanoví, že na středních školách mají právo studovat žáci a další uchazeči podle schopností, vědomostí, zájmů a zdravotní způsobilosti, tedy je to vlastně výjimka popírající rovné právo na vzdělání. Další výjimka uvažovaná v § 23 odst. 3 hovoří o tom, že praktické vyučování se uskutečňuje ve školách a školských zařízeních, popř. v orgánech a organizacích v oboru působnosti ústředních orgánů nebo dalších právnických nebo fyzických osob, které mají oprávnění k činnosti v daném oboru. Jde tedy o organizaci praktického vyučování na církevních školách bez oprávnění k činnosti v oboru.
***