(18.40 hodin)
(pokračuje Bičík)
Paragrafy 29 a 30 znemožňují, na rozdíl od ostatních škol, Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy stanovit případné výjimky prodloužení docházky na speciálních základních školách a speciálních středních školách. Výjimka z § 43 znamená, že církevní školy nebudou vázány právními předpisy týkajícími se rozvíjení mimořádného nadání a talentu žáků. A § 58 vyvazuje tyto školy z respektování pracovních řádů pro pracovníky škol. Jejich mzdy a platy jsou přitom hrazeny státem. Konečně pak obsahuje návrh výjimku z § 19 odst. 6, která vůbec neexistuje a bude zřejmě předmětem pozměňovacího návrhu.
Z výčtu je zřejmé, že uvedenými výjimkami získávají církevní školy neodůvodněné výhody, z nichž některé odporují jiným právním předpisům, jako výjimka z § 23, a další, jako § 6 odst. 5 navržený k výjimce, vlastně i základním právům člověka.
V případě předškolních a školských zařízení pak návrh podle mého názoru zcela vybočuje z právního stavu. Existence a činnost těchto zařízení je totiž řešena samostatným zákonem, zákonem č. 76/78 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a nelze je tedy pokládat za školy, a to přes to, že jsou po změnách a doplňcích zmiňována v některých dalších školství se týkajících zákonech. Jde totiž vždy o souvislost se sítí škol, předškolních a školských zařízení, nikoli o souvislost se školami jako subjekty podle § 2 zákona č. 29. Opět jde tedy o problém obráceného postupu, o kterém zde bylo hovořeno při prvním čtení.
Zřizování předškolních a školských zařízení církvemi a náboženskými společnostmi tedy neumožňuje ani zákon o církvích a náboženských společnostech, ani zmiňovaný zákon 76/78, a to ze dvou důvodů. Pokud by totiž měly být školami, pak nebyly zřízeny samostatným zákonem a nebyly jim zákonem stanoveny podmínky. Navíc pro ně platí všechny výhrady, které jsem vznesl vůči školám. A pokud nejsou školami, pak jejich zřizování není součástí zvláštních práv podle zákona č. 3/2002, tedy zákona o církvích a náboženských společnostech, a nemohou tedy ani vznikat, ani být zařazovány do sítě škol, předškolních a školských zařízení.
Další důvody týkající se zaměření činnosti těchto zařízení, potřeby věkové přiměřenosti počátku náboženského působení na malé děti, možného či dokonce pravděpodobného nesouladu s § 4 odst. 2 zákona o církvích a náboženských společnostech, jsem tady uváděl již v prvém čtení. S odkazem na již zmiňovaný článek 33 Listiny práv a svobod proto musím konstatovat, že církevní předškolní a školská zařízení vznikala bez opory v zákoně. Do sítě škol, předškolních a školských zařízení byla zařazována pouze díky benevolenci příslušného odboru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a do jednotlivých školských zákonů, na základě většinou poslaneckých návrhů, byly vtělovány odkazy na síť škol, a nemohou tedy tento základní nedostatek odstranit.
Kolegyně a kolegové, jak vidíte, problémů k diskusi obsahuje návrh více než dost. Z celého návrhu však vyplývá snaha navrhovatelů nejen odstranit právní pochyby o právní subjektivitě škol a zařízení, ale také snaha zajistit určité výsadní postavení církevních subjektů ve školském a vzdělávacím systému a využít prostředky státu mj. také k financování vlastních náboženských aktivit. Schválení návrhu nepochybně bude znamenat zhoršení atmosféry a výchozích podmínek pro další jednání sněmovny o vztazích mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. Jeho přijetí by potvrdilo jednak nadstandardní podmínky vzniku, činnosti, práv a výsad církevních škol ve vzdělávací soustavě v porovnání se školami zřizovanými kraji, státem a jinými než církevními soukromými subjekty. Potvrdilo by díky benevolenci příslušného odboru ministerstva školství už uplatňovanou praxi financování náboženských aktivit z prostředků státního rozpočtu nad rámec daný zákony upravujícími vztahy církví a státu. Potvrdilo by, že, zatím v oblasti školství, přejímá tento parlament poněkud, abych tak řekl, středověkou myšlenku nadřazenosti církevního práva nad právem světským, a to podle ústavy v laickém státě, ve kterém je velká většina občanů bez vyznání. A konečně přijetí zákona by odporovalo ústavnímu principu, že uplatňování práv jedněch nemůže být důvodem k omezování práv druhých.
V dohledné době by měl být sněmovně, jak už zde bylo zmíněno, předložen návrh nového školského zákona. Jeho projednávání bude jistě příležitostí k širší diskusi nad budoucím postavením církevního školství i jeho jasného legislativního rámce. Domnívám se proto, že bude lépe, jestliže v důvodové zprávě uváděná právní nejistota církevních škol jakožto právnických osob ještě nějakou dobu potrvá, než aby sněmovna ukvapeným dílčím rozhodováním zkomplikovala budoucí jednání.
V souladu s § 93 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny proto navrhuji, aby sněmovna po skončení obecné rozpravy návrh zákona zamítla. Pokud nebude tento návrh přijat, předkládám alternativní návrh na vrácení zákona k novému projednání ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Současně navrhuji, aby sněmovna podle § 91 odst. 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny s ohledem na složitost problémů a na nález Ústavního soudu k zákonu o církvích a náboženských společnostech doporučila, aby své stanovisko k tomuto návrhu zaujal i výbor ústavně právní.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Bičíkovi. O slovo se přihlásila ministryně školství paní Petra Buzková.
Ministryně školství ČR Petra Buzková: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, v tuto chvíli se v žádném případě nehodlám pokoušet o výklad práva kanonického, to bych ráda přenechala jiným odborníkům, ani práva civilního. Chtěla bych se spíše stručně vyjádřit k věcné podstatě tohoto návrhu zákona a případně zrekapitulovat, jak vznikla situace, do které se v dnešní době církevní školství, ale současně také ministerstvo školství v podstatě nezaviněně dostaly.
Byl schválen návrh zákona, byl to návrh zákona pana poslance Bartoše a dalších, který rozhodl o tom, že všechny školy se povinně musejí stát právními subjekty. Stalo se tak, školy přešly na právní subjektivitu. Právní subjektivita se stala podmínkou zápisu či setrvání v síti škol. Nicméně jsou zde důvody, proč církevní školy nejsou a v podstatě nemohou být právními subjekty. Jak už jsem řekla, nechci v tuto chvíli zkoumat právo kanonické a světské ani hledat důvody, zda je opravdu nezbytné nutné, aby tomu tak bylo, či zda se na tom dá něco měnit, anebo ne. Toto bych ráda ponechala povolanějším odborníkům.
Nicméně od 1. 1. 2003 je zde situace, že v síti škol jsou zapsány školy veřejné i školy soukromé, které jsou právními subjekty, pak jsou zde zapsány školy církevní, které právními subjekty nejsou. A zde je problém, protože při velmi striktním výkladu zákona bychom mohli rozsáhle diskutovat o tom, zda je vůbec v souladu s právem, aby tyto školy zůstaly v síti škol, zda ministerstvo školství má, anebo nemá právo se nadále podílet na jejich fungování.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, já tady kladu velmi zásadní otázku. Pakliže chceme jednat v této Poslanecké sněmovně o tom, zda má, anebo nemá existovat církevní školství, nazvěme věc pravým jménem a jednejme o existenci či neexistenci církevního školství.
***